Valerij Poljakov dodnes drží rekord pro nejdelší pobyt ve vesmíru

Mladý talent

Valerij Vladimirovič Poljakov se narodil 27. dubna 1942 v Tule, což je město v evropské části Ruska ležící asi 180 kilometrů od Moskvy. Původně se jmenoval Koršunov. Příjmení Poljakov přijal v roce 1957 poté, co byl adoptován nevlastním otcem. Vlastní otec mu bohužel zemřel, když byl ještě mladý. Valerij Poljakov absolvoval školu ve svém rodném městě na výbornou, další snažení věnoval medicíně. Během jeho studia Sovětský svaz dobýval vesmír. V roce 1961 Jurij Gagarin jako první člověk vzlétl do vesmíru, přičemž o tři roky později Boris Jegorov navštívil vesmírný prostor jako první lékař. Během čtyřiadvacetihodinového letu Jegorov lékařským okem sledoval ostatní členy posádky, kterým odebíral krev a průběžně monitoroval stav organismu. Jegorovova práce talentovaného Poljakova doslova fascinovala. Svoji kariéru se proto rozhodl věnovat studiu účinků kosmického cestování na lidské tělo.

Učení šlo Vladimiroviči Poljakovi výtečně. V roce 1965 získal doktorát, načež začal usilovat o své zapojení do sovětského vesmírného programu. Za pár let nastoupil do Institute of Biomedical Problems v Moskvě, což mu při výběru do kosmonautického výcviku jedině pomohlo. Za svoji píli získal v roce 1976 vědecký titul. Stal se součástí lékařského týmu, který během sovětských vesmírných misí shromažďoval údaje a sledoval zdraví kosmonautů. Poljakov však doufal, že svoje dovednosti bude moci zúročit nejen dole na planetě Zemi, ale také na vlastní kůži ve vesmíru.

Today, on the 8th of January 1994...
Valeri Polyakov, a Russian cosmonaut, leaves earth to spend a record 437 days in space. pic.twitter.com/CvMzLSCgwE

— Kurat (@factaday3) January 8, 2020

Směr stanice Mir

Velké štěstí se na Poljakova usmálo v roce 1988, kdy byl vybrán pro cestu na kosmickou stanici Mir. Ta brázdila oběžnou dráhu už od roku 1986. Jeho hlavním úkolem bylo sledovat zdraví kosmonautů a účinky stavu beztíže na lidská těla. Po 240 dnech se úspěšně vrátil zpátky na planetu Zemi. Poljakovova úloha však nebyla relativně ničím výjimečná. Další šanci trávit čas na palubě Miru dostal až za několik let. Původně plánovaný osmnáctiměsíční pobyt byl kvůli rozpočtovým škrtům a odkladům mírně zkrácen. Zkušený lékař a zapálený astronaut Poljakov však vyvinul velké úsilí a vládu nakonec přesvědčil. I přes panující ekonomický chaos byl projekt financován i během rozpadu Sovětského svazu. Psal se 8. leden roku 1994 a Valerij Poljakov letí na palubě ruské kosmické lodi Sojuz TM-18 směr stanice Mir. V roce 2001 pro National Geographic uvedl: „Mým cílem bylo prokázat schopnost pracovat na Marsu a vrátit se v dobrém zdravotním stavu.“

Různorodé experimenty

Ačkoli se Poljakov později svěřil, že při zahájení své druhé mise cítil strach a obavy ze selhání, černé předsudky se nenaplnily. Start proběhl dle plánu, hladké bylo i připojení ke stanici Mir. Společně s ostatními se Valerij Poljakov pustil do práce. Celkově se účastnili několika desítek probíhajících experimentů. Rozličná témata zahrnovala účinky stavu beztíže na oběhový systém, centrální nervový systém a hustotu kostí člověka. Sám Poljakov se účastnil většího množství hodnocení a testů, které absolvoval před startem, během mise a po návratu na Zemi. Měření se týkalo například emočních nálad, kognitivního výkonu a pozornosti.

Jak pozdější výsledky ukázaly, během svého pobytu na oběžné dráze prokázal „stabilní výkon a dobrou náladu“. Ani po misi na jeho těle a mysli nedošlo k viditelným změnám. Ostatně zkušený lékař o vlivu dlouhodobějšího pobytu ve vesmíru na lidské tělo dobře věděl. Během celé mise usilovně cvičil každý den po dobu dvou hodin. Na stanici Mir však probíhala i spousta jiných experimentů. Astronauté kupříkladu opakovaně zapalovali různé materiály, jejichž proces hoření a hašení byl bedlivě sledován a dokumentován. Nashromážděné záznamy měly pomoci vypracovat postup pro hašení požárů ve vesmíru.

24 years ago today Valeri Polyakov set (still standing) the longest duration spaceflight record in human history with 437 days on space station Mir. #FridayMotivation pic.twitter.com/FCnHI0eZfg

— Michael L-A (@CommanderMLA) March 22, 2019

Rekord stále nepřekonán

Vraťme se ale zpátky na stanici Mir, na které Valerij Poljakov 9. ledna 1995 dosáhl výjimečného mezníku. Po 366 dnech formálně překonává dosavadní rekord (1987–1988) svých krajanů Vladimira Titova a Musy Manarova v délce nepřetržitého pobytu ve vesmíru. Poljakov na oběžné dráze nakonec setrvá dlouhých 437 dní, 17 hodin a 58 minut, čímž rekord ještě výrazně navýší. O výjimečnosti svědčí fakt, že ani nyní, 25 roků poté, nebyl rekord nikým překonán.

Omezené výsledky

Když se Valerij Poljakov vrátil zpátky na Zemi, zprvu odmítl pomoc pozemní posádky. Již zkušený astronaut chvíli chodil bez cizí pomoci po mírně nestabilních nohou, na kterých se dlouhodobý pobyt mimo naši planetu projevil. „Můžeme letět na Mars,“ vykřikl novodobý hrdina někdejšího Sovětského svazu. Jak čas ukázal, čtrnáctiměsíční pobyt ve vesmíru astronautovi nezpůsobil žádné zjevné dlouhodobé zdravotní problémy. Poljakov se snažil světu dokázat, že lidé mohou i po dlouhé tranzitní fázi být schopni pracovat na povrchu Marsu.

Valeri Polyakov is a Russian former cosmonaut. He is the holder of the record for for more than 14 months (437 days 18 hrs) during one trip pic.twitter.com/zPpVyj9Jne

— Space Explorer Mike 🇺🇦 (@MichaelGalanin) August 26, 2017

Takový závěr se však týká pouze rodáka z ruské Tuly. Výsledky jsou tedy velmi omezené, neboť se týkají jediné osoby. Lidstvo tudíž stále není schopno říci, zda se roční nebo déle trvající pobyt ve vesmíru nemůže na naší fyzické nebo psychické stránce nenávratně podepsat. A zajímat by nás to mělo. Riskantní cesta na Mars může trvat déle než sedm měsíců, zapomínat nesmíme ani na cestu zpět. Taková časovka je již pořádným soustem i pro žijící legendu, jakou je Valerij Poljakov.

Text: Petr Smejkal