Co kdyby člověk vyskočil z ISS do vesmíru? K zemi by klesal 2,5 roku

Kdyby měl člověk superhrdinský oblek a adrenalinové skákání z letadel a mostů by ho už omrzelo, mohl by teoreticky zkusit seskočit z Mezinárodní vesmírné stanice do černočerného vesmíru. S trochou štěstí by zhruba za dva a půl roku dopadl na zemský povrch. Jak by jeho cesta probíhala?
Seskok z oběžné dráhy v podstatě předvedla i Sandra Bullock ve filmu Gravitace
Seskok z oběžné dráhy v podstatě předvedla i Sandra Bullock ve filmu Gravitace
Warner Bros. Pictures

reklama

Začínáme. Obrysy Mezinárodní vesmírné stanice právě pohltil kosmos a vesmírný dobrodruh se po výskoku ocitl sám. Cesta zpátky na Zemi ale nebude tak jednoduchá a rychlá, jak by se mohlo zdát. Pokud by stačilo jen padat na zemský povrch, člověk by byl doma už za dvě hodiny. Jenže cestu našeho astronauta, jak napsal Business Insider, ovlivňuje řada faktorů.

Člověk s rychlostí 12krát vyšší než stíhačka

Leckdo mohl nabýt mylného dojmu, že Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je takřka statický objekt, ve skutečnosti se ale jako každý jiný předmět v jejím okolí pohybuje po orbitě a letí 12krát rychleji než vojenská stíhačka. Tudíž ve chvíli, kdyby člověk vyskočil z ISS, měl by stejně vysokou rychlost a zapojil by se do kroužení po oběžné dráze.

Zatímco vesmírná stanice své tempo reguluje, vesmírný dobrodruh v otevřeném vesmíru nemůže ovlivnit ani svou rychlost ani směr, kterým poletí. Pokud astronauta netrefí nějaká částice vesmírného odpadu, začne postupně vlivem řídké atmosféry zpomalovat a pozvolna klesat. K Zemi ale jen tak nespadne. 

Čínské porouchané vesmírné stanici Tchien-kung 1 trval pád k domovské planetě z výšky 350 km zhruba dva roky (do atmosféry vstoupila v dubnu 2018). A dnes aktivní Mezinárodní vesmírná stanice je ještě výše, v průměrné výšce 400 km, tudíž by pád z jejího vesmírného regionu trval asi dva a půl roku.

Síla gravitace a monstrózní přetížení

Vesmírný turista by každopádně po měsících nudy nakonec doklesal k hranici atmosféry, čímž by vypadl z oběžné dráhy a začala by na něj působit gravitační síla. V tu chvíli by padající člověk začal nabírat obrovskou rychlost. Potřeboval by vskutku odolný superhrdinský oblek, aby přežil přetížení minimálně 8 G. Pokud by navíc astronaut padal nohama napřed, krev by se mu z mozku nahrnula do nohou a bez kvalifikovaného výcviku by zcela jistě omdlel.

Proměnila by se také okolní teplota. Zatímco ve vesmíru dobrodruha sužoval chlad, během pádu k Zemi by mu začalo být pořádně horko – rozpálil by se zhruba na teplotu 1 650 °C.

Po všech peripetiích by astronaut zhruba jeden kilometr nad zemí rozevřel padák a bez problému dosedl na domovskou planetu. To ovšem jen teoreticky…

reklama

reklama