Přistání na Měsíci přineslo nové objevy v technologii i medicíně

Přistání Američanů na Měsíci v roce 1969 bylo úspěchem, který sice neměl přímě využití, ale rozšířil schopnosti člověka. Nebýt přistání na Měsíci, zdaleka bychom nebyli tam, kde jsme.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Pixabay
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Přistání na Měsíci posunulo lidstvo o level dál

Společně s dalšími výpravami na Měsíc přineslo lidstvu mnoho nových vědeckých a technologických postupů i nové objevy v medicíně. V rozhovorech pro ČTK se na tom shodli astronom Luboš Perek a popularizátor kosmonautiky Milan Halousek. V rámci programu Apollo 11 přistáli na Měsíci před padesáti lety Neil Armstrong a Edwin "Buzz" Aldrin. Zpět na Zemi odvezli 21,55 kilogramu vzorků hornin a poblíž místa přistání v Moři klidu rozmístili několik vědeckých přístrojů.

"Zápas o prvenství neměl z hlediska světového smysl. Obchod ale vzkvétá lépe, když má konkurenci a ta postavila dva závodníky proti sobě. Jeden z nich musel vyhrát. Sověti byli první ve vesmíru, Američané na Měsíci," uvedl Perek. Dnes už, jak říká, nejsou jen dvě kosmické velmoci, ale zapojuje se i Čína, Japonsko a Indie.

Mise na Měsíc lidstvu podle Halouska přinesla nové koncepce řízení výroby a kvality a pochopení, jak funguje lidské tělo a mysl v často kritických situacích. Přímý přínos lidstvu přistání ale nemělo. "Uběhnout sto kilometrů za deset vteřin chleba také nezlevní, ale rozšíří to lidské schopnosti. Je potřeba tu hranici dále posunovat. O takové rekordy se snaží všechny státy," sdělil Perek.

Program Apollo

O americkém vítězství rozhodla, jak říká Halousek, technologická, finanční i osobnostní převaha Spojených států. "Program Apollo i jednotlivé části rakety vyžadovaly nové vědecké a technické objevy a nové materiály. Sověti zvládli jednodušší mise jako první zvíře nebo člověk ve vesmíru, cesty lidských posádek už byly složitější," řekl Halousek. Výsledek ovlivnila i smrt tvůrce sovětského kosmického programu Sergeje Koroljova v roce 1966, kterého neměl kdo nahradit. Američané měli tvůrce nacistických balistických raket Wernhera von Brauna, který postavil několik nosných raket i Saturn 5 pro cestu na Měsíc.

Program Apollo byl ukončen v roce 1972 a s ním i výpravy na Měsíc. "Souboj byl rozhodnut, nebylo o co dále soupeřit. Bylo nutné zaměřit se vývoj vesmírných dopravních prostředků, tedy raketoplánů. Ani tak velký stát jako Amerika nebyl schopen financovat souběžně program Apollo a stavění raketoplánů," vysvětlil Halousek. Rusové se úspěšně zaměřili na nepilotovaný výzkum Měsíce. V sedmdesátých letech dopravila návratová pouzdra sond Luna na Zemi měsíční prach a na povrchu Měsíce se pohybovaly dva dálkově ovládané lunochody.

Amerika i Rusko letos v únoru oznámily obnovení cest na Měsíc. Podle Halouska Američané vytvoří mezinárodní projekt, do kterého se zapojí Evropa, Kanada a Japonsko. Připojit by se mohla i Čína. Za dva měsíce by svou sondu na Měsíc měla vyslat Indie. "Ta takový projekt velmi potřebuje, aby mohla zvyšovat úroveň své země. K tomu musí být splněny určité podmínky týkající se vývoje," řekl Perek.

Návraty na Měsíc budou podle Halouska sloužit k testování technologií i lidského organismu pro dobývání Marsu. Bude možné ověřit limity lidí v prostředí s nízkou gravitací a vysokým kosmickým zářením. "Pokud něco selže na Měsíci, posádka se může do čtyř dnů vrátit na Zem. Od Marsu to bude trvat i sedm měsíců," doplnil Halousek. Nemá ale podle něj smysl snažit se Měsíc osidlovat, důležitější jsou vědecké základny například pro těžbu surovin.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama