Proč nikdy nenavštívíme Jupiter? Není kde přistát a i běžný větřík tam má sílu tornáda

V útrobách plynného obra Jupiteru se roztaví i nejodolnější kov ve vesmíru.
Překrásný plynný obr je smrtící pastí
Překrásný plynný obr je smrtící pastí
iStock

reklama

Nejlepší způsob, jak poznat zatím neprobádané vesmírně těleso, je na něm prostě přistát. Proto lidstvo také vyslalo člověka na Měsíc, hovoří se o misi na Mars a tam, kam se zatím člověk dostat nemůže, posíláme alespoň průzkumné sondy. Na největší planetě sluneční soustavy, Jupiteru, se ale určitě nikdo nikdy přistát nepokusí. A možná vás budou zajímat důvody proč.

Není na čem přistát

Už na základní škole jste se jistě učili, že Jupiter není planeta podobná Zemi nebo Marsu. Je to takzvaný plynný obr. To znamená, že na něm zkrátka a dobře není kde přistát: Jupiter nemá žádnou zem, jen nekonečnou atmosféru složenou převážně z vodíku a helia. Teoreticky by tak mělo být možné proplout skrz něj. Ale opravdu jen teoreticky.

Na Jupiter musí být z blízka úžasná podívaná
Autor: iStock Na Jupiter musí být z blízka úžasná podívaná

Dejmte tomu, že bychom ignorovali zdravý rozum a na Jupiter se skutečně vydali. Kromě kyslíku, který na planetě vůbec není, bychom k přežití potřebovali nějaké důkladné chlazení a hodně odolné vozítko, jelikož podmínky, kterým bychom čelili, by jen těžko mohly být nehostinnější.

Drama už v horní části atmosféry

Vzdálenost od okraje atmosféry k samotnému jádru Jupitera je stejná, jako byste na sebe postavili pět a půl planety Země. Protože však má Jupiter taky obrovskou gravitační sílu, pád do jeho středu by vám trval pouhé hodiny. Už na samém okraji atmosféry by případný návštěvník plynného obra nabral závratnou rychlost 160 000 kilometrů za hodinu. Zhruba v této rychlosti byste pak také narazili na hustší část atmosféry, což by bylo asi stejně příjemné jako nabourat do zdi. Váš pád to ale nezastaví.

Po necelých třech minutách se každopádně ocitnete v barevných oblacích – což by byl jistě spektakulární pohled, který si ale opravdu nedostanete šanci užít, jelikož se do vás kromě mraků opřou i následky Jupiterovy rotace.

Jupiter rotuje obrovskou rychlostí
Autor: NASA Jupiter rotuje obrovskou rychlostí

Jupiter je totiž nejrychleji rotující planetou naší sluneční soustavy. Okolo své osy se otočí za 9,5 hodiny, což je vzhledem k jeho velikosti obdivuhodný výkon. Následky toho, že se celá planeta otáčí jako káča, jsou ovšem pro případné návštěvníky poněkud dramatické: Bičovaly by je zuřivé větry vanoucí rychlostí okolo 500 kilometrů za hodinu. Jen pro srovnání, největší naměřená rychlost větru na planetě Zemi byla 511 km/h. Šlo o ničivé tornádo v Oklahomě v roce 1999.

Nevydrží tu ani nejodolnější kov

Všechno výše popsané je vlastně takový slabý odvar toho, co přijde dál. Teď už ale opouštíme ověřená fakta a odcházíme na půdu odborných spekulací, jelikož sonda Galileo, kterou v roce 1995 lidstvo na Jupiter vyslalo, odvysílala pouhých 58 minut a pak ztratila kontakt 120 kilometrů pod horní úrovní mraků.

Sonda Galileo
Autor: NASA Sonda Galileo

Není se čemu divit, tlak, na který jsme zvyklí ze Země, na Jupiteru vynásobte stokrát. Před rozdrcením by vás možná zachránila technologie, kterou využíváme při stavbách hlubokomořských ponorek. O kousek níž už by vás ale nespasilo ani to.

Kromě stále se zvyšujícího tlaku počítejte i s tím, že narůstá okolní teplota. Po dvanácti hodinách byste na Jupiteru dosáhli hloubky 4000 kilometrů. Tam už by teploty přesáhly 3400 stupňů Celsia, což je tavný bod Wolframu, tepelně nejodolnějšího kovu ve vesmíru. Tady už zkrátka nepřežije nic... a to nejsme ještě ani v polovině!

Ale co dál?

Zhruba 21 000 kilometrů hluboko se nachází vnější okraj nejvnitřnější vrstvy plynného obra. Tlak je tu jen těžko uvěřitelný: Dvoumilionkrát silnější než na Zemi. A teplota? Stejná jako na povrchu Slunce. Tyhle naprosto extrémní podmínky udělají s molekulami vodíku něco velmi zajímavého: Stlačí je k sobě tak těsně, že se jejich elektrony uvolní. Vzniká tak substance, které říkáme „kovový vodík“, a kromě Jupitera bychom ji našli i v nitru Saturnu.

Neznáme žádnou technologii, která by cestu na Jupiter přežila
Autor: iStock Neznáme žádnou technologii, která by cestu na Jupiter přežila

Co by to znamenalo pro případného (extrémně odolného) návštěvníka? Jednak by si nemohl posvítit, protože kovový vodík je neskutečně reflexní, a jednak by jej po nárazu na tuto vrstvu vztlaková síla vytlačila a gravitace pak zase stlačila, takže by chvíli lítal nahoru a dolů jako jojo, než by se konečně ustálil na jednom místě, kde by navždy uvízl.

Takže, sečteno a podtrženo, pokusit se o výlet na Jupiter je opravdu hodně špatný nápad. Lidstvo bude muset tohoto obra naší hvězdné soustavy navždy obdivovat jen z dálky, a po přečtení tohoto článku snad souhlasíte s tím, že to je naprosto v pořádku.

reklama

reklama