Otázka za milion. Je nejbližší planeta podobná Zemi zcela pokrytá oceány?

Proxima b začíná vypadat stále zajímavěji. Kdy se objeví spekulace o životě.
Proxima b
Proxima b
ESO/M. Kornmesser
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jsou tomu již dva měsíce, co Evropská jižní observatoř přišla s objevem planety z Alfa Centauri C (také známé jako Proxima Centauri), jedné z našich nejbližších hvězd vzdálených jen 4,2 světelných let. Nový svět, pojmenovaný Proxima b, sice obíhá černého trpaslíka a na povrchu tak zřejmě bude častován velkou dávkou radiace, avšak obíhá také v zóně života a má zřejmě prostorově parametry podobné Zemi. Nyní tým francouzských vědců přišel s tím, že Proxima b možná disponuje rovněž povrchovým oceánem.

Vodní svět 

Tým Bastiena Bruggera z Aix-Marseille Université to alespoň tvrdí ve studii, která byla schválena k publikaci v časopise Astrophysical Journal - byť studie ještě neprošla recenzí a připomínkami, její závěry působí rozhodně zajímavě. Vědci si de facto pouze hráli se známými vlastnostmi Proximy b, tedy oběžnou dráhou a přibližnými rozměry planety, na něž nalepovali různé hypotetické počítačové modely složení planety a pozorovali, jak tyto chování sedí. Připomeňme, že momentálně není ani známé, má-li Proxima b atmosféru, podobné spekulace jsou proto tím nejlepším minimem, čím se zatím lze zabývat.

Brugger vyšel z předpokladu, že Proxima b je pevný svět vnitřně podobný Zemi - není to rozhodně zaručeno, avšak jde o solidní pravidlo pro planety na podobné dráze a o podobné velikosti. Francouzi odhadují, že Proxima b má za těchto předpokladů průměr kolem 0,94 a 1,4 velikosti Země, což by případným kolonistům zajišťovalo podmínky vhodné pro život. Odtud se nám spekulace začínají stávat zajímavější. Pokud se průměr nachází v první polovině škály odhadů, znamená to z chování planety, že disponuje hustým kovovým jádrem, jež je obklopeno pevnou slupkou jako u Země - pokud by na povrchu v tomto modelu existovaly oceány, jejich poměr vůči hmotnosti planety by však byl 0,05%.

Váha vody

Na Zemi mají oceány jenom 0,02% hmotnosti planety, což slibuje možnost, že povrch Proximy b je významně, snad dokonce zcela pokryt moři. To však není jediný model, s nímž Brugger přišel. Pokud je totiž odhad bližší píše větší cifře průměru planety kolem 8900 km, je hypotetické rozlišení hmotnosti k vodě ještě daleko vlídnější - v této možnosti by nejenže byl pokryt celý povrch planety, ale oceány by sahaly až do hloubky 200 km. Nejhlubší místo oceánu na Zemi, Mariánský příkop, se přitom nachází jenom v hloubce 11 521 metrů. Oba scénáře navíc slibují aktivní jádro, což znamená přítomnost vuklanismu a šanci na existenci života minimálně u mořských termálních komínů.

Proxima b samozřejmě může být zcela pustá a bez atmosféry, což naznačuje i míra radiace, kterou by její povrch měl být bičován. Pokud však v minulosti planeta mohla mít alespoň po určité období atmosféru, než ji hvězda odvála, hluboký oceán by stále mohl existovat po příkrovem zamrzlého povrchu jako je tomu třebas v případě Jupiterova měsíce Europa. Je-li zde život, mohl nepřízeň ustát.

Cizí nové světy

 Pokud vám idea planety o velikosti Země, ale s dvousetkilometrovými moři, připadá zvláštní, zvykejte si. Zvláštnost (z našeho pohledu) je totiž v případě exoplanet spíše pravidlem. Z 3532 objevených světů mimo sluneční soustavu je valná většina notně bizarní - pokud si navíc tyto extrapolujeme na počet hvězd v galaxii, můžeme očekávat až 100 miliard podobně obskurních planet.

Tak třeba PSR B1620-26 b je nejstarší doposud objevenou exoplanetou - při stáří skoro 13 miliard let je jenom o fous mladší než sám vesmír! Pozoruhodné bude rovněž někdy v budoucnu prozkoumávat 91 Aquarii b, planetu obíhající stabilně nikoliv v binární soustavě (o dvou hvězdách), nýbrž ternární soustavě (o třech hvězdách)! I tyto však blednou vedle PSR J1719-1438 b, exoplanetě obíhající velmi blízko pulzaru, jehož masivní gravitace překovala povrch planety v obří diamant.

Exosvěty nad hlavou

Jiné exoplanety pak zcela zbořily naši dosavadní představu o "správné" evoluci planetární soustavy - v níž jsou jako u nás planety blíže hvězdě tvořený malými pevné světy, a planety dále pak naopak plynnými obry. Velké světy jako WASP-12b, jež obíhají v tak těsné blízkosti své hvězdy, že jim tato odčerpává atmosféru, původně sice také zřejmě vznikly ve stejné vzdálenosti od hvězdy jako náš Jupiter, jejich orbita však postupně degradovala a oni po své smrtící cestě do náruče hvězdy smetli či pohltili všechny další vnitřní planety.

Je samozřejmě možné, že neznáme celou řadu menších exosvětů, které jsou pod naší detekční schopností, a statistiky jsou tak jejich absencí zkresleny. Vedle obřích planet jako GQ Lup b, který je třikrát větší než Jupiter (a možná víc jak třicetkrát těžší) jsme však detekovali i miniaturní světy, například Kepler-37b, jež je jenom o fous větší než náš Měsíc. Naše možnosti pozorování exoplanet se budou jenom zlepšovat.

Ačkoliv tak dle extrapolací tušíme až 10 miliard potenciálně obyvatelských světů v naší galaxii, čím dál tím více se ukazuje, že naše stabilní sluneční soustava je v galaktickém měřítku možná spíše anomálií než pravidlem. Čím více cizích vzdálených světů totiž odhalujeme, tím více se paradoxně dozvídáme i o vzniku života na Zemi, a rovněž jeho možné budoucnosti.

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama