Největší bouře Jupiteru je čtyřikrát větší než Země. Vědci dokázali změřit i její obrovskou rychlost

Mohutné bouře na Jupiteru dosahují nepředstavitelné rychlosti.
Jupiter a jeho obrovské bouře
Jupiter a jeho obrovské bouře
Getty Images

reklama

Podoba Jupiteru coby největší planety sluneční soustavy je velmi dobře známa. Při pohledu z vesmíru se totiž zdá, že jsou vrstvy atmosféry členěny do různě barevných pruhů a skvrn, které jsou ve skutečnosti silnými atmosférickými bouřemi. Ty bičují Jupiter v podstatě bez ustání a přinejmenším jednu z bouří – Velkou rudou skvrnu – pozorují astronomové už od 17. století.

Nyní však vědci poprvé změřili rychlost proudění ve stratosféře a přišli se zjištěním, že Velká rudá skvrna rozhodně není tou největší bouří Jupiteru.

Jupiter a jeho obří rudá bouře
Autor: iStock Jupiter a jeho obří rudá bouře

Největší bouře Jupiteru

Jak už bylo řečeno, Jupiter je znám svými bílými a červenohnědými pásy, které jsou vířícími oblaky pohybujícího se plynu. Astronomové pomocí nich zkoumají proudění větru v nižších vrstvách atmosféry, ovšem poblíž pólů nyní narazili na nápadně jasné zářící struktury, které jsou pravděpodobně spojeny se silnými větry také v horních vrstvách atmosféry. Pomocí radioteleskopu ALMA se jim podařilo rychlost tohoto proudění změřit a došli až k hodnotě 400 metrů za sekundu, tedy 1 440 kilometrů za hodinu.

Trojnásobná rychlost oproti pozemskému tornádu

Za novým způsobem měření stojí astronom Thibault Cavalié z Astrofyzické laboratoře v Bordeaux, který se dokázal vyrovnat s problémem v podobě absence oblaků v horní vrstvě atmosféry, pomocí kterých by za běžných okolností bylo možné rychlost určit. Uvědomil si totiž, že v roce 1994 dopadla do atmosféry kometa Shoemaker-Levy9, která do stratosféry zanesla molekuly nových látek a ty jsou nyní prouděním větrů unášeny. Právě zaznamenání jejich pohybu přineslo výše uvedené hodnoty, které více než dvakrát překonávají rychlost proudění ve Velké rudé skvrně a trojnásobně převyšují rychlost nejzuřivějších tornád na Zemi.

Impozantní je podle Cavaliého také velikost bouře, jejíž vír může v průměru až čtyřikrát převyšovat rozměry naší planety, což je z hlediska meteorologie ve sluneční soustavě mimořádný úkaz. Výzkumná skupina dále uvádí, že všechny nové poznatky byla schopná zaznamenat za pouhých 30 minut pozorování a doufá, že v budoucnu dostane přidělen delší čas. Zároveň se tím otevírají možnosti i pro další projekty či samotná pozorování, která budou nově probíhat skrze připravovaný pozemní teleskop ESO/ELT, který by měl podle European Southern Observatory zahájit vědeckou činnost ve druhé polovině tohoto desetiletí.

reklama

reklama