Na Měsíci je voda. Odvážná hypotéza popisuje, jak se dostává zpod povrchu

Už se ví, kde se bere voda v exosféře Měsíce. Můžou za to meteority.
Pozor na asteroidy
Pozor na asteroidy
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Vodu z Měsíce vyrážejí meteority

Kolem Země i Měsíce pravidelně prolétají meteorické roje nebo oblaka vesmírného prachu. Většina těchto objektů shoří v zemské atmosféře, ale Měsíc žádnou opravdovou atmosféru nemá, a tak většina prachových částic a meteoritů dopadne na jeho povrch. Planetární vědec Mehdi Benna z Goddard Space Flight Center v Greenbeltu provozovaným NASA publikoval společně s kolegy 15. dubna tohoto roku v časopise Nature Geoscience článek, v němž vyslovuje odvážnou myšlenku o přítomnosti vody na Měsíci, která je uvězněna nehluboko pod povrchem a zároveň zpochybňuje, že by většina této vody byla izolována v hlubokých tmavých kráterech na odvrácené straně Měsíce. 

Jak je to s důkazy?

Závěry vědců přitom doposud vycházely hlavně z výsledků rozborů vzorků, jež byly na Zemi přineseny během programu Apollo, a podle nich se zdá, že je Měsíc úplně prostý vody. Nicméně měření a pozorování z několika posledních desetiletí poukazovala na možnost výskytu vody v půdě Měsíce. Chyběly však exaktní důkazy. 

Věděli jsme, že voda v půdě Měsíce je,“ říká Mehdi Benna a dodává: „Nevěděli jsme ale, kde se nachází, kolik jí je a jak je stará. Využili jsme tedy možností, které nám dala NASA, respektive její družice LADEE, která se na orbitě Měsíce pohybovala od listopadu 2013 do dubna 2014.“ Tato družice byla opatřena výkonnými spektrometry, které byly schopny zaznamenat několik desítek případů výrazného nárůstu množství molekul vody v měsíční exosféře, což je tenká vrstva plynů, která se drží nad povrchem našeho přirozeného satelitu.
Zajímavé je, že 29 z těchto měření se shodovalo s průlety meteorických rojů nebo vesmírného prachu kolem Země.

Odvrácená strana Měsíce
Autor: Jay Tanner – N/A Odvrácená strana Měsíce

Zemská atmosféra funguje jako velmi účinný ochranný filtr a malé meteority a vesmírný prach bezprostředně po vstupu do atmosféry jednoduše shoří, a když máme štěstí, tak na obloze vidíme „padající hvězdu“. Měsíc však žádnou takovou ochrannou atmosféru nemá a vesmírná tělesa tak dopadají nerušeně na jeho povrch. Pokud je těleso dostatečně velké, vyrazí po dopadu na měsíční povrch do prostoru molekuly vody. 
Tým Mehdiho Benny vypočítal, že minimální váha tělesa musí být 0,15 g, aby při dopadu vytvořilo „kráter“ s minimální hloubkou 8 cm. Prvních 8 cm měsíčního povrchu je totiž opravdu suchý a bez vody. V hloubce 8 cm už se nachází vrstva zmrzlé hydratované měsíční horniny a prachu. 

Rozhodně to ale nevypadá, že by na povrchu Měsíce bylo nějaké závratné množství vody,“ upřesňuje Mehdi Benna a dodává: „Kdybychom extrahovali vodu z přibližně půl tuny měsíční horniny, nenaplnili bychom více než půllitrovou láhev. Je pravděpodobné, že většina této vody pochází z doby, kdy náš přirozený satelit vznikl. Předmětem dalších výzkumů by mohlo např. být zjištění, zda a jak by tuto vodu bylo možné využít pro pobyt lidí na Měsíci.“
Planetární vědec Erik Asphaug z University of Arizona v Tucsonu reagoval na zveřejněnou studii slovy: „Závěry tohoto výzkumu se jeví věrohodně a značně provokativně. Jsou důležité i proto, že dávají mnoho podnětů k diskusi a dalšímu bádání.“ 

Text: David Hainall 

Reklama
Reklama