Na Marsu je možná méně vody, než jsme si mysleli, tvrdí studie

Kolonizace Marsu? Problém bude s vodou.
Porovnání Země a Marsu
Porovnání Země a Marsu
NASA

reklama

Kolonizace Marsu je na spadnutí. Jednou ze základních podmínek zdárného obydlení rudé planety je přítomnost vodního zdroje. Doposud se vycházelo z přesvědčení, že Mars ve svém nitru zásoby vody ukrývá. Jak se ale zdá, pravda může být úplně jiná. Alespoň to tvrdí poslední výsledky laboratorních testů.

Mars mění tvář

Povrch planety zdobí mnoho tmavých linií, které jsou tradičně považovány za dávné pozůstatky starobylých potoků a řek. Nyní se ale přišlo na to, že tyto linie mohou vzniknout v důsledku pohybu zmrzlého oxidu uhličitého podél svahů marťanských dun. Atmosféra Marsu je tvořena z 95 procent oxidem uhličitým. Doposud lidstvo nevědělo nic o tom, jak vlastně integruje s povrchem planety. Na Marsu existují podobná roční období jako na Zemi. V zimním období se část oxidu uhličitého změní na led a ve zmrzlém stavu se usadí na povrchu své planety. S příchodem jara se zase zpátky odpaří. „Přemýšleli jsme o tom, jak moc tento proces může ovlivnit tvář Marsu,“ řekl vedoucí studie Lauren McKeown z Trinity College v Irsku.

Vedle rozvětvených kanálů a kaňonů jsou na povrchu Marsu viditelné spousty menších pánví a roklin. Nedávno byla sondou MRO provedena pozorování, která poukázala na to, že se tyto útvary na povrchu Marsu pravidelně objevují a zase mizí. Soudě podle barvy a tvaru roklin se pracovalo s verzí, že byly do své podoby formovány během posledních několika milionů let, tedy poměrně nedávno. Mars byl tak považován za planetu s významnými vodními rezervami.

Suchý led

Někteří vědci ale prosazují jiný názor. Věří totiž, že by podobné struktury mohly vzniknout pravidelným vytvářením a táním usazenin zmrzlého oxidu uhličitého, tzv. suchého ledu. Ve prospěch těchto tezí svědčí hned několik věcí najednou. Často se zmiňuje neobvyklá podoba spodních částí roklin a tmavé pásy. McKeown se pokusil se svými kolegy tento vědecký spor vyřešit napodobením procesu „suché“ tvorby roklin a tmavých čar. V laboratorních podmínkách vytvořili model duny na povrchu Marsu. Poté sledovali, jak se oxid uhličitý bude vzájemně ovlivňovat s pískem a zeminou, jejichž struktura byla „kopií“ té z Marsu. Během působení suchého ledu, simulovaného tlaku a teploty vznikl v písečné půdě mikroreliéf. Jeho vzezření bylo podobné jako na rudé planetě, kde vzniká během různých ročních období.

Jednoduše řečeno, led začal tát a klouzat po písečných svazích. „Když se dostane na spodní část svahu, led se přilepí na zem a pak se zcela odpaří a zanechá důlek,“ vysvětlil vedoucí studie. Následně se vznesl pramen písku a prachu, který se pak spolu s oxidem uhličitým smísil s řídkým „marťanským“ vzduchem. Na planetě Mars se přitom tyto jamky téměř vždy nacházejí v blízkosti roklin.

Z laboratorních pokusů a vědeckých výpočtů vyplývá, že i relativně malé ledové plochy mohou zanechat velmi široké a hluboké kanály, jejichž šířka se může pohybovat od jednoho do dvou desítek metrů. V blízké budoucnosti mají planetologové zájem tyto prognózy zkontrolovat a sledovat formování nových kanálů na povrchu skutečného Marsu. Pokud se nová vědění potvrdí, kolonizace rudé planety se stane zase o něco náročnější.

Text: Petr Smejkal

reklama

reklama