Osídlení Měsíce je podle vědců možné. Proč bychom ale museli žít v podzemních jeskyních?

Budoucí lunární mise se nově zaměří na hlubší zkoumání měsíčních jeskyní. Vědci je chtějí využít pro případné osidlování Měsíce, které je podle nich zcela reálné.
Lunární mise se nyní hodlají zaměřit na zkoumání podzemí Měsíce
Lunární mise se nyní hodlají zaměřit na zkoumání podzemí Měsíce
iStock

reklama

Astronauti a vědci dosud neměli šanci se výzkumu jeskyní pod povrchem Měsíce nějak zásadněji věnovat. Proto o nich zatím nevíme tolik, kolik bychom si přáli. To by se teď ale mělo změnit, neboť měsíční jeskyně jsou jedním z dalších cílů lunárních misí.  

Bezpečí pro vědce i kolonizátory

Důvod je celkem pochopitelný: Na povrchu Měsíce je místy až tisíckrát vyšší radiace než na Zemi. Záření by silná vrstva skály mohla velmi úspěšně odstínit a lidé pod povrchem by tak byli v bezpečí. V uzavřených jeskyních by se také mnohem snáz než na otevřeném prostranství dalo vybudovat hermeticky uzavřené obydlí, ve kterém bude potřebný tlak vzduchu a také konstantní a příznivá teplota.

Na povrchu Měsíce totiž teplota kolísá mezi nočními –173 stupni Celsia a pěkně žhavými 127 stupni Celsia. Pod povrchem je sice teplota konstantní, ale přitopit by to chtělo, jelikož v –35 °C by nikdo moc dlouho nevydržel. V uzavřeném prostředí by se ale daly udržovat daleko lepší podmínky a pro výstupy na povrch by lidé jednoduše používali přechodové komory.

Na Měsíci nedochází k erozi

Měsíční jeskyně by navíc pro něco takového mohly být nesmírně vhodné, protože vznikají úplně jinak než ty pozemské. Bez vody a vzduchu tam nedochází k erozi a všechny lunární jeskyně jsou proto vytvořené výhradně sopečnou činností.

Když se žhavá láva vylije do mnohem chladnějšího prostředí, ochladí se nejdříve její povrch a vnitřek zůstává horký a tekutý. Když tento zbytek lávy odteče, zůstane po něm dutina. Vědci těmto dutinám říkají lávové trubice a máme je i na Zemi, samozřejmě hlavně v místech jako Island, Čedžu nebo Havaj, tedy oblastech s výraznou sopečnou činností. Asi nejdelší trubice jsou k nalezení v australském Queenslandu, kde měří víc než 160 kilometrů.

Měsíční láva však byla mnohem tekutější a navíc se během lunárních nocí její povrch chladil  rychleji. To by podle mnohých vědců, kteří se tématem lunárních jeskyní zabývají, mohlo znamenat, že na Měsíci tyto tunely mohou být daleko širší a delší, a vzhledem k neexistující erozi je pravděpodobná i jejich větší stabilita.

Výzkum nebude snadný

Skutečný výzkum měsíčních jeskyní ale nebude žádná legrace. Evropská vesmírná agentura se na něj intenzivně připravuje od roku 2019 a snaží se vyřešit řadu zásadních problémů, které by se s pobytem v podzemí měsíce pojily. Vědci musí přijít na to, jak komunikovat se zařízeními, které se vydají pod povrch. Jaký alternativní pohon použít pro sondy, které nebudou moct využít solární nabíjení. Anebo jaké zařízení do jeskyně vůbec pošlou.

Jednou ze zatím nejslibnějších možností je spuštění kulovité sondy DAEDALUS s pomocí jeřábu. Sonda by pak měla nejen pořídit videozáznam povrchu tunelu, ale dokonce i skenovat okolí a zjistit, z jakých prvků je povrch složený. Tato technologie je aktuálně testována v lávových trubicích na Kanárských ostrovech.

Dobrý základ pro další zkoumání Marsu

NASA ve spolupráci s JPL se zase soustředí na vývoj a testování různých robotů, kteří by díky umělé inteligenci dokázali nějaká rozhodnutí dělat i sami, a nebyli tak v případě komunikačního stínu závislí na lidských pilotech. Projekt BRAILLE, jehož jsou tito roboti součástí, ale hledí ještě dál, neboť jeho primárním cílem jsou lávové trubice na Marsu. Tyto jeskyně by totiž na rozdíl od těch měsíčních mohly dokonce skrývat dosud neznámý život.

reklama

reklama