Kam zmizela všechna voda z Marsu? Sonda MAVEN ji detekovala v ionosféře

Voda z Marsu nemohla jednoduše zmizet. Astronomové naznačují, že je potřeba podívat se nahoru.
Umělecké ztvárnění Marsu před čtyřmi miliardami let
Umělecké ztvárnění Marsu před čtyřmi miliardami let
CC BY-SA 4.0 / European Southern Observatory / M. Kornmesser

reklama

O existenci vody na planetě Mars ví lidstvo s jistotou přibližně od padesátých let minulého století. Polární čepičky se ji ani nesnaží příliš maskovat a fotografie či trojrozměrné modely ledovců jsou dobře známé. Astronomové nicméně na Marsu neustále hledají další zdroje vody, a i když se zcela neshodnou, zda je nějaká i pod povrchem, případně v jakém množství a skupenství, jsou si na základě geologického pozorování jistí, že dřív voda planetu alespoň zčásti pokrývala. Kam ale masa životodárné tekutiny zmizela?

Sonda MAVEN
Autor: NASA Sonda MAVEN

Sonda MAVEN, která od roku 2013 obíhá kolem planety, detekovala na konci roku 2020 molekuly vody přibližně ve výšce 150 kilometrů nad povrchem. V ionosféře, jak se tato vrstva plynného obalu jmenuje, však vodu dosud nikdo nehledal a veškeré pátrání se soustředilo na nižší vrstvy do 80 kilometrů. „Jde o velké překvapení, které nám ale pomáhá pochopit, kudy vody z planety uniká,“ komentuje objev Shane Stone z University of Arizona, který na základě těchto poznatků sepsal novou studii. Vysvětluje v ní, že do vyšších pater atmosféry Marsu se voda dostává kvůli absenci hygropauzy a namísto pozvolného úniku mizí rapidní rychlostí.

Chybějící části atmosféry

Zmiňovaná hygropauza je vrstva, která je v případě naší planety natolik chladná, že zde jakákoliv voda, která v plynném skupenství stoupá vzhůru, kondenzuje a následně se vrací zpět na povrch a pod něj ve formě deště. Atmosféra rudé planety je ale příliš řídká a více se zahřívá, takže voda stoupá stále výš a je ji tudíž možné detekovat i v ionosféře, jak provedla sonda MAVEN. V kombinaci s písečnými bouřemi na planetě a vlivy ročního období pak může jít podle studie o značně rychlý únik, vykazující obrovský nepoměr v porovnání se „standardním“ odpařováním vody v době bez bouří. Závěrečný proces je už jen velmi jednoduchá chemie – molekuly vody se v horních vrstvách atmosféry rozpadají a osamocený vodík i díky nižší gravitaci Marsu navždy mizí ve vesmíru.

Nejsou to ale jen špatné zprávy – konec roku 2020 přinesl v rámci studie zveřejněné v odborném časopise Nature Astronomy popis velkých podzemních jezer, kde by měla být voda v kapalném skupenství. Jezero má ležet v oblasti Planum Australe a nachází se necelé dva kilometry pod povrchem Marsu. Objev nicméně vyvolává další otázky, například jak je možné, že voda nezmrzla, když by v místě mělo být přibližně minus 70 stupňů Celsia. Jedním z možných vysvětlení ale je vysoká koncentrace soli, která by přeměně do pevného skupenství zabraňovala.

reklama

reklama