Jezera na Titanu naplněná metanem zmizela

Sonda Cassini potvrdila výskyt jezer kapalného metanu na největším měsíci planety Saturn. Jezera na Titanu jsou jedinými známými jezery naplněnými tekutinou mimo planetu Zemi.
Takhkle vypadá Titan
Takhkle vypadá Titan
NASA
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Sonda Cassini

V roce 1997 byla na svou 20ti letou misi vypuštěna americká sonda Cassini, která se skládala s mateřské sondy Cassini a atmosférické sondy Huygens. Celá po všech stránkách úspěšná mise nesla celou řadu ojedinělých prvenství a úspěchů. Modul Huygens, určený na průzkum Titanu, byl vůbec první sondou, která úspěšně přistála na vesmírném tělese ve vnější sluneční soustavě. Sonda Cassini potvrdila výskyt výše zmíněných jezer kapalného metanu, jenž jsou jedinými známými jezery naplněnými tekutinou mimo planetu Zemi. Dalším bezesporu zajímavým zjištěním sondy Cassini je výskyt slanovodního oceánu na zamrzlém Saturnově měsíci Enceladus, který se nachází pod jeho ledovým povrchem. 

Titanův metan

Z předchozích pozorování největšího Saturnova měsíce Titanu vyplynulo, že se na jeho pólech rozkládají rozlehlá naplněná metanem. Rok na Titanu je ve srovnání se Zemí výrazně delší a trvá 29,5 roku. Doteď se zdálo, že se výška hladiny a rozloha těchto jezer mění v závislosti na „ročním období“, v němž se Měsíc nachází. Jednoduše řečeno se podle prvních předpokladů se zdálo, že jezera se během titanského léta zmenšují a během zimy naopak nabývají na velikosti. Skutečnost by však mohla být úplně jiná. 

Planetární vědkyně Shannon MacKenzie se svým týmem porovnávali snímky a výsledky měření z různých období a zjistili zásadní rozdíly mezi lety 2006, 2013 a 2017.

Zatímco v roce 2006 se Titan nacházel v zimním období a jezera byla plná metanu, dávala pozorování v roce 2013 v období léta tušit úplné zmizení jezerních ploch: „Porovnávali jsme snímky pořízené v infračerveném spektru a odhalili úplné vyschnutí všech tří jezer.“ popisuje situaci Shannon MacKenzie a dodává: „Tato skutečnost nás velmi překvapila. Vlivem malé hloubky v řádech centimetrů mohlo dojít buď k jejich odpaření nebo vsáknutí do podloží.“ 

Planetární vědec Marco Mastrogiuseppe k analýze dat z roku 2017 dodává: „Zmíněná tři jezera stále zůstávají vyschlá, ale zdá se, že na Titanu jsou další jezera, jejichž hloubka může být více než 100 m a nemusí proto být tak náchylná ke změnám během střídajících se období na Saturnově měsíci.“ 

I když byla mise sondy Cassini úspěšná a získali jsme nespočet převratných dat a fotografií, stále nemůžeme s jistotu říci, zda se zmizelá jezera na povrchu Titanu v dalších zimním období vrátí nebo ne.“, říká MacKenzie a dodává: „Abychom dokázali pochopit a popsat procesy vedoucí k úbytku nebo přibývání metanu v Titanových jezerech, potřebovali bychom vyslat na orbitu Titanu další sondu, která bude schopna pracovat v podobném režimu jako třeba sonda Mars Reconnaissance Orbiter, která od roku 2006 působí na orbitě Marsu. Pak bychom mohli s jistotou popsat procesy, kterým podléhají metanová jezera na Titanu.“ V minulosti dokonce existovaly plány o vyslání ponorky na Titan.

Text David Hainall 

Reklama
Reklama