Jak vznikaly snímky z přistání na Měsíci? Takto...

50 let od přistání na Měsíci... přinášíme příběh fotografií.
Fotografie zachycující skutečnost v níž mnoho lidí nevěří
Fotografie zachycující skutečnost v níž mnoho lidí nevěří
Zeiss
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Fenomenální momenty zachytila pro další generace technika ZEISS

Dne 20. července 1969 se stal realitou jeden velký kolektivní sen. Symbolizuje jej stopa v prachu na povrchu Měsíce, kterou zde svým krokem zanechal první zástupce lidské rasy – americký astronaut Neil Armstrong následovaný svým souputníkem Buzzem Aldrinem. Limity toho, čeho může lidstvo dosáhnout, se tímto momentem posunuly o nepředstavitelný kus.

Ikonický snímek z Mesíce
Autor: Zeiss Ikonický snímek z Mesíce

S ambiciózním plánem poslat člověka na Měsíc a dopravit jej zase bezpečně zpět na Zemi pomáhaly tisíce inženýrů, vědců a techniků napříč nejen všemi obory, ale také národy. Svoji důležitou roli sehrála v překonání této výzvy také společnost ZEISS: objektivy navržené speciálně pro vesmírné použití zachytily ikonické fotografie tohoto monumentálního úspěchu.

Příběh ikonických fotografií

V průběhu jednotlivých přistání na Měsíci a misí, které k němu vedly, hrála fotografie klíčovou roli. Jen pro samotnou přípravu mise Apollo bylo použito více než 100 000 fotografií. Během projektu Apollo mezi lety 1962 a 1972 pak bylo fotografií pořízeno celých 33 000. Tyto snímky rezonují generacemi až po dnešek, a to jak jedinečností svého obsahu, tak i výjimečnou obrazovou kvalitou.

Jeden z objektivů použitých při měsíční misi Zeiss Biogon 38
Autor: Zeiss Jeden z objektivů použitých při měsíční misi Zeiss Biogon 38

Při vývoji fotografické techniky vhodné k použití v kosmu bylo potřeba zvážit skutečně extrémní podmínky, nesrovnatelné s běžnými fyzikálními hodnotami našeho světa na planetě Zemi. Inženýři museli hledat odpovědi především na tyto otázky:

Jak budou fotoaparáty a objektivy fungovat v extrémních výkyvech teplot?

Změní se optické vlastnosti objektivů v podmínkách nulové gravitace?

Jaké mechanické úpravy je potřeba provést pro použití techniky ve vesmíru?

1962 – Mercury Atlas 8

V roce 1962 byla fotografie naší planety pořízená z vesmíru skutečně něčím zcela novým. První pokusy o takové obrázky byly ohromující. Protože v podstatě neexistovaly zkušenosti s fotografováním ve vesmíru, každá mise přinesla mnoho nových poznatků a samozřejmě i výzev. V době zahájení mise Mercury Atlas 8 byla vesmírná fotografie ještě v plenkách.

Aby bylo možné studovat a dokumentovat Zemi z vesmíru, na oběžnou dráhu vycestoval jako první středoformátový fotoaparát s objektivem ZEISS Planar 2.8/80, na kterém předtím bylo provedeno pouze několik málo změn.

1965 – Gemini 4

Během druhé mise Gemini byla pořízena první fotografie kosmické lodi na oběžné dráze. Ikonický fotoaparát značky ZEISS, Contarex Special, byl připevněn na plynový pohon, což astronautovi umožnilo manévrovat během vznášení se v nulové gravitaci.

Záběry z tohoto amerického výstup do volného kosmu a jejich mediální dopad pomohly získat fotografii významnou roli ve vesmírných výpravách. Vysoce kvalitní fotografie poskytovaly důležité informace o Zemi, jejích pevninách i vodních plochách, počasí a klimatických systémech. Proto byl významně rozšířen fotografický výcvik astronautů.

1966 – Gemini 9

Během příprav cesty na Měsíc nešlo úplně vše hladce. Jako například když se zvrtnul dokovací manévr během mise Gemini 9. Posádka se tehdy přiblížila k dokovacímu adaptéru, který připomínal čelisti zuřivého aligátora. Důvodem byl neuvolněný kryt spojovacího uzlu. Byly to právě úžasně ostré fotografie tohoto manévru, co umožnilo odhalit příčinu technického problému.

1966 – Gemini 10

Od mise Gemini 4 se fotoaparáty a objektivy ZEISS staly standardním palubním vybavením posádek dokumentujícím mise a sloužícím jako základ analýz. Pouze jednou došlo ke ztrátě fotografické techniky, a to během mise Gemini 10. Fotoaparát s objektivem Biogon 4.5/38 vyklouzl astronautovi z ruky během výstupu do volného kosmu (kterému se říká „EVA“ – zkratka anglického „extravehicular activity“), když se pokoušel přiblížit k bezpilotní kosmické lodi Agena na oběžné dráze. Fotoaparát se tak stal „satelitem“ na oběžné dráze Země.

1968 – Apollo 8

Mise Apollo 8 se 21. prosince 1968 stala první expedicí s posádkou, která opustila oběžnou dráhu Země a cestovala dál směrem k Měsíci. Cílem mise bylo oběhnout Měsíc, pořídit fotografie měsíční krajiny a najít vhodné místo pro budoucí přistání. Do té doby se mohl člověk pouze domnívat, jak by mohl povrch Měsíce vlastně vypadat.

24. prosince 1968 během čtvrtého obletu měsíce v rámci této mise se stalo něco neplánovaného. Když loď opouštěla temnou stranu Měsíce, astronauti spatřili, jak nad měsíčním horizontem vychází Země. Spěchali, aby zachytili tento úžasný obraz a pořídili první barevnou fotografii Země od Měsíce. Fotografie nazvaná „Earthrise“ (Východ Země), ukazující malou modrou planetu vznášející se v temnotě vesmíru, jednou provždy změnila pohled lidstva na křehkou a vzácnou planetu, kterou nazýváme domovem.

1969 – Apollo 11

Více než 500 milionů lidí z celého světa pozorovalo 20. července 1969 první lidské kroky po povrchu Měsíce a všichni byli ohromeni fotografiemi, které astronauti přinesli zpět na Zemi.

Širokoúhlý objektiv Biogon 5.6/60 zkonstruovali inženýři společnosti ZEISS specificky pro toto přistání. Cílem bylo pořídit fotografie zachycující povrch Měsíce s excelentním kontrastem od okraje k okraji a s maximálním rozlišením. Fotoaparát byl opatřen skleněnou „reseau“ deskou, která vytvořila křížové značky na snímcích během expozice. Tyto výrazné příčné řezy umožnily kalibraci vzdáleností a výšek umožňujících analýzy velikosti objektů na Měsíci.

Osobnosti stojící za objektivy pro vesmírnou fotografii

Společnost ZEISS provedla důkladný výzkum a vytvořila celkem osm modelů objektivů, které byly použity v programu Apollo. Za velkým množstvím významné práce stojí dr. Erhard Glatzel se svým týmem, který tvořili Johannes Berger a Günther Lange.

V 60. letech 20. století byl Glatzel jedním z předních vědců a manažerů v oddělení designu objektivů společnosti ZEISS v německém Oberkochenu. Mezi jeho světově proslulé výtvory patřily objektivy ZEISS Hologon a ZEISS Planar 0.7/50.

V roce 1966 byl ZEISS Planar 0,7/50 vyvinut pro použití za velmi nízké hladiny osvětlení. Objektiv byl tak silný, že byl použit později v roce 1973 na filmové scény osvětlené výhradně svíčkami ve filmu Barry Lyndon, který se tak stal prvním filmem v historii natočeným zcela bez použití umělého světla.

Na počest úspěchu při navrhování speciálních objektivů pro měsíční mise obdržel dr. Erhard Glatzel cenu Apollo Achievement Award. Pod jeho vedením ZEISS vyvinul více než 100 designů objektivů.

Země z Měsíce - pohled pro bohy a astronauty
Autor: Zeiss Země z Měsíce - pohled pro bohy a astronauty

Když se průkopníci vrátili domů

Jeden z milníků 20. století byl však málem pro další generace ztracen. Snímky z mise Apollo 11 dorazily do Houstonu krátce po návratu posádky na Zemi, nicméně před vyvoláním filmů byla provedena zkouška s testovacím filmem. Během něj byla zjištěna závada na vyvolávacím zařízení a testovací film byl zničen prosakujícím ethylenoxidem.

To se ukázalo být požehnáním. Díky tomuto testu vývojový tým rychle odstranil závadu a mohl úspěšně vyvolat snímky prvního přistání na Měsíci. Fotografie pořízené během mise byly publikovány po celém světě a napsaly tak významnou část historie.

1972 – Apollo 16

V roce 1972 pokračuje dobrodružství vesmírné fotografie. S misí Apollo 16 byly dále rozvíjeny experimenty s pořizováním UV snímků Země a Měsíce za použití speciálních objektivů, které započaly během předchozích výprav.

Cílem bylo pořídit snímky Země a Měsíce za použití světla v ultrafialovém spektru a porovnat je se snímky vzniklými za přirozeného světla. Astronauti k tomu využívali speciálně navržené objektivy ZEISS UV Sonnar 4.3/105. Čtyři filtry rozdělovaly ultrafialové světlo na rozdílné vlnové délky. V závislosti na filtrované vlnové délce byly Země a Měsíc viditelné s rozdílnými úrovněmi detailů a kontrastu. Bylo tak možné zobrazit různé části atmosféry a vliv ultrafialového slunečního světla na Zemi.

Blíží se měsíční finále
Autor: Zeiss Blíží se měsíční finále

1972 – Apollo 17

Během mise Apollo 17, která je v současné době poslední misí s posádkou na Měsíci, astronauti zachytili nádherné panoramatické fotografie surrealistické měsíční krajiny. Po této výpravě zůstala na Měsíci poslední z 12 kamer ponechaných na prašné půdě s objektivem směřujícím přímo na zenit. Důvod? Pokud se astronauti někdy vrátí na místo přistání této mise, může být provedena analýza na objektivu, aby se změřil dopad kosmického slunečního záření.

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama