Černý týden ve vesmíru. Tentokrát jsou to spíš průšvihy než úspěchy

Jen málokdy se v jednom oboru lidské činnosti během jediného týdne pokazí tolik věcí současně, jako se to stalo nedávno.
Selfie marsovského vozítka
Selfie marsovského vozítka
NASA
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Černý týden v dějinách dobývání vesmíru: minulý týden se pokazilo, co mohlo. Je to sotva pár dnů, co se v kosmickém programu odehrály celkem tři důležité věci – z toho dvě skončily fiaskem a jen jedna dopadla podle očekávání.

Juno v problémech

Ve středu 19. října se sonda Juno, která obíhá kolem Jupiteru, ocitla před nečekaným problémem. Počítač, který sondu ovládá, ji přepnul do tzv. safemódu. V něm družice přestala sbírat vědecké údaje a také komunikovat – jen nahlásila, že čeká na další pokyny ze Země.

Stalo se to v ten nejméně vhodný čas, právě nyní měla zkoumat Jupiter při nejbližším průletu a tato část mise je pro poznání plynného obra klíčová. Prostředí kolem Jupitera je pro sondy nepříliš přívětivé, celkem ho bude schopná oběhnout jen pětatřicetkrát – každá ztráta informací tedy pořádně zabolí.

Může za to velmi silná radiace, která je nejsilnější pochopitelně právě v době, kdy je sonda nejblíže. Sonda má navíc ještě nedořešený problém ze začátku října, kdy se na ní pokazily dva ventily zodpovědné za tlakování paliva do trysek. Kombinace obou problémů může být pro sondu smrtící, zejména, pokud se je nepodaří vyřešit do poloviny prosince.

Schiaparelli v krizi

S dalším problémem se na Marsu potýkal modul Schiaparelli Evropské vesmírné agentury (ESA). A stejně jako u Juno to dopadlo nedobře. ESA sice vydala nadšené prohlášení, že všechny úkoly mise proběhly skvěle a její ředitel Johann Worner dokonce jásal: “Máme data, máme výsledky testů – jsem velmi šťastný,“ ve skutečnosti jde spíše o marketing než o popis toho, k čemu reálně došlo.

Sonda Schiaparelli měla na Marsu přistát a po cestě měla sbírat data, z nichž se pak měla poučit další evropská expedice k Marsu v roce 2020. Jiný účel sonda neměla, jen shromáždit data o přistání. A to se nestalo. Schiaparelli se totiž uvolnil z ochranného obalu dříve, než měl, a jeho brzdné trysky pracovaly jen 4 sekundy místo 30 sekund. Jeho rychlost se měla snížit na 4 kilometry za hodinu, ale místo toho z kilometru padal rychlostí kolem 200 kilometrů za hodinu.

Jediné, co mohlo následovat, byl drtivý dopad na povrch planety a naprostá likvidace modulu. Většinu cesty sice data opravdu posílal, ale z klíčové fáze cesty už nemá ESA informace žádné. A to je fatální – oblast, v nímž může ležet (zřejmě přikrytý vrstvou prachu, který dopadem zvířil) má nejméně 15 x 100 kilometrů – šance na jeho nalezení je tedy prakticky nulová.

Již nyní je jasné, že to bude mít značně negativní dopad na další část mise ExoMars, tedy vysazení evropského průzkumného vozítka roku 2020. Další pokus zjistit, jak vypadá přistání se zvoleným způsobem pohonu, už totiž mít ESA nebude…

Úspěch, který se narodil z problému

Zpočátku se zdálo, že i třetí vesmírná událost minulého týdne bude problematická. Ke hvězdám totiž odstartovala další mise k ISS – jenže po dlouhém odkladu. Start ruské kosmické lodi Sojuz MS-02 byl totiž původně naplánován již na 23. září. Kvůli technickým problémům byl ale odložen, a to nejprve na 1. listopadu, později byl čas startu změněn na 19. říjen. Rusko nevysvětlilo, proč problémy vznikly, jen naznačilo nespecifikované technické potíže.

Kvůli těmto zmatkům letěla raketa k ISS po velice nevýhodné trajektorii, délka letu nakonec trvala dva dny. Tento příběh, na rozdíl od předchozích dvou, však skončil dobře – všichni tři astronauti přistáli v klidu u ISS.

Text: Mk

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7