Jeden den v životě astronoma: jak se zkoumá vesmír

Jak si představujete práci astronoma? Co dělá ráno a co muzabere nejvíc času? Přečtěte si vyprávění mladé české astronomky Jany Polednikové...
Foto: Thinkstock
Foto: Thinkstock

reklama

Jeden den Ivana Děnisoviče od Alexandra Solženicyna je pravda asi trochu napínavější povídání, ale den takového průměrného astronoma taky není úplně špatný.

Vlastně je o dost lepší, neboť se zpravidla neodehrává v gulagu... Ovšem zeptáte-li se studentů ve výzkumných institucích, možná se vám budou snažit tvrdit něco jiného. V rozporu s populárním názorem, astronomové většinou nepracují v noci, tedy pokud nevyznávají vstávání v poledne a posunutou pracovní dobu.

O autorce: Jana Poledniková (*1987) vystudovala obecnou fyziku a astrofyziku na Masarykově univerzitě v Brně. Doktorské studium tráví na Instituto de Astrofysica de Canarias na Tenerife, kde se snaží proniknout do tajů vzdálených supermasivních černých děr. Kromě pracovního studia se věnuje spoluorganizaci Fyzikálního korespondenčního semináře (FYKOS) pro nadané středoškoláky.

Abyste se vůbec dostali k pozorování a noční práci, musíte vyplnit návrh na projekt a ten musí připadat dostatečně převratný komisi dané observatoře.

Pokud se vám to povede, užijete si týden na observatoři na odlehlém místě v horách, kde ani lišky nedávají dobrou noc, protože tak vysoko už nežijou a vybudujete si silnou závislost na kafi, které v pět ráno už jednoduše nezabírá a jediným jeho efektem jsou roztřesené ruce, které úspěšně maří Vaši snahu si něco zaznamenat. Pokud ráno navíc musíte od kopule odjet autem, tak bůh s Vámi.

Co dělají astronomové ráno?

Běžný den je vlastně podobný jakémukoliv jinému povolání. Ráno vstanete a když nevstanete a zrovna nemáte přednášku, setkání se šéfem nebo neučíte, tak se zpravidla nic nestane, jen si prostě prodloužíte dobu po kterou v práci budete, protože pokud s prací nepohnete, jediný kdo utrpí ztrátu jste Vy (a přeneseně lidstvo, neboť bude o trochu déle čekat na váš objev).

Po příchodu do práce je třeba zjistit co je nového ve světě astronomie. Nejčastěji se tak děje kontrolou toho, jaké články vyšly v uplynulých 24 hodinách, pokud máte štěstí, objevíte nějaký na Vaše téma a můžete kus dne strávit jeho studováním (popřípadě si jej můžete uložit do složky nadepsané ‘Přečíst později’, kterou přirozeně už nikdy neotevřete), pokud ne, nic vám nebrání věnovat se objevné činnosti.

Jak vypadá věda?

Objevná činnost, tedy ona práce, může zpravidla spočívat v několika věcech. Můžete zpracovávat data, dělat symbolické výpočty, programovat nebo psát články a pozorovací návrhy. Ani jedna z těchto činností bohužel není bez rizika pocitu bezmoci a touhy konvertovat k libovolnému náboženství, které za upsanou duši poskytne odpověď na řešený problém. Všechny tyto činnosti se zpravidla odehrávají za podpory nějakého životabudiče. Klasici mají pohon na kafe nebo silný čaj, milovníci zalepených úst frčí na Coca-Cole a fanoušci sladkého obvykle schovávají v šuplíku čokoládu (většinou miláčci okolí, neb jim přijde nekolegiální nepodělit se).

Foto: Thinkstock
Foto: Thinkstock

Světlým bodem dne bývá oběd, který je báječnou socializační příležitostí. Ještě lepší jsou samozřejmě přednášky po kterých následují tzv. coffee breaky, tedy kafe a sušenky na účet institutu.

Narušitelé vědy

V průběhu oné objevné činnosti navíc musíte odpovídat na nesčetné množství více či méně inteligentních e-mailů a pravděpodobně se setkat s vedoucím nebo vaší vědeckou skupinkou. Taková setkání občas dokonce vedou k vyřešení některých problémů, na které ani google nezná odpověď. Pokud k ničemu takovému setkání nevedou, můžete potkávat více či méně nešťastné jedince snažící se bezcílným pochodováním po chodbě povzbudit své mozkové závity k novému kreativnímu přístupu.

A co když něco objevíte? No šampaňské a velké oslavy se zpravidla nekonají. Většinou svůj objev prvně považujete za chybu. Poté, co všechno třikrát přepočítáte, se vzdáte a naznačíte, že je to možná něco nového. Optimisté nepřepočítávají, jen se diví, že to ‘vychází vtipně’.

Čtrbáctihodinový pracovní den? Normálka...

Shrnuto a podtrženo, takový den má zpravidla 8-14 hodin. Pokud se blíží uzávěrka na podávání pozorovacích návrhů, může být i delší. A pokud si myslíte, že názvy jako [VV2006] J144948.1-012042 si nelze zapamatovat, věřte, že s blížícími se uzávěrkami jich zvládnete do hlavy uložit neuvěřitelné množství.

Nakonec si ale stejně řeknete, že byste s nikým neměnili...

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama