Velikonoce jsou oslavou Ježíšova zmrtvýchvstání. Jde o fakt, nebo mýtus?

Jak to bylo s Ježíšovým zmrtvýchvstáním o Velikonocích?
Ježíš - podle některých člověk, který vstal z mrtvých
Ježíš - podle některých člověk, který vstal z mrtvých
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ježíšovo zmrtvýchvstání ... to jsou Velikonoce

Ježíšovo povstání z hrobu je v křesťanském světě bráno doslova, jako důkaz, že mrtvý člověk byl navrácen zpět do světa živých. Pokud Ježíš „vstal z mrtvých“, jedna z teorií jeho „oživení“ je, že ještě nebyl mrtev, ale pouze v kómatu, které smrtí neskončilo. Ovšem v tom případě by se nabourávala verze „zázraku“. Nicméně – bylo možné Ježíšovo oživení?

Ježíš nebyl jediným vzkříšeným

Podíváme-li se do historických záznamů, o vzkříšení se zmiňuje celá řada náboženství. Příklady najdeme třeba u bohů starého Říma a Řecka. Jen namátkou: k životu se z říše mrtvých měl vrátit Adonis, zabitý divokým kancem, Fénix – mýtický pták egyptské mytologie, který se spaloval, aby vstal z vlastního popela, a v neposlední řadě buddhisté věří v opakovaný návrat dalajlámy.

Ukřižování bylo ve starém Římě „populárním“ trestem smrti. Jeho detailní provedení se sice lišilo nejen podle jednotlivých regionů, ale i podle přestupku, za který měl odsouzenec trpět na kříži. Lucius Anneus Seneca ( (4 př. n. l. – 65 n. l.) popsal různé způsoby ukřižování těmito slovy: Vidím kříže a ne jen jednoho druhu, ale také v mnoha různými způsoby umístěné: některé oběti visí hlavou dolů k zemi, někteří mají probodené intimní partie, jiní jsou přivázáni za ruce.

Ježíš v Journal of the Society of Medicine

Opustíme-li rovinu spekulací a mýtů, můžeme se na Ježíšův fyzický návrat podívat očima vědy. Podobně, jako je Ježíšův pochod na popraviště popsán v Bibli, stejně ho popisuje odborný článek Medical theories on the cause of death in crucifixion publikovaný v prestižním vědeckém časopise Journal of the Society of Medicine. „Oběti v poloze hlavou vzhůru mohly na kříži strávit několik dní, než zemřely.“ Ježíš Nazaretský tak mohl být sňat dříve, než skutečně vydechl naposled.

Vědci sestavili hned několik závažných příčin způsobující smrt na kříži. Od ztráty krve, přes zástavu srdce (mimo jiné šokem, infarkt), až po po udušení, neboť visící tělo s roztaženými pažemi zabraňovalo správné funkci žeberních a dýchacích svalů. Jelikož se nezachovaly v podstatě žádné kosterní pozůstatky z dob římského křižování (viselci nebyli pohřbíváni, ale pohozeni jako potrava zvířatům), stal se Yehohanan ben Hagkol unikátním studijním materiálem. Jeho kostra se totiž na rozdíl od tisíců jiných popravených, zachovala. Kosti ruky probodené s 11,5 cm dlouhým železným hřebem jasně prozradily polohu v jaké byly ruce přibity na kříž.

Díky tomu se mohla udělat „rekonstrukce“ (člověk nebyl přibit, ale na kříž připoután) s cílem zjistit skutečnou příčinu Ježíšovy smrti. Autoři studie tvrdí, že příčinou nebyl ani hypovolemický šok způsobený ztrátou tělních tekutin, ani udušení. V přímém kontrastu s tím je studie publikovaná v The Latest Medical Research, Reviews, and Guidelines, kde autoři studie On the physical cause of death of Jesus Christ jasně tvrdí: „Zápěstí byla přibita k příčníku (patibulum), jenž byl následně pozvednut. Jeho nohy byly přibity. Hlavním patofyziologickým efektem ukřižování byla interference s normálním dýcháním. V souladu s tím nastala smrt především důsledkem hypovolemického šoku a asfyxie (udušení). Ježíšova smrt byla „pojištěna“ vražením kopí vojáka do boku. Moderní lékařská interpretace historických důkazů ukazuje, že Ježíš byl v době snětí z kříže mrtev.

Přibíjení na kříž je dodnes velikonoční tradicí v některých asijských zemích, hlavně na Filipínách. Podívejte se na ukázku z dokumentu Žena na konci světa, kde se 50letá filipínská švadlena Engracia Prescy Valencia nechává přibíjet na kříž (absolvovala to už nejméně 25x):

Žena na konci světa VII 2 - ukřižovaná
Žena na konci světa VII 2 - ukřižovaná

Zajímavé je zjištění publikované v Journal of the Mississippi State Medical Association. „Stručně řečeno, i přes kruté zacházení a bičování byl Ježíš schopen nést svůj kříž. Když spadl se 100librovým příčníkem na zádech, nebyl schopen tlumit pád, protože jeho natažené ruce byly uvázány k příčníku. To mělo za následek hrudní trauma a pohmožděné srdce. Na kříži se pracovní zátěž srdce výrazně zvýšila v důsledku mnoha faktorů, ale především šlo o zvýšené úsilí nutné k dýchání. To mělo za následek rupturu volné stěny srdce, což způsobilo, že Ježíš mocným hlasem vykřikl a najednou zemřel.“

Dnes se vědci neshodnou na přesné konkrétní příčině Ježíšova úmrtí. Pokud (i takovéto hypotézy nelze po více než dvou tisíciletích vyvrátit) nezemřel, tak sice mohl být resuscitován, ale rozhodně se nejednalo o doslovné vstání z mrtvých, ale o extrémní případ „uzdravení se“. I když se na kříži umíralo i několik dnů, Ježíš měl být sundán už po šesti hodinách. Není vyloučeno, že omdlel a jeho mdloby byly mylně vykládány jako skon. Proto teorie kardiologa Muhammada H. M. Nuriho operuje s hypotézou Ježíšova přežití. Ať tak či onak, vědci nejsou schopni přijmout představu, že by jakýkoli muž byl schopen po krutém bičování a ukřižování být zdráv za pouhopouhé dva dny.

Velikonoční zmrtvýchvstání

Velký pátek, tři dny před velikonočním pondělím, se má pomocí půstu připomínat Ježíšova útrpná křížová cestu a jeho ukřižování. Bílá sobota je připomenutím přebývání v hrobě a už večer se věřící připravují nedělní slavnosti Zmrtvýchvstání Páně – Božího hodu velikonočního. Neděle je zasvěcena duchovnu, mším a oné nejdiskutovanější události – zmrtvýchvstání. Velikonoční pondělí má být připomínkou (byť to podle množství zkonzumovaného alkoholu tak nevypadá) Ježíšova setkání s jeho učedníky, tedy fyzickému důkazu toho, že přežil.Ovšem mnohem častěji, a celá plejáda velikonočních zvyků (pomlázka, vajíčka) na to ukazuje, jsou Velikonoce spíše oslavou navrátivšího se jara. Odkazují na plodnost, plození, probouzení se ze zimního spánku.

Text: Topi Pigula

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama