Mytologie velikonočního zajíce: kde se vlastně vzal?

Ať už v podobě čokolády, nebo všelijakých moučníků, zajíc do velikonoční výzdoby prostě patří. Jenže kde se vzal a jak souvisí s připomínkou zmrtvýchvstání Ježíše Krista?
Co má velikonoční zajíc společného s vejci?
Co má velikonoční zajíc společného s vejci?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

S obdobím Velikonoc je spojeno mnoho zvyků. Každý den pašijového týdne má své označení i specifická pravidla, během samotného Velikonočního pondělí také bez rozporování dodržujeme řadu tradic vztahujících se ke koledování s pomlázkou. Koledníci si obvykle vyslouží všelijaké sladkosti, alkohol, ale také vajíčka; a od nich je už jen kousek k oblíbeným zajícům, ať už z čokolády, či vyobrazených na velikonočních symbolech. Proč ale zrovna zajíc?

Zajíc jako symbol

Mytologie spojená se zajícem má dlouhou historii, váže se totiž k pohanským svátkům příchodu jara. Konkrétně se jednalo o uctívání germánské bohyně Ostary (či také Eostre v anglosaské podobě), od níž je odvozen i anglický název Velikonoc (Easter). Tato bohyně plodnosti podle příběhu sebraného bratry Grimmy proměnila umrzlého ptáčka v zajíce, který pak vždy na začátku jara kladl vejce (jako pták). Navíc zajíc patří mezi velmi plodná zvířata, což je tematicky blízké jak jeho popsané spojitosti s bohyní plodnosti, tak i se symbolikou jara; jedná se totiž o jeden z nejlepších případů probouzející se přírody.

To popisoval už římský historik a filosof Plinius starší v 1. století našeho letopočtu. Podle něj měla symbolika zajíců a králíků přinést plodnost a bohatství. Přestože se postupně z pohanských svátků stávaly svátky náboženské, zajíc si své místo ve velikonočních tradicích zachoval; přestože ho křesťanská tradice nijak specificky nevysvětluje. V Bibli se však vyskytují odkazy na zaječí čistotu, skromnost a pokoru – proto také prý bílý zajíc občas seděl u nohou Panny Marie. Navíc schopnost zajíců spát s otevřenými očima může evokovat věčný život, zmrtvýchvstání. V Byzantské říši tedy zajíc dokonce symbolicky zastupoval Ježíše Krista. V souvislosti s našimi Velikonocemi ale tyto spojitosti nijak zvlášť rozpracovány nebývají.

Velikonoční mytologie napříč světem

V zámoří má Velikonoční zajíček mnohem důležitější funkci nežli u nás. Vajíčka, která se v rámci velikonočních aktivit namalují, totiž právě zajíček schovává po zahradě a děti je musejí hledat. Když se jim to podaří, bývají odměněny. Velikonoční zajíček v rámci této americké tradice je tedy podobný Santa Clausovi.

Zaječí mytologie však Velikonocemi nekončí, ba naopak – jedná se o zvíře, které je v rozličných pranostikách a symbolice zastoupeno velmi často. Například ve Švédsku během 18. století to neměli zajíci jednoduché, neboť byli považováni za vtělené čarodějnice. Za zmínku stojí i mytologická propojenost králíků a zajíců s Měsícem, dalším symbolem proměnlivosti přírodních cyklů. V kulturách východní Asie či třeba Aztéků totiž už před mnoha staletími pozorovali skvrny na Měsíci, jež jim připomínali právě zajíce. Z toho vznikly mýty o zajících, kteří doskákali až na Měsíc a teď na něm dlí. Volba zajíce jako důležitého prvku našich Velikonoc tedy vzhledem k množství symbolů, jež jsou s tímto zvířetem spojeny, není nijak šokující.

Text: MS

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama