Deset Britů se letos dočká umělých očí

Program ilustruje obrovský pokrok v aplikaci, jaký implantáty podobného ražení za poslední dekádu udělaly.

Padli si do oka

Bionické oko jménem Argus II specificky vrátí zrak pateru pacientů u Manchesteru a pateru z Moorfields. Zařízení se sestává ze sady brýlí, v nichž je zabudovaná kamera. Tato předává pořízené záběry ke zpracování do mikropočítače a video procesoru, jež posílají data zpátky do oblasti brýlí. Zde jsou digitální informace přetlumočeny pro mozek s pomocí miniaturních elektrod implantovaných do zadní části oka. Zbytky očních buněk pak získané informace posílají do mozku.

Mezi šťastlivci, kteří padli NHS do oka, je i osmašedesátiletý senior Keith Hayman z Lancashire. Někdejší řezník se musel před dvěma dekádami vzdát své profese kvůli stále se horšícímu zraku. Sám říká, že "v temnotě" strávil skoro polovinu života – když je tak nyní konečně schopný uvidět svá vnoučata, spatřit vánoční stromek nebo vést konverzaci s někým, na koho se může zároveň i podívat, je to pro něj obrovská změna kupředu. A to ačkoliv Argus II nedosahuje nikterak oslnivé přesnosti – jeho majitelé například zvládnou přečíst jen velmi velká písmena.

Sám o sobě není Argus II od americké společnosti Second Sight úplnou novinkou, před několika lety se jeho voperování dočkala i dvojice nevidomých pacientů v Barceloně. V Británii na proliferaci implantátu dojde také spíše vlivem nového programu NHS snažícího se využití nové medicínské technologie – stejně jako u všeho i zde platí, že technologie by měla kráčet ruku v ruce se společenským vývojem, jinak „pokrok“ zůstane vyhrazen jen těm nejbohatším. I v Česku bychom se tak Arguse II mohli dočkat – záleží však spíše na našich pojišťovnách než na technologii samotné. Přesto Argus II ilustruje velký pokrok, k němuž za poslední dekádu na poli očních implantátů došlo.

Rozlišení 500 pixelů

První bionický oční implantát vyvinul už portugalský neurochirurg João Lobo Antunes v roce 1983, teoretické nápady na stimulaci očního nervu pomocí elektrod však sahají až do 18. století a zabýval se jimi i Benjamin Franklin. Teprve miniaturizace moderních počítačů a stále lepší porozumění neurovědy ovšem otevřely stavidla implantátům, jako je Argus. Právě barcelonské testy před třemi lety prokázaly, nakolik Argus II funguje – obětem slepoty implantát nevrátí zrak dokonale, po zhruba půlroční rekonvalescenci, kdy se mozek naučí chápat vjemy z elektrod, však jsou uživatelé oka Argus s to rozeznávat světlo od tmy a registrovat i relativně pomalý pohyb. To celé samozřejmě černobíle, ačkoliv budoucí bionická oka budou snad rozeznávat i rychlejší pohyby a barvy.

Vše závisí na postupném testování a zkoušení – zjednodušeně lze říct, že čím více elektrodami bionické oko disponuje, tím přesnější obraz může pacientovi nabídnout. Bionické implantáty jsou ovšem ze své podstaty problematicky zkoušené na zvířatech; němé tváře doktorům neřeknou, jestli vidí, či nevidí, popřípadě jak. Testy na lidech navíc jenom obtížně procházejí přes etické komise. Pokrok je tak nutně pomalejší – první generace oka Argus měla elektrod jen 16, Argus II jich má již na 60, experimentální implantát od konkurenční společnosti Bionic Vision již disponuje 256 elektrodami, v přípravě je i implantát o 463 elektrodách.

Jaké má oko rozlišení?

Ten by již mohl poskytnout rozlišení odpovídající zhruba 500 pixelům – oproti zdravým očím, jež zvládají jeden až dva miliony pixelů, jde stále o obrovskou propast. Implantátů lepších, než jsou lidské orgány, se ještě po dekády zřejmě nedočkáme. Avšak pro pacienty, kteří jsou zcela slepí, je i 500 pixelů obrovský rozdíl proti nule, jenž jim může navrátit život.

Text: Ladislav Loukota