Čína a Japonsko se předhánějí v tom, kdo postaví první město na vodě

Asijské velmoci soupeří odlišnými vizemi, jak rozšířit svou teritoriální moc na širý oceán.
Japonské podmořské město - Obrázek 1
Japonské podmořské město - Obrázek 1
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

O vybudování měst na širém oceánu, popřípadě na mořském dně, sní autoři sci-fi litetatury už desítky let. Do určité míry se jejich vize naplnily skrze různé oceánské platformy – ropné plošiny a jim podobné konstrukce, které jsou relativně nedávným výstřelkem vzniklým po druhé světové válce. Na skutečné metropole daleko od pevniny však doposud nedošlo. Čína a Japonsko doufají, že se jim to podaří změnit.

Kdo bude první?

Jako první si rozeberme velikášskou vizi čínské stavební společnosti CCCC-FHDI, která by ráda na moři vybudovala umělé město o rozloze více než 10 kilometrů čtverečních. Hlavní designér komplexu Slavomir Siska město popisuje jako sérii ponořených obrácených kopulí, která by byla přístupná podvodním tunelem a mohla rozšířit enormní čínské megapole, které doposud mohly růst jenom směrem do vnitrození. Krom místa pro ubytování by navíc vodní město slibovalo lukrativní plochu pro muzea, firmy nebo turistické hotely, podobně jako je tomu v případě umělých ostrovů v Dubaji.

Čínské podvodní město Foto:

Čínské podvodní město

 

První menší prototyp by přitom Číňané rádi vybudovali nedaleko od Hong Kongu už příští rok. Zdá se to být brzy, uvážíme-li však, že Čína v posledních letech zvládla vybudovat celá města na zeleném poli – ačkoliv mnohdy zcela zbytečně – není tato představa nerealistická.

Jenom dva dny před prohlášením CCCC-FHDI přitom s velmi podobným nápadem přišla japonská společnost Shimizu Corporation. Vize Japonců je mnohem střízlivější a zároveň o něco promyšlenější – slibuje ubytovat „pouze“ pět tisíc lidé do částečně ponořené konstrukce ve tvaru koule o průměru 500 metrů. Městečko by získávalo energii z rozdílu teplot mezi mořským dnem a hladinou na způsob tepelného čerpadla, pro spalovací motory uvnitř strojů zajišťujících spojení s pevninou by však zároveň uchovávalo továrnu na bakterie přetvářející oxid uhličitý na metan. Japonci se přitom netají tím, že technologie pro jejich stavbu zatím neexistují a realisticky je možné vznik očekávat až za 15 let.

 

 

Patriotismus či naděje pro budoucnost?

Ačkoliv může být konkurenční nápad obou států čirou souhrou náhod, Japonsko a Čína v posledních letech přiostřily rétoriku ohledně sporných území ve Žlutém moři. Nejde přitom jenom o vlastenecký zápal, ale i nároky na zdejší nerostná bohatství. Ačkoliv tak obě vize mluví o mírovém a ekologickém využití vodních ploch, stěží lze ignorovat riziko, že se ve skutečnosti jedná jenom o zbrojení na další kolo zabírání sporných oblastí.

Ať tak či onak, technologie vyvinuté oběma státy mohou v budoucnu sloužit i mimo spory o Žluté moře. Do neutrálních vod mimo dosah státní moci by rády přesídlily různé libertariánské spolky a soukromé korporace, které si doposud musely vystačit se stavbami na principu ropných plošin.

Klimatologové rovněž varují, že značná část lidské populace v průběhu 21. století bude muset ustoupit vzrůstající hladině moří. Přestěhovat uprchlíky do vnitrozemí však hrozí vyvoláním třenic mezi nimi a původním obyvatelstvem. Autonomní města budovaná na moři by však situaci mohla alespoň částečně řešit. Americké Miami či Benátky, jedny z nejohroženějších měst světa, tak dost možná přežijí i toto století – avšak ve své inkarnaci plavající pár metrů nad starou zatopenou či hermeticky uzavřenou zástavbou.

Ladislav Loukota

Reklama
Reklama