Vodík, nebo atom? Jaký je rozdíl mezi bombami

V poslední době se kvůli hrozbě ze strany KLDR stále častěji připomíná vodíková, neboli termonukleární bomba. V čem ale přesně spočívá? A měli bychom se jí bát?
Výbuch atomové bomby způsobí učiněné peklo. A co teprve ta vodíková!
Výbuch atomové bomby způsobí učiněné peklo. A co teprve ta vodíková!
istockphoto.com

reklama

Tohle téma bohužel nepatří kamsi do 60. let, kdy byl svět na prahu jaderné války, nýbrž je stále aktuální. V poslední době zaznamenáváme spor mezi Spojenými státy a KLDR, která opakovaně hrozí testováním vodíkové bomby v Tichém oceánu. V čem tato hrozba spočívá? A jak se tento typ liší od standardních atomových bomb?

Atomové a vodíkové bomby

Základem atomových bomb je štěpení jader atomu. Při rozpadu jader zasahují neutrony okolní atomová jádra a řetězová reakce je na světě. Ani po výbuchu však nedojde k využití většiny radioaktivního plutonia či uranu, dosah a rozsah výbuchu je proto o poznání menší než u vodíkové bomby. Ta je přitom mladší jen o pár let, Spojené státy ji poprvé použily v roce 1952, zatím ta „klasická“ atomová úřadovala v roce 1945 v Japonsku a napomohla kapitulaci Země vycházejícího slunce ve druhé světové válce. Právě začátkem 50. let se prvními testy vodíkových bomb mohl vedle Spojených států pyšnit i Sovětský svaz, obě mocnosti tak měly nejničivější zbraň v záloze zhruba ve stejnou dobu.

Která jádra se u vodíkové bomby využívají? Jak už z názvu napovídá, zásadní roli hraje vodík, respektive jeho deriváty – nejčastěji se tak hovoří o izotopech s názvem protium, deuterium a tritium. Poslední zmíněné tritium je obvykle základem smrtících vodíkových bomb. Jinak však funguje alespoň zpočátku podobně jako ta atomová. Její exploze pak vytvoří obrovskou teplotu, která nastartuje proces slučování jader izotopů vodíku. Kvůli typu reakce se vodíkové bombě také často říká termonukleární a je schopna uvolnit mnohem více energie než její atomová předchůdkyně. Jedná se zřejmě o nejničivější zbraň, kterou zatím lidstvo vynalezlo.

Nepředstavitelná síla

A to opravdu mnohem ničivější. Zatímco atomové bomby použité v Hirošimě a Nagasaki měly sílu kolem patnácti až dvaceti kilotun TNT (trinitrotoluenu), už zmíněné první testy vodíkové bomby dosáhl intenzity deset tisíc kilotun TNT – ano, to je mnohosetnásobně více. Dosud tuto zbraň testovala pouze pětice mocností (USA, SSSR, Francie, Velká Británie a Čína), teď se do elitní společnosti zřejmě přidala i KLDR.

Pokud by vás zajímala nejděsivější bomba všech dob, ta spatřila světlo světa v roce 1961. Takzvaná Car-bomba sloužila spíše propagandě, než že by byla předzvěstí skutečně vyráběných zbraní; byla totiž tak obrovská, že se do standardního bombardéru ani nevešla. K jejímu otestování došlo v souostroví Nová země v Severním ledovém oceánu a nebylo tou dobou myslitelné, že by se Sovětům podařilo takové monstrum v případě potřeby dopravit až do Spojených států (či na jiné, podobně vzdálené cíle). Několik desítek tun vážící bomba pak srovnala se zemí oblast o průměru 280 kilometrů. Opravdu děsivá představa, jak by tato zbraň mohla být použita v praxi… Doufejme, že to nebudeme muset nikdy doopravdy zjišťovat.

Text: MS

reklama

reklama