Plovoucí jaderná elektrárna? V Rusku je možné všechno

Rusko staví svou první plovoucí jadernou elektrárnu a plánuje, že nebude poslední. S nápadem postavit takovouto elektrárnu je však už před mnoha lety předběhli Američané.
Plovoucí jaderná elektrárna akademik Lomonosov
Plovoucí jaderná elektrárna akademik Lomonosov
Wikipedia commons

reklama

V Sovětském svazu vzniklo v minulých desetiletích několik pozoruhodných projektů a technických děl, které udivovaly celý svět. A to ať už kvůli technickým parametrům a originalitě, nebo nesmyslnosti či neúměrně vynaloženým prostředkům a energii. V nástupnickém Rusku po dvou desetiletích živoření a útlumu opět přicházejí ke slovu smělé plány a neotřelé projekty. Jedním z nich je sériová výroba plovoucích jaderných elektráren, tedy lodí s jadernými reaktory na výrobu elektrické energie. První už se staví a chystá se další.

Jaderné lodě pro praktické účely

Ovšem není to jen nějaký rozmar kremelské kliky nebo velikášství vládce Putina, které zdědil ze sovětských dob. Za projektem plovoucích jaderných elektráren je pragmatický důvod. Rusko získává nerostné bohatství v těžko přístupných oblastech, často s trvale zmrzlou půdou, které jsou navíc přístupné jen po zamrzlém Severním ledovém oceánu. V takových oblastech se jen těžko buduje těžařská infrastruktura, přenosové soustavy a potrubní vedení, navíc je to velmi nákladné. Proto už před více než deseti lety ruská státní společnost Rosatom, která má na starosti jadernou energii v Ruské federaci, vytvořila koncept plovoucí jaderné elektrárny, která by se dala podle potřeby po vodě přemisťovat z místa na místo.

Teprve teď jsou ale k dispozici finanční prostředky na uskutečnění plánů. Ruský spotřební a strojírenský průmysl není ve většině případů schopen kromě zbrojní výroby nabídnout konkurenceschopné výrobky, a také kvůli ekonomickým sankcím Západu je tak Rusko z velké části závislé na příjmech z vývozu nerostných surovin. Proto do něj vláda pumpuje další investice. A vývoj jaderných elektrárenských lodí k tomu patří. Jen těžařský kolos Gazprom si už objednal kolem pěti plovoucích jaderných elektráren. Zajímavé je, že tato zařízení vedle výroby elektrické energie budou produkovat i pitnou vodu. Budou totiž vybavena velkokapacitními odsolovacími systémy na mořskou vodu.

První elektrárna už se testuje

Už v roce 2007 v loděnicích Sevmaš v Severodvinsku položili kýl první jaderné elektrárenské lodi pojmenované Akademik Lomonosov. I když Rosatom tvrdí, že jde o první takovouto loď na světě, není tomu tak. Prvním bylo speciální americké plavidlo Sturgis, které bylo postaveno na objednávku amerického vojenského námořnictva na konci 60. let z původně běžné lodi. Akademik Lomonosov však už byl od začátku projektován jako elektrárenská loď. Stavba je však komplikovaná a vyskytly se i problémy, o čemž svědčí fakt, že rozestavěná loď byla v roce 2008 přesunuta do Baltských loděnic v Petrohradě, kde mají se speciálními plavidly více zkušeností.

Aakademik Lomonosov
Autor: Wikipedia commons Aakademik Lomonosov

Loď měla být hotova v roce 2015, ale teprve v červenci minulého roku byly zahájeny rozsáhlé testy, které by měly skončit letos v říjnu. Pak bude nasazena do zkušebního provozu už ve službách Rosatomu. V říjnu minulého roku už také začala výstavba pobřežní infrastruktury pro Akademika Lomonosova, a to ve městě Pevek na Čukotce. Právě tam bude první ruská elektrárenská loď zakotvena a napojena na pevninskou energetickou sít. Druhá loď stejného typu by se měla začít stavět v roce 2019 a další budou postupně následovat.

Vydrží i tsunami a přečká desítky let

Akademik Lomonosov není primárně určen pro cesty po světových oceánech. Má se pouze přemisťovat po vodě na určená místa a tam na delší dobu zakotvit. Přesto má rozměry velkého plavidla, na délku měří 144 m a váží 21 500 tun, posádku bude tvořit 69 mužů a žen. Konstrukce lodi má odolat i vlnám tsunami a dalším přírodním živlům, její potopení či zničení, tedy především jejích reaktorů, by totiž znamenalo katastrofu.

Loď ve svém nitru ukrývá dva tlakovodní jaderné reaktory KLT-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MW, velmi podobné slouží k pohonu jaderných ledoborců třídy Tajmyr. Ty však jako palivo využívají vysoce obohacený izotop uranu 235, Akademik Lomonosov bude mít k dispozici naopak palivo s nízkým obohacením. Loď bude schopna vyrobit až 240 tisíc metrů krychlových pitné vody a za rok vyprodukuje elektrickou energii a teplo, které by vznikly spálením 200 tisíc tun uhlí. Elektrárenská loď má mít životnost až 40 let, přičemž jaderné palivo se budě měnit každých 7 let. Během výměny paliva se budou v loděnicích provádět i kontroly, případně opravy a vylepšení. Právě z těchto důvodů bude lodí několik, aby se na stanovištích měnily a byly tak zajištěny nepřetržité dodávky energií v těžařských lokalitách.

Text: DP

reklama

reklama