3. května 2023 13:54

Radioaktivní mrak z Černobylu nás zasáhl hned třikrát. Podívejte se, jak se šířil Evropou

Čtvrtý reaktor černobylské jaderné elektrárny explodoval necelé dvě hodiny po půlnoci 26. dubna 1986. Obratem se začal šířit radioaktivní mrak, který dorazil i do Československa.

Katastrofa v Černobylu bezprostředně postihla nejvíce Bělorusko a příslušnou část Ukrajiny. Díky atmosférickému proudění se ale radionuklidy vyvržené do atmosféry během několika následujících dnů rozšířily na území severní a střední Evropy včetně tehdejšího Československa. Na našem území byly první částice z Černobylu zaregistrované v noci z 29. na 30. dubna. Jak se radioaktivní částice šířily Evropou, můžete vidět v této animaci:

Nejvíce zasaženou částí dnešní České republiky je pruh území táhnoucí se od severní Moravy šikmo na jihozápad přes Vysočinu do jižních Čech. Na severní Moravě navíc v noci z 29. na 30. dubna 1986 intenzivně pršelo, což spolu s vysokou koncentrací radionuklidů v ovzduší způsobilo, že jde o oblast vůbec nejvíc zasaženou radioaktivním spadem z Černobylu.

Jenže nezůstalo u jednoho „mraku“. Radioaktivní částice přešly ve větší míře přes Česko ještě dvakrát – podruhé to bylo 3. a 4. května a naposledy 7. května 1986. Zničený čtvrtý blok černobylské elektrárny totiž chrlil radioaktivní materiál ještě deset dnů po havárii. Teprve poté se podařilo tisícům „likvidátorů“ prostor reaktoru provizorně utěsnit. Někteří z nich později vzpomínali, jak oblečení jen v běžných uniformách jaderné palivo doslova zašlapávali vojenskými botami do země.

Kdy byly houby radioaktivní?

Jak nebezpečné bylo pobývat v prvních květnových dnech roku 1986 „venku“ a kolik radioaktivního materiálu se dostalo do půdy, vody a potravin? Můžeme vás uklidnit, tak zlé to zase nebylo. V tomto ohledu možná překvapí, že největší dávka radioaktivního materiálu nedorazila do tehdejšího Československa v souvislosti s katastrofou v Černobylu, ale o mnoho let dříve, v roce 1962, kdy jaderné velmoci provedly vůbec největší počet pokusných jaderných výbuchů v atmosféře.

O rok později podepsaly USA, SSSR a Velká Británie dohodu, díky čemuž globální spad v následujících letech poklesl více než stonásobně. Například ve srážkové vodě byla v roce 1962 naměřena celková radioaktivita přesahující 100 bequerelů na 1 litr (Bq/l), zatímco v roce 1986 došlo v důsledku černobylské havárie ke zvýšení radioaktivity z méně než 1 Bq/l na „pouhých“ 30 Bq/l.

To, že se radionuklidy dostaly i do potravin včetně mléka, masa a zeleniny, tuší každý. Lidovou slovesnost od černobylské havárie ale nejvíc zaměstnává, jak to bylo s houbami. V těch se aktivní Cesium 137 v roce 1986 skutečně objevilo, a to v míře nepřesahující hodnotu 3 500 bequerelů na kilogram hub, přičemž v roce 1994 už tato hodnota klesla na přibližně 100 Bq/kg. Jenže houby se v tomto směru chovají nestandardně, takže už o pět let později v roce 1999 si Češi nosili domů houby s celkovou radioaktivitou přes 4 000 Bq/kg. Od té doby tato hodnota klesá.

Černobyl, První máj a Závod míru

Přestože oficiální média mlčela, případně rozsah exploze bagatelizovala, lidé ve východním bloku se informace o katastrofě dozvěděli poměrně rychle z vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Pro všechny tehdy bylo podstatné, že k explozi čtvrtého reaktoru černobylské elektrárny došlo jen čtyři dny před oslavami Prvního máje. Účast v průvodech byla povinná (hlavně pro školní děti) a ostře se sledovala, ale omezení, nebo dokonce zrušení průvodů a oslav by posílilo spekulace o závažnosti celé události. A to nemohli straničtí bossové potřebovat.

Totéž platilo pro etapový cyklistický Závod míru, jehož 39. ročník se jel 6.–22. května 1986. Přestože závod se původně jezdil na trase Praha–Varšava (později se přidala i NDR), měl se tentokrát prolog a první tři etapy jet na území SSSR v okolí Kyjeva. Horší místo si v tu dobu nemohl nikdo vybrat.

Československé cyklistické družstvo odletělo do dějiště prologu 4. května 1986. Cyklisté Milan Jurčo, Radovan Fořt, Roman Kreuziger, Anton Novosad, Jozef Regec a Jiří Škoda se tak spolu s trenérem Kamilem Haťapkou a dalšími členy týmu ocitli 130 kilometrů od epicentra výbuchu.

Jak cyklisté celou situaci vnímali, zaznamenal Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů. Milan Jurčo podle něj v roce 2006 vzpomínal, že v Kyjevě bylo krásné počasí a ulice plné lidí. „Dostali jsme příkaz, abychom nevětrali a nechodili ven, jen na závody. Stále nás měřili,“ uvedl Jurčo.

Také Jozef Regec, mimochodem vítěz 1. etapy Závodu míru v Kyjevě, si po letech vzpomněl na některé zvláštnosti: „Bylo tam sice méně dětí, ale tvrdili nám, že prý mají prázdniny.“ Podle Antona Novosada se jídlo a ovoce do kyjevského hotelu, kde byli cyklisté ubytovaní, dováželo letadly. „Japonci nás tam měřili dozimetry – nejvíc nám to pípalo na hrdle a kotnících. Říkali, že je to v normě, ale Rusové všechno tajili,“ vzpomíná cyklista.

Důsledky zatajování skutečného rozsahu černobylské havárie později přinesly nejen značné ztráty na životech a dlouhodobé poškození zdraví obyvatel této části Sovětského svazu, ale nakonec přispěly k rozpadu SSSR jako takového.

Zdroj: International Atomic Energy Agency

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom