Letadla budou v roce 2050 minoritní formou dopravy, předpovídají futuristé

Je nynější role letectví, letadel a letecké dopravy jenom odchylkou od normy?
Letoun Virgin_Express_Boeing_737-36N
Letoun Virgin_Express_Boeing_737-36N

reklama

Cena letenky působí, jako kdyby podléhala Mooreovu zákonu. Od 90. let se létání rapidně zlevnilo, ve vzduchu přibyl několikanásobek původních strojů a nezdá se, že by se na tom mělo cokoliv měnit. Létání sice vyvolává jisté obavy o ekologičnost, rozsah uhlíkové stopy však záleží na tom, jestli létáte na krátké nebo dlouhé vzdálenosti. Skupiny futuristů se však domnívají, že nynější vzestup létání nakonec přesto opadne přirozeně. Co podle nich letectví nahradí? 

Doprava pomocí koňů skončila. Skončí podobně i letadla?

Když francouzský vynálezce Nicolas Cugnot v roce 1769 zprovoznil svůj parní vůz, ideově předběhl techniku o víc jak století. V éře koní málokdo viděl v těžkém a neohrabaném stroji smysl, Cugnota odmítla i armáda. Po praktické stránce tedy parní automobily význam neměly. Když se však myšlenka zmenšila díky spalovacímu motoru na konci 19. století, benzínové automobily rychle nadvládu koní ukončily. 

Letadla jsou dnes tak trochu v roli benzínových automobilů, zatímco alternativní formy dopravy připomínají tou či onou mírou vynález nešťastného Cugnota. Stačí však jediný nový vynález či efektivnější forma energie a budou to naopak letadla, kdo se ocitne v roli koní. 

Tři trendy letectví...

Od budoucnosti letectví se dnes očekávají tři trendy. V první řadě: další nárůst. Minimálně do roku 2035, spíše déle, bude přibývat zejména asijských cestujících. S tím souvisí i nahušťování letounů na oblohu i pasažérů na jejich palubu. O něco optimističtější je snad vyhlížený příchod hypersonických letounů, které by cestu létání měly zkrátit. Faktem ale je, že není vůbec jasné, zdali už technologie překonala luxusní, ale drahý Concord. Ani se nezdá, že by na obzoru bylo cosi ekologičtějšího než proudový motor. Můžeme tak možná variacemi na B-747 létat i na konci století. 

Profesionální vizionář Brian Wang ze serveru Next Big Future spolu s dalšími futuristy má však jiný názor. Podle něj sice lze očekávat další násobný nárůst letecké dopravy do roku 2045, ale někdy poté také velmi rychlý pád. Ten má nastat vlivem toho, jak jiné formy dopravy převezmou různé role, které do té doby obsahovalo letectví. 
Co tedy může zlomit letecké dopravě vaz? Možná nic. Nejen odpůrci letadel však vidí kombinací tří různých faktorů. 

Helios
Autor: ;wikipedia commons Helios

S vlastním šoférem

O autonomních vozidlech se toho napsalo mnoho, často ruku v ruce s tím, že "jistě dorazí brzy". Optimisté doufají v horizontu několika let, střízlivější odhady mluví o roce 2030, dost možná však skutečně autonomní auta budou k dispozici až v roce 2050. Tak či onak, ve výhledu dvou generací by však samořídící cestování na krátké vzdálenosti mohlo proměnit i podobu cestování na vzdálenosti větší. 

Samořízení je občas prezentováno jako pouhé nahrazení řidiče v dnešním automobilu. Jeho potenciál je však daleko větší než jen překování dnešního šoféra na pasivního cestujícího. Samořízení může třeba eliminovat městskou hromadnou dopravu, jak ji známe – budou existovat jednodušší a flexibilnější možnosti, jak využít dopravy po městě. A mnohé třeba bude autorizovat i město samo. Představa, že Praha bude mít jednou vlastní MHD-Uber, je možná komická, ale nikoliv nemožná. 

Doprava budoucnosti

Budete cestovat na střední vzdálenost? Dnes si můžete s sebou na palubu vzít telefon nebo tablet s filmy, autorádio a k tomu udělat pár zastávek u fastfoodů po cestě. Představte si ale, že si vybíráte jeden dálkový autobus s kinem, další ve stylu kavárny a další třeba ve formě lázní. 

Po cestě si můžete přesednout, pokud vás jedna zábava přestane naplňovat. Mnohé služby se díky samořízení budou moct snadno přesunout na dálnice. A i cesta na střední až delší vzdálenosti v délce 12+ hodin tak může být cílem sama o sobě. Tím může dojít na eliminaci části regionálních letů. 

Letadla na koleje

Železniční doprava zůstala v Evropě více méně podobná po poslední půlstoletí. První francouzský rychlovlak TGV zahájil testování v roce 1969. I když se v 70. letech mluvilo o brzkém nástupu rychlovlaků a linky jako TGV nebo ICE se v některých státech rozšířily, u nás ve střední (východní) Evropě si o nich můžeme stále nechat jen zdát. V Americe chybí dokonce řada spojů, jaké známe od nás. 

Ale ve východní Asii stavba rychlodráh probíhá s gustem. Japonsko zvládlo rychlodráhy postavit v posledních dekádách a jeho příklad inspiruje i Čínu. Je možné, že jejich příklad pak nakonec bude inspirovat i rychlejší dráhy i ve zbytku světa – a pokud ne, budeme jednoduše v nevýhodě. Vývoj a aplikace technologií v Číně každopádně sníží cenu podobných staveb rychlodrah i mimo Čínu. Ruku v ruce s tím pokračuje i vývoj potenciálních technologií, zejména systémů hyperloop, které by mohly dát vlakům nový, rychlejší i flexibilnější potenciál. 

Železnice tak ještě zdaleka nemusela říct své poslední slovo. Koneckonců, i dnes by bylo co dohánět. Na střední vzdálenosti by vlaky mohly být již nyní sympatickou alternativou – nač čekat dlouhé hodiny na letišti na odlet i odbavení, když můžete tentýž čas strávit v klidu nočního vlaku? Problém je, že železniční lístky jsou však proti mnoha letenkám paradoxně dražší a že domluva mezi státy (i v rámci EU) kulhá na obě nohy. 
Teoreticky by nic moc nebránilo tomu odjet nočním vlakem levně z Berlína do Amsterodamu. V reálu je letenka levnější. Rychlejší vlaky, nové technologie a snad i postupné umoudření drah (možná ruku v ruce s privatizací) by to však v horizontu 40 let mohly změnit. Tím můžou být regionální lety eliminovány zcela. 

Na palubě rakety

Dálkové mezikontinentální lety ale zatím vlaky nenahradí. Nicméně i v dálkových trasách se můžou potenciálně objevit konkurence jiného typu pohybu – zejména rakety. 
Po roce 2030 by dle nynějších plánů mohly začít létat Earth to Earth linkové verze lodí Starship miliardáře Elona Muska. Není samozřejmě vůbec jisté, zdali lidé budou chtít létat po světě raketami. Panují i obavy kolem toho, jestli nebude cesta na kosmodrom (startovat se nejspíše nebude z prostředku měst) nakonec příliš dlouhá. Vzdor všem výtkám je ale stále vidina letu z jedné strany světa na druhou za méně než hodinu (čistého letu) příliš vábivá, než aby bylo ji možné snadno smést ze stolu. Zvláště pro obyvatele velkoměst, kterých bude jenom přibývat. 

Nabízí se však i druhá možnost, a to jakási kombinace Muskovy rakety s již zmíněnou ideou hypersonického letu. K roku 2030 by mohl existovat prototyp raketoplánu Skylon, který díky svému pokročilému motoru kombinujícímu proudový a raketový motor dohromady může přinést výhodu obou systémů ještě levněji. Skylony či nějaké jejich pokročilé verze by mohly startovat jako letadla, ale dosáhly by na suborbitální let jako Muskovy Starshipy. Alternativně by nějaké budoucí verze Starship mohly využívat i motory Skylonů. Dálková letecká doprava tak de facto nezmizí, ale změní se na dopravu, která při svém letu olízne kosmický prostor. A ze stejné povahy nebude příliš výhodná pro lety na krátké vzdálenosti.

Falcon Heavy
Autor: SpaceX Falcon Heavy

V neposlední řadě platí, že do jisté míry by nové technologie mohly snížit i nutnost cestovat na velké vzdálenosti. Ačkoliv stále více přibývá turistů, byznysmeni tvoří pořád velkou část cestujících. Další nárůst instantní komunikace (internet), ale i virtuální reality může ovšem část těchto cestujících dále umazat. 

Nakonec bychom neměli příliš ohýbat ani ideu, že běžná letecká doprava zcela zmizí z povrchu světa – co se ale k roku 2060 očekává, je její snížení na třetinu jejího současného maxima a následný další sešup. Vzhledem k tomu, že do roku 2040 se oproti současnému stavu stále očekává minimálně zdvojnásobení létání, vlastně by to v roce 2060 mohlo vypadat podobně jako někdy v roce 2000 až 2005. 

Bon voyage

Navzdory zvýšení role internetu jednoduše nevíme, jestli bude Muskův Starship fungovat. Nebo zdali bude bezpečný pro běžnou dopravu. Nebo jak bude drahý. Je jistě možné, že jsme dnes v podobné situaci, jako byla letecká doprava v roce 1920, kdy existovaly jenom titěrné, nepohodlné a předražené vyhlídkové lety. A přesto v roce 1960 již dorazily moderní linkové proudové letouny. 

Přesto ani v roce 1960 ještě nešly na vrakoviště všechny dopravní lodě stejně jako v roce 2060 (či spíše 2100) nemusejí na stejném místě skončit i dálkové dopravní letouny. Koneckonců ačkoliv je letecká doprava trnem v patě některým ekologickým aktivistům, v reálu je transkontinentální let na palubě 747 co do uhlíkové stopy zřejmě nejvýhodnější formou dopravy ve srovnání s týdny strávenými na palubě dopravní lodi. 
Nelze tak vyloučit, že majoritně podobné předpovědi vyjdou. Concorde bude inspirovat nový typ raketoplánu, ale spíše velmi volně, jako parní vůz Nicolase Cugnota "inspiroval" první vozy na benzín a naftu. 

Text: Ladislav Loukota

reklama

reklama