Blíží se doba umění tvořená umělou inteligencí? A budeme jí rozumět?

Stroje si jdou pro naši práci – varují futuristé již pěknou řádku let. Jdou si i pro lidské umění?
Rekonstruovaná Mona Lisa
Rekonstruovaná Mona Lisa
Volné dílo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Současnou automatizaci však mnozí vnímají jenom jako rozšíření dosavadních trendů – i v minulosti stroje totiž lidem braly práci. Nynější příchod strojového učení ale přesto naznačuje, že tentokrát je situace poněkud odlišná. Stále více umělých inteligencí totiž dovede fušovat do řemesla umělcům. Je to ilustrace možností umělých inteligencí na kreativní uvažování, anebo se nápadů AI (umělá inteligence, pozn. red.) nemusíme bát? 

Mezi uměním a zábavou

Na úvod přehledu umělých inteligencí, které disponují prvními uměleckým ambicemi, je asi třeba si trochu vyjasnit terminologii a oživit historii. Pomůže nám to pochopit možnosti umělých inteligencí. Níže se totiž zabýváme jak strojovým učením, které se snaží emulovat jak (pro mnohé nepochopitelné) moderní umění, tak i přístupnější proudy masové zábavy (hudba, scénáře, literatura). A zdá se, že jistý vývoj je znát u obou příkladů. Umělá inteligence by tak mohla přijít s největší proměnou toho, jak umění vzniká, nejméně za posledních sto let. 

Po většinu dějin civilizace bylo umění pochopitelné víceméně každému. Písně a malby sice doplnila literatura, jež vyžadovala jistou erudici, ale i gramotnost se v průběhu let zlepšovala. Od příchodu 20. století se však umění ocitlo v krizi. Dorazily totiž nové technologie, které jsou s to rychlé reprodukce i tvorby děl, nad nimiž staří mistři trávili roky či dekády života. Výborně je to vidět třeba u grafického umění vůči literatuře. To, co da Vinci maloval nejméně měsíce, dnes zvládne zručný grafik za jedno odpoledne. Malba tak musela v prestiži ustoupit jiným formátům, potažmo musely přijít konceptuální "obrazy s příběhem", z nichž je vysvětlování toho, "co tím autor myslel", součástí celého zážitku. Alespoň tedy pro platící zájemce. Jimi ovšem drtivá většina kritiků moderního umění nikdy nebyla.

Nejde však o jakýsi příznak "degenerace moderní doby", jenom zkrátka o změnu trhu v reakci na nové technologie. Stejně jako do jiných oborů, automatizace v minulosti ovlivnila i vznik umění. Že byly dosavadní průniky omezené, ale zase ilustruje druhý příklad u literatury. V jejím případě se totiž zatím lidskou fantazii nepodařilo nahradit technologiemi. Naopak přibyly baterie nových čtenářů a, od éry knihtisku, i snadná reprodukovatelnost psaného textu. Spisovatelé tak dnes mají zhruba stejnou prestiž jako před sto nebo dvěma sty lety. Stále z nich můžou být globální celebrity, jejichž tvorba je přístupná masám. To se o moderních malířích většinou říct nedá. 

Umělá inteligence však do tohoto statu quo, který je poslední století zhruba neměnný, přinese zcela novou lavinu změn. Od strojového učení se totiž v příští generaci očekává, že dosáhne podobné představivosti jako lidé. Alespoň tedy v jistých ohledech a dle současných nejistých prognóz. Jak bude jejich tvorba vypadat a co se jejím vlivem stane s lidmi? 

Od malířů po skladatele

První "AI umělci" již dorazili. Někdy jde o programy schopné tvorby fotorealistických obrazů, které nevídaným způsobem usnadňují ilustrace. NVIDIA takto nedávno představila strojové učení schopné "domýšlet si" fotorealistickou reprezentaci krajiny z obyčejných jednobarevných malůvek. Je dost dobře možné, že budoucí verze téhož směřování se časem naučí vytvářet lokace a animace tak komplexní, že pošlou dnešní dělníky počítačové grafiky do předčasného důchodu. 

Video, jak se dá "fotit" bez foťáku

Umělé umění

PoemPortraits – název pro umělé umění

Slíbili jsme ale skutečné umělce, nikoliv jenom řemeslníky. Jedním z nich je robot jménem Ai.Da, který dovede vytvářet skrze robotickou paži nejen digitální, ale i skutečné obrazy. Ai.Da sice vytváří na první pohled generické malůvky, ukazuje ale, že robotičtí umělci jsou možná mnohem blíže, než by mnozí čekali. Je totiž dost dobře možné, že práce Ai.Da půjdou na dračku právě kvůli tomu, že jde o "prvního" robotického malíře. 

Dalším malířem je projekt AICAN, který se dokonce již dočkal své první výstavy, byť jenom skrze výtisky prací. Výstava AICAN byla nicméně zaštítěná autorem tohoto strojového učení, programátorem Ahmedem Elgammalem. To naznačuje, že ačkoliv si robotičtí umělci nebudou moct sami vydělávat, honoráře za ně budou velmi snadno moct inkasovat jejich tvůrci. AICAN se naučil vytvářet obrazy ze 100 tisíc snímků uměleckých děl za posledních 5 staletí. 

Ale nejen obrazovým uměním jsou AI živy. Jiný projekt Google jménem PoemPortraits se například naučil skládat poezii analýzou 20 milionů básní z 19. století. Podobné generátory scénářů pomáhají již dnes složit ideální hollywoodské bijáky, v budoucnu by však mohly být s to vytvářet nejen obecné rysy příběhu, ale i psát dialogy a vymýšlet scény. PoemPortraits ukazuje, že cesta kupředu tu rozhodně je. 

U některých elementů výše lze snad s úspěchem pochybovat, zdali je vyprodukované umění skutečně hodné nálepky "umění". To ale může být způsobeno jednoduše tím, že se umělá inteligence jaksi inspiruje u mnoha věcí vytvořených lidmi, které by také mnozí měli problém označit za umění. Konečně naopak program AIVA tak možná pochybovače o možnostech strojového učení jistě přesvědčí. AIVA vytváří filmovou hudbu, jejíž kvality nejspíše už mnozí posoudit dovedou. Ostatně, pusťte si song níže. 

Po boku lidí

Zbývá tak odpovědět na otázku, zdali jsou v ohrožení samotní lidé. Podobně jako v případě AICAN se však zdá, že prozatím nikoliv nutně. Stroje sice možná budou v dohledné době umět vytvářet umění, to ale neznamená, že ho budou umět posuzovat. Ven se samozřejmě dostanou jenom příklady povedených prací strojového učení, vznikají však stále i přešlapy. Budou to právě lidé, kteří budou jako "kurátoři" ještě zřejmě alespoň jednu generaci pomáhat AI zlepšovat své schopnosti. Něco podobného se nečeká jenom od umění a zábavy, ale i jiných oborů. Lidi jako supervizory bude AI potřebovat snad do roku 2040 či 2050. 

Co nastane poté, co se AI zlepší nad naše možnosti? Těžko říct. Možná tou dobou už budou běžné neurální implantáty, které umožní lidem vyrovnat se s výpočetní kapacitou AI alespoň nějakým způsobem. Možná budeme přebyteční. A možná naopak nastane utopie. Alespoň momentálně to ale vypadá, že žádné dílo kreativních umění nás ale nepřipravilo na nejpravděpodobnější možnost, v níž budou stroje jednoduše naším parťákem, s nímž budeme sami muset začít držet krok. 

Ladislav Loukota
 

Reklama
Reklama