Pokus, který nevyšel: Američané chtěli pomocí jaderných výbuchů těžit zemní plyn

Jaderný výbuch měl rozrušit plynonosnou horninu, která se měla dát snáze těžit. Výbuch proběhl, ale nastal problém...
Zemní plyn se dal těžit i pomocí jaderných náloží. Jen pak byl radioaktivní
Zemní plyn se dal těžit i pomocí jaderných náloží. Jen pak byl radioaktivní
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jaderný podzemní výbuch

Když se nápad napíše zjednodušeně, vypadá jednoduše, reálně a proveditelně. Skoro jako námět na hollywoodský trhák. Prostě se vyvrtá hornina se zásobami plynu, které jsou rozmístěné tak nešťastně, že se nedají těžit, do vývrtu se vloží jaderná nálož. Výbuchem vznikne obrovský tlak plynů daný mimo jiné roztavením a odpařením hornin v bezprostředním okolí, načež se vytvoří velká jeskyně a horniny dál od epicentra rozpraskají, čím umožní zemnímu plynu (nebo ropě) stékat do volných prostor... a těžba může začít. Ostatně jak víme z filmu Armageddon s Brucem Willisem v hlavní roli jadernou náloží se dá odklonit i asteroid. „Bude-li pokusný výbuch úspěšný, počítá se s otevřením celého těžebního pole. Projekt zahrnuje 100 výbuchů o síle po 200 kilotumách,“ psal před půl stoletím časopis Vesmír.

48 pánví plynu ve 38 zemích, podle agentury U.S. Energy Information Administration
Autor: Volné dílo 48 pánví plynu ve 38 zemích, podle agentury U.S. Energy Information Administration

Těžba plynu v břidlicích

Geologové od Ruska po Kanadu, od Brazílie po Austrálii věděli, že vrstvy břidlic obsahují dostatek zásob zemního plynu a ropy, dokonce tak velké, že by mohly zavřít ústa skeptikům vykřikujícím, že apokalypsa vlivem nedostatku ropy už kouká zpoza horizontu. Ovšem břidlice mají minimální porozitu a z toho vyplývá technologická náročnost těžby. Právě břidličnaté pole jsou krásnou ukázkou geologických zásob, které si musely počkat na své technologie, přičemž právě jaderné výbuchy byly těmi, které (mimo jiné) byly ve hře. Výše popisovaná akce s atomovým výbuchem neskončila jen jako pouhá inženýrská vize. Plán se dočkal své realizace 10. 12. 1967 a nálož se ve chvíli exploze nacházela v hloubce 1288 metrů.

Hornina se chovala přesně podle předpokladů, a když do ní následně zavedli těžební vrt, ukázalo se, že během jediného roku po výbuchu vyprodukuje více plynu než předtím za sedm let klasické těžby,“ píše v časopise Vesmír autor skrytý za zkratkou jmč.

Ložiska přírodního plynu - schema
Autor: Volné dílo Ložiska přírodního plynu - schema

Problém zvaný radioaktivita

Běžně se plyn těží z dolomitů, vápenců či pískovců, plyn z břidlic se začal komerčně dobývat v USA v Appalačském pohoří v roce 1821 v horninách dávného paleozoika a mesozoika (Devonian Dunkirk, Fredonia, stát New York). Tehdy se logicky o „atomové“ těžbě nikomu ani nezdálo. Po více než jednom století se ukázalo, že alternativní způsob těžby je sice možný, ale přece jen je příliš drahý a navíc má jeden dopad, který by veřejnost, zejména poté, co byly známy důsledky atomového bombardování v Hirošimě a Nagasaki, rozhodně nevzala na milost. A tou byla radioaktivita. Ne radioaktivita ozářených hornin, ale radioaktivní tritium v samotném plynu. A prodávat radioaktivní plyn ať u na domácím trhu, nebo do zahraničí, to je z hlediska marketingu neprůchodná záležitost. Dnes se plyn těží trochu jiným způsobem, hornina se nerozrušuje tlakem rozžhavených plynů, ale vysokotlakým proudem vody. A tady končí atomový příběh těžby a nastupuje jiný, vodní.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama