MiG-25 v rukou nepřítele: Sovětský pilot s novou stíhačkou přistál v roce 1976 v Japonsku

Není větším štěstím, když z řad vašeho nepřítele dezertuje zkušený pilot i s nejnovějším bojovým strojem. Přesně takový dárek dal Američanům v roce 1976 sovětský stíhač Viktor Bělenko, když se svým letounem MiG-25 přistál v Japonsku.
MiG-25 v rukou nepřítele
MiG-25 v rukou nepřítele
Dmitriy Pichugin / Creative Commons / GFDL 1.2

reklama

Leteckým dispečerům na letišti Hakodate na jižním cípu japonského ostrova Hokkaidó se 6. září 1976 naskytl nezvyklý pohled. Na letištní plochu se s takřka prázdnými nádržemi pokoušela dosednout moderní bojová stíhačka s rudými hvězdami na křídlech a ocasních plochách. Pilot ale manévr neodhadl správně a stroj nedobrzdil. Jen těsně minul několik zaparkovaných civilních letadel a nakonec skončil v trávě za ranvejí.

Jak se vzápětí ukázalo, šlo o sovětský MiG-25, za jehož kniplem seděl zkušený pilot Viktor Bělenko. Nešlo přitom o nouzové přistání – Bělenko sloužil u 513. pluku protivzdušné obrany, který měl základnu v Čugujevce asi dvě stě kilometrů od Vladivostoku a chtěl již delší dobu dezertovat k nepříteli.

Služební průkaz Viktora Bělenka
Autor: CIA / Wikimedia Commons / Public Domain Služební průkaz Viktora Bělenka

Rozebraný MiG-25

Japonští specialisté stroj i pilota předali americké straně, kde se o oba velmi intenzivně zajímaly CIA i americké ozbrojené síly. Jak dokládá zpráva uložená v Prezidentské knihovně a muzeu Geralda R. Forda, Američané stroj kompletně rozebrali a prozkoumali, v čemž jim pomohla i skutečnost, že Bělenko uletěl i s pilotním manuálem.

Ani za studené války si ale nemohly obě strany dělat úplně, co chtěly, takže USA nakonec sovětské straně uprchlý MiG-25 vrátily. Stalo se tak ale až po dvou měsících a stroj byl rozebraný a uložený v několika bednách.

Úplně jinak se vedlo pilotovi Bělenkovi. Ten dostal od prezidenta Geralda Forda azyl a ochotně spolupracoval s vyšetřovateli. Po několika měsících se pro něj dokonce našlo místo konzultanta u amerických ozbrojených sil, americká strana ho přes mnohaleté urgence Sovětům nikdy nevydala.

Letouny MiG-25 dodnes používá i ruské letectvo
Autor: Alex Beltyukov - RuSpotters Team / Creative Commons / CC-BY-SA Letouny MiG-25 dodnes používá i ruské letectvo

Rychlý soupeř

Proč byl vlastně MiG-25 (v kódu NATO „Foxbat“) pro Američany tak důležitý? Sověti ho představili poprvé v roce 1967 a už tehdy vzbudil velkou pozornost. Šlo primárně o záchytný bojový letoun, jehož úkolem bylo v případě potřeby rychle odstartovat, vystoupat do velké výšky a blížícího se nepřítele atakovat pomocí raket vzduch-vzduch. Pozdější verze MiG-25RB mohly zároveň nést až 4 000 kg pum a mohly tak plnit roli stíhacích bombardérů.

Díky maximální provozní rychlosti Mach 2,83 patřil MiG-25 k nejrychlejším bojovým stíhačkám své doby a první zprávy amerických radarových stanic ze základen v Turecku o novém sovětském letounu dosahujícím téměř 3 000 km/h způsobily na Západě paniku. Nejen rychlost, ale především jeho výkonný radiolokátor a čtyři střely vzduch-vzduch R-40 z MiGu-25 dělaly smrtící zbraň první třídy.

Akční rádius letounu je 300 km a maximální dolet bez přídavných nádrží při podzvukové rychlosti je jen 1 200 km. I díky tomu měl Bělenko problém do Japonska vůbec doletět.

Vyrobeno bylo 1 186 strojů různých verzí, které se účastnily i několika konfliktů. Sovětští piloti s těmito MiGy pomáhali Egypťanům při průzkumných letech nad Izraelem, další stroje sloužily v Sýrii.

Odkazy na obrázkovou licenci: CC0 1.0CC BY-SA 3.0 a GFDL 1.2

reklama

reklama