Elon Musk může nechat postavit Jurský park. Vědec z jeho firmy nastínil, za jak dlouho by šlo oživit dinosaury

Zdá se vám hollywoodský snímek Jurský park jako sci-fi? Podle vědců má v současnosti k realitě blíž, než jsme si mysleli.
Kdyby chtěl, mohl by miliardář Elon Musk zrealizovat Jurský park
Kdyby chtěl, mohl by miliardář Elon Musk zrealizovat Jurský park
Universal Pictures / Profimedia.cz

reklama

Na to, aby vás lákala myšlenka vidět na vlastní oči fascinující monstra, která kdysi vládla naší planetě, nemusíte být vůbec fanouškem legendárního Jurského parku Stevena Spielberga, ani původního knižního bestselleru Michaela Crichtona. Stačí si vzpomenout na pocity při prohlížení kreseb Zdeňka Buriana nebo sledování Cesty do pravěku. Vždyť kdo by nechtěl vidět zblízka obří brachiosaury nebo diplodoky? Bylo by ale rozumné vyhynulé ještěry doopravdy oživit a něco jako Jurský park vybudovat?

Jen klonování nestačí

Doposud si lidstvo tuto otázku položit nemuselo, protože zatím nebylo technicky možné podobný projekt zrealizovat. To se ale podle Maxe Hodaka, který je společně s Elonem Muskem spoluzakladatelem společnosti Neuralink specializující se na vývoj komunikačních implantátů, změnilo. Na svůj twitterový účet totiž napsal: „Kdybychom chtěli, pravděpodobně bychom dokázali postavit Jurský park. Nebyli by to geneticky autentičtí dinosauři, ale… možná 15 let chovu + genetické inženýrství a získali bychom super exotické nové druhy.“

Hodak se nemýlí ohledně genetické autenticity uměle vytvořených dinosaurů. Naklonovat ještěry totiž rozhodně nedokážeme. A to přesto, že se vědcům podařilo úspěšně naklonovat již celou řadu zvířat, jakými jsou například vlci, psi, kočky, opice nebo ovce. Klonování se teď dokonce začíná využívat také k záchraně ohrožených druhů, jako v případě samice tchoře černého, kterou vědci naklonovali z už třicet let mrtvého jedince. Oživení už vyhynulého prehistorického zvířete je ale přece jen o něco tvrdší oříšek.   

Šroubovice DNA
Autor: iStock Šroubovice DNA

Krev z komára v pryskyřici?

Nejproblematičtější částí v oživení pravěkých ještěrů by bylo získání DNA. V Jurském parku vědci našli kapku dinosauří krve v žaludku komára uchovaného ve ztvrdlé pryskyřici. Možná vás překvapí, že komáry a různé kousavé mušky z období druhohor skutečně lze v jantaru najít. Vytáhnout si z nich dinosauří krev ale možné není. „V jantaru se zachová pouze schránka, nikoli měkké tkáně,“ vysvětlila doktorka Susie Maidmentová, výzkumnice a odbornice na dinosaury z amerického Muzea přírodní historie. „Žádná krev se takhle zkrátka získat nedá.“ Ani v dochovaných měkkých tkáních ale vědci nenašli dostatek materiálu na to, aby se z něj dalo zvíře naklonovat.

Pokud dinosauři ožijí, bude to díky genetickému inženýrství
Autor: iStock Pokud dinosauři ožijí, bude to díky genetickému inženýrství

Genetické inženýrství se jeví jako daleko lepší a proveditelnější způsob, jak dinosaury opět přivést k životu, protože pracuje se smíšením genetických informací existujících druhů s těmi už vyhynulými. Technicky vzato při něm vlastně vznikají úplně nová zvířata. „Biodiverzita je rozhodně cenná a její zachování je důležité a dává smysl,“ píše Hodak v jednom z dalších tweetů. „Ale proč u toho skončit? Proč se záměrně nepokusit vytvořit diverzitu novou?“  

A to už je otázka, která je v dnešní době relevantní. Vědci se totiž momentálně snaží přivést k životu nový, geneticky vybudovaný druh mamuta. Jeho DNA chtějí sestavit s pomocí genomu zvířete, které už dávno vyhynulo, a asijského slona. Což je mimochodem stejná metoda, kterou ve Spielbergově filmu použil fiktivní miliardář Hammond u „výroby“ svých dinosaurů. Mezery v DNA vytažené z komára vědci v Jurském parku kompenzovali s pomocí DNA ze žab. Reální vědci by však zřejmě zvolili vhodnější kandidáty v podobě nejbližších žijících příbuzných dinosaurů – ptáků a krokodýlů.

Budeme si moct jednou prohlížet živé dinosaury?
Autor: iStock Budeme si moct jednou prohlížet živé dinosaury?

Je lepší vzkřísit mamuta, nebo chránit ohrožené slony?

U zmíněného mamuta ale mají odborníci k dispozici velké množství dochovaných vzorků DNA, u dinosaurů nikoliv. Což je zcela zásadní problém. „Bez kompletního genomu nedokážeme zjistit, které části DNA nám chybějí a nemůžeme je tím pádem ani vyplnit, abychom zvíře postavili,“ tvrdí Maidmentová.

Vytvoření geneticky upraveného mamuta je tudíž výrazně pravděpodobnější než stejný proces v případě dinosaurů. Nabízí se ovšem otázka, zda se jedná o ideální způsob, jak kompenzovat mizící biodiverzitu naší planety. „Pokud to bude fungovat, povede se takto oživit jen velmi málo druhů a náklady budou obrovské,“ tvrdí biolog David Ehrenfeld. „Neodvede to peníze od už tak podfinancovaných projektů na ochranu ohrožených druhů? A není trošku nesmyslné mluvit o oživení nějakého mamuta v době, kdy lidé doslova riskují životy, aby zachránili ohrožené africké slony před po zuby ozbrojenými pytláky?

Problémem zůstává, že na tyto a další zásadní otázky ohledně genového inženýrství nebudeme do jeho ozkoušení v praxi znát relevantní odpovědi. Nezbývá proto než věřit legendární hlášce filmového doktora Iana Malcolma, že život si najde cestu.

reklama

reklama