Churchill rád riskoval život. Na útěku ušel 480 kilometrů, u Rýna provokoval nacisty

Britský premiér Winston Churchill proslul svou touhou dostat se za každou cenu do přední linie. Výsledkem byly situace, při kterých šlo doslova o život.
Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Británie v barvě 3 - Den D

reklama

V zajetí Búrů

V říjnu 1899 dorazil 25letý Winston Churchill jako válečný reportér do Kapského Města, aby přinesl zprávy o probíhající búrské válce. Kromě 18 lahví whisky a nadité peněženky – za čtyři měsíce práce měl dostat dnešní ekvivalent 150 000 liber – zrzavého mladíčka provázela i pověst skvělého reportéra. Podle magazínu History stihl už absolvovat čtyři války na třech kontinentech, napsat tři knihy a neúspěšně se ucházet o křeslo v parlamentu.

Přepadení Churchillova vlaku za Búrské války
Autor: profimedia.cz Přepadení Churchillova vlaku za Búrské války

O několik týdnů později se Churchill nacházel v obrněném vlaku napěchovaném vojáky a mířícím na průzkumnou misi. Naneštěstí vlak přepadli a vykolejili Búrové. I když to vůbec nebyla jeho práce, v dešti kulek se Churchill zachoval jako chladnokrevný velitel a organizoval evakuaci a ústup. Sám byl ale s několika dalšími vojáky zajat a skončil v zajateckém táboře v Pretorii.

Churchilla nebylo snadné v zajetí udržet. V noci 12. prosince 1899 přelezl plot s ostnatým drátem a bez mapy a sebemenší znalosti afrikánštiny, kterou Búrové mluví, se vydal na pochod ke svým. Búrové zahájili na Churchilla honičku, vypsali odměnu 25 dolarů a celé dny prohledávali terén – ovšem bezvýsledně. Churchill putoval jen v noci, jídlo si opatřoval krádežemi a vodu pil ze studní.

Urazil 480 kilometrů, než se mu podařilo dojít na území osídlené Brity. Odsud se na nákladním vlaku dostal do Portugalské východní Afriky, dnešního Mosambiku, a nakonec se vrátil do Kapského Města. O útěku obsáhle informovaly jak búrské, tak britské deníky a z Churchilla se rázem stala celebrita. V červnu 1900 pak na koni vjel do dobyté Pretorie a osobně osvobodil zbylých 180 druhů dosud vězněných v táboře.

Válečný korespondent Winston Churchill (vpravo) v Jižní Africe
Autor: profimedia.cz Válečný korespondent Winston Churchill (vpravo) v Jižní Africe

Z Admirality do zákopu

Po debaklu loďstva v březnu 1915 u Dardanel, kde díky tureckým minám a dělostřelectvu Británie přišla o šest bitevních lodí, si Churchill coby První lord Admirality „strhal výložky“ a nechal se převelet k pěchotě do zákopů na německé frontě. V hodnosti podplukovníka se dvěma sluhy, cestovní vanou a bojlerem na ohřev vody se v lednu 1916 zjevil jako velitel u 6. praporu královských skotských střelců, který měl za sebou těžké boje v bitvě u Loosu.

Spektakulární příjezd Winstona Churchilla dokonale zapadal do všeobecně rozšířené představy mužstva, že svět se definitivně zbláznil. Zvláště když nový velitel při nástupu zavelel „bajonety nasadit“, přičemž vojáci měli zbraně na rameni. Někteří si pušky sami sundali a začali rozkaz plnit, většina ale jen rozpačitě koukala jeden na druhého.

Přestože se Churchill nedostal do přímého boje, nebyla služba u skotských střelců bez nebezpečí. Provizorní velitelství praporu se 16. února 1916 v době snídaně dostalo pod dělostřeleckou palbu. Ozvaly se ohlušující rány a ze zákopů létala hlína a kusy dřeva. Jídelna byla ta tam a Churchill unikl smrti jen o vlásek.  Když pak byl jeho prapor sloučen s jiným, vrátil se Churchill zpět do Londýna s poměrně slušnou představou o tom, co se vlastně na frontě děje.

Winston Churchill na palubě bitevního křižníku Prince of Wales v roce 1941
Autor: profimedia.cz Winston Churchill na palubě bitevního křižníku Prince of Wales v roce 1941

Výlet za Rýn

Když se 6. června 1944 Spojenci vylodili v Normandii, chtěl být Winston Churchill už jako premiér u toho. Jeho přítel král Jiří VI. mu to ale zakázal. Když se ale o devět měsíců britská 2. armáda chystala překročit Rýn, byl už Churchill u toho.

Američané se 7. března 1945 zmocnili neporušeného mostu u Remagenu a vytvořili předmostí o síle 25 000 mužů. Úspěch zaznamenal i americký generál George Patton, když 22. března i Niersteinu poslal svou 3. armádu, aby vytvořila další předmostí. Překročení Rýna bylo více než symbolické – znamenalo to definitivní přenesení bojů na území třetí říše. Churchill nemohl tuto slávu přenechat jen Američanům. 

Britové pod velením polního maršála Bernharda Montgomeryho proto zaútočili 23. března 1945 u města Wessel v rámci operace Plunder (Kořist) na pozice Němců na levém břehu Rýna. O den později Churchill s Montgomerym navštívili hlavní stan vrchního velitele spojeneckých sil, amerického generála a pozdějšího prezidenta USA Dwighta Eisenhowera.

Churchill při překročení Rýna
Autor: Getty Images Churchill při překročení Rýna

Po hlášení o situaci a odjezdu Eisenhowera Churchill navrhl Montgomerymu, aby se přeplavili na protější břeh stále obsazený Němci. Spolu s americkými důstojníky a ozbrojenou stráží skutečně nastoupili do obojživelného vozidla, přepluli Rýn a na druhé straně se bez obtíží vylodili. Po půlhodině na nepřátelském území se Churchill a jeho doprovod vrátili zpět. Ikonické záběry z této šílené akce obletěly celý svět a vidět je můžete i v dokumentu Británie v barvě v úterý na Prima ZOOM.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama