Výročí 1. 9. 1939 – invazí do Polska začala druhá světová válka 

Před 80 lety napadlo nacistické Německo ve spolupráci se Sovětským svazem Polsko a v Evropě začal jeden z nejkrvavějších válečných konfliktů v historii lidstva.
Trosky bunkrů na Westerplate
Trosky bunkrů na Westerplate
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Když se chce, důvod se vždycky najde 

V rámci plnění Versailleské smlouvy uzavřené po porážce Německa a Rakousko-Uherska v první světové válce, utrpělo Německo značné územní ztráty, Hitler chtěl toto území zpět a aby toho nebylo málo, požadoval i rozšíření německého životního prostoru směrem na východ. Největší zájem jevil Hitler o území označované jako tzv. Polský koridor. Jednalo se oblast na polském území, které oddělovalo Východní Prusko od zbytku německého území. V koridoru se navíc nacházelo strategicky i průmyslově významné Svobodné město Gdaňsk s většinovým podílem obyvatel německé národnosti, kteří projevovali zájem připojit se k německé říši. 

Památník na Wersterplatte
Autor: Foto: Topi Pigula Památník na Wersterplatte

V programu Hitlerovy NSDAP byl jasně definovaný cíl získat nová území pro rozšíření německého životního prostoru na území Polska a SSSR. Slované měli být dle Hitlerovy chorobné vize buď vyvražděni, nebo zotročeni. 

Podobné územní nároky měl i Stalinův Sovětský svaz a Hitlerova myšlenka společné okupace Polska mu nejspíš velmi dobře zapadala do vlastních plánů. Není tedy divu, že 23. srpna 1939 byl podepsán tzv. „Pakt Ribbentrop-Molotov“, který umožňoval plánovat napadení a okupaci Polska a obsahoval i body o následném přerozdělení polského území mezi Německo a SSSR. 

Polský bombardér  PZL-37A bis
Autor: Volné dílo Polský bombardér PZL-37A bis

Polské diplomacii se sice podařilo 25. srpna 1939 s Velkou Británií uzavřít „Dohodu o vzájemné spolupráci“ v níž mimo jiné stálo: „…druhá smluvní strana poskytne neodkladně smluvní straně nacházející se ve válečném stavu všemožnou pomoc a podporu, které jsou v její moci...“, nicméně pro další události to bohužel nemělo velkého významu. 

Německo a Slovensko útočí

Vlastnímu napadení Polska a zahájení druhé světové války předcházelo několik „drobných“ incidentů na německo-polských hranicích, na něž se začaly koncem srpna 1939 přesouvat německé jednotky. I když Polsko vyhlásilo všeobecnou mobilizaci, mělo v době napadení k dispozici pouze 65 % bojeschopných jednotek.

Má se za to, že hlavní záminkou k napadaní Polska mělo být přepadení vysílačky v Glivici, při němž měli podle německé propagandy polští vojáci vyvraždit její posádku a vysílat odtud výzvy k boji proti Německu. Z historických pramenů však jednoznačně vyplývá, že přepadení provedli němečtí agenti gestapa převlečení do polských uniforem.

I když v Asii probíhaly boje mezi Čínou a Japonskem již od roku 1937, oficiálně začala v Evropě druhá světová válka před 80 lety 1. září 1939 invazí německých vojsk do Polska. Jako první byl v brzkých ranních hodinách napaden poloostrov Westerplatte nedaleko Gdaňska. K německým invazním vojskům se připojilo i Slovensko

Spojenci čekají na Hitlerovu chybu

Reakce Velké Británie a Francie sice na sebe nenechaly dlouho čekat a obě země o dva dny později 3. září vyhlásily Německu válku. Nepříjemné bylo hlavně to, že Velká Británie neměla dostatek bojeschopných pozemních jednotek a mohla do Francie odeslat jen malý expediční sbor. Nicméně letecká a námořní válka začala okamžitě. Francouzské vojenské velení nemělo s tím polským nejlepší vztahy a přislíbená vojenská pomoc přicházela jen velmi pomalu. Generál Gamelin se k tomu problému vyjádřil velmi stroze: „Kdo zaútočí, prohraje.“ V praxi to pak znamenalo, že zatímco francouzská armáda čekala na Hitlerovu chybu, v Polsku probíhala tragédie. 

Polská armáda, která neměla možnost v době napadení mobilizovat všechny své síly, tak neměla přes veškerou svou snahu šanci úspěšně vzdorovat lépe vyzbrojené a vycvičené německé armádě. Od samého začátku vedly německé útoky na polská letiště, přesto to bylo právě letectvo, které uštědřilo nacistům nečekané ztráty. Polské pozemní jednotky měly většinou zastaralé vybavení a byly organizovány podle starých a neúčinných bojových schémat. Není tedy divu, že již 8. září dosáhla německá vojska předměstí Varšavy. 

Poslední zoufalý odpor a útok SSSR 

K poslednímu, a přiznejme si že i zoufalému obranému útoku zbytků polských jednotek armád Poznaň a Pomoří došlo 9. září 1939. Ten den provedly útok na týlové pozice skupiny německých armád Jih s cílem proniknout do Varšavy a podpořit obranu města. Historie zná tuto událost jako bitvu na Bzuře. Nakonec se do Varšavy podařilo probít jen malé části polských jednotek a obrana města byla zmařena. 

Veškeré naděje na zlepšení situace definitivně padly 17. září, kdy na základě tajných dohod mezi nacistickým Německem se Stalinovým SSSR vstoupili na polské území sovětské jednotky. Útok byl koordinovaně veden ze severu Běloruským frontem pod vedením generála Michaila Prokofjeviče Kovaljova a z jihu Ukrajinským frontem, jemuž velel Semjon Konstantinovič Timošenko. 

Rudá armáda a wehrmacht na přehlídce v Brestu Litevském, 1939
Autor: Bundesarchiv Rudá armáda a wehrmacht na přehlídce v Brestu Litevském, 1939

Varšava kapitulovala 28. září a jako poslední se vzdaly 5. října 1939 jednotky generála Kleeberga. Nacisté i Sověti páchali jeden válečný zločin za druhým. Z historických pramenů vyplývá, že na samém začátku druhé světové války bylo zavražděno více než 3000 válečných zajatců, vypáleno na 400 vesnic a aby toho nebylo málo, tak jen v období od 1. září do 26. října 1939 vykonali Němci 764 hromadných poprav polských válečných zajatců. 

Důsledky invaze a brutální teror 

Polská armáda byla v troskách a vlivem rozsáhlého bombardování byla některá města, včetně Varšavy, těžce poškozena. Polské území bylo následně na základě předchozích dohod rozděleno mezi nacistické Německo, komunistický Sovětský svaz, Litvu a Slovensko. 
Úspěšný průběh německých vojenských operací na území Polska potvrdil skutečnost, že příprava a výcvik jednotek byly úspěšné a ubírají se „správným“ směrem. V konečném důsledku totiž můžeme říci, že napadaní Polska bylo jen „generálkou“ před útokem na Francii v roce 1940. 

Jak Německo, tak i Sovětský svaz uplatňovaly na obsazeném polském území politiku brutálního teroru, vraždění, hromadných poprav, genocidy, krádeží majetku a odnárodňování. Ze strany nacistů se nejhoršího zacházení dostalo polským židům, kteří byli téměř úplně vyvražděni. Rozum zůstává stát i nad jedním z nejtěžších sovětských válečných zločinů, při němž došlo k hromadným popravám zajatých polských důstojníků a příslušníků inteligence v rámci tzv. katyňského masakru. 

Některé zdroje uvádějí, že během druhé světové války zahynulo až 6 milionů polských občanů. Z toho zhruba polovinu tvořily oběti židovského holokaustu a kolem 400 000 polských vojáků. Zbytek připadá na oběti z řad civilního obyvatelstva. 

Text: David Hainall

Reklama
Reklama