Vojenské lodě z betonu – neuvěřitelné, ale skutečné

Každému je jasné, že beton neplave. Jenže to železo taky ne a přesto se z něj stavějí lodě. Proč by se tedy nemohly stavět z betonu?
Betonová loď
Betonová loď

reklama

Psal se rok 1848, když Joseph-Louis Lambot, rodák z francouzského Montfort sur Argens, spustil na vodu první betonový člun. Použitý materiál byl tak revoluční, že se plavidlo dostalo až na celosvětovou výstavu Expo v Paříži roku 1855.

Loď se oproti všem předpokladům nepotopila, dokonce udala nový směr uvažování ve využití tohoto pro lodě netradičního materiálu. Mezi lety 1908 a 1914 už brázdily větší betonové bárky vody Německa, Velké Británie, Nizozemí, Norska nebo Kalifornie. V roce 1911 se dokonce objevily na v té době ještě nedokončeném Panamském průplavu. Nově na sebe projekty betonových lodí strhly pozornost vojenských stratégů během obou světových válek.

Není divu, žádná z bojujících stran neměla dostatek kvalitní oceli na výstavbu válečných plavidel a beton mohl pomoci tento problém řešit. Fred Hopkins v materiálu věnovaném stavbě lodí za 1. světové války v oblasti severozápadního Pacifiku píše o Emergency Fleet Corporation. Podle něj bylo ocelových plavidel postaveno 1307, nových lodí s dřevěným trupem se spustilo na vodu 521 a betonových pouze 12 (z 38 plánovaných). Ale i tohle malé číslo ukazuje, že se s betonem vážně experimentovalo a nejednalo se o ojedinělý výstřelek.

Betonová flotila

Nejznámějších z Emergency Fleet se stala S. S. Atlantus. Ne proto, že by se zásadním způsobem proslavila či zasáhla do válečných událostí, ale díky faktu, že uvízla nedaleko pobřeží Sunset Beach v New Jersey. Každý se tak na vlastní oči mohl přesvědčit, že vlny brázdilo betonové plavidlo s 5 centimetrů silnými stěnami trupu. Pokud jej chcete vidět, je potřeba si pospíšit. Beton sice nerezaví a lépe odolává mořské vodě, ale jak dokazují historické fotografie, Atlantus přece jen rozežírá zub času a jednotlivé kusy se pomalu stávají mořským dnem.

Betonová loď dnes
Betonová loď dnes

Betonová ponorka – půjde na beton ke dnu

Světová válečná vřava skončila, studená válka planoucí mezi kapitalistickým západem a komunistických východem se proměnila v kapitolu v učebnicích dějepisu, ale projekty originálních betonových plavidel nezmizely. Novodobé Rusko, jež by rádo navázalo na velmocenské historické tradice, neustále hledá možnosti, jak vychýlit „strategickou rovnováhu“ na svou stranu. Betonové ponorky jsou jednou z netradičních možností. Ačkoli se jedná o tajný projekt k němuž se Rusko raději nehlásí, informace pronikly do médií už v roce 1998.

Dne 12. dubna britský Sunday Times vydal článek s názvem Russia makes waves with concrete sub, jehož poselství lze shrnout do trefného přirovnání: plave jako cihla, ale bodne jako vosa. Beton totiž lépe než ocel současných ponorek odolává tlaku, takže malá betonová ponorka může čekat v mnohem větších hloubkách. S jejich ovladatelností je to horší a nedají se srovnávat s „klasickými“ sestřenicemi. Ovšem nepopiratelnou výhodou betonu je, že se na radaru beton promítne coby skála, tedy přírodní útvar. Malá ponorka vybavená smrtícími torpédy a minimální posádkou prostě klesne ke dnu a čeká, až její radary detekují pohyb nepřátelských lodí na hladině. 

I filmový Jack musel drahé vstupenky na Titanic vyhrát v kartách

Měli byste peníze na plavbu Titanicem? Spočítali jsme dnešní ceny nejdražších i nejlevnějších palubních lístků

V ruských projektech měly být betonové ponorky vyzbrojeny moderními, extrémně rychlými torpédy typu Škval (Bouře) vypálenými z kolmých torpédových komor. Cena takového podvodního člunu je ve srovnání s běžnou moderní ponorkou mnohem nižší, což je jistě nezanedbatelný argument.

 

Moderní betonová kánoe

Máte pocit, že betonové lodi jsou jen námětem k historickému zamyšlení? Nikoliv. Každoročně se pořádají závody betonových kánoí a Češi v nich nezůstali pozadu. "Běžné betony mají objemovou hmotnost zhruba 2300 kg/m³, my jsme se chtěli dostat co nejblíže k 1000 kg/m³," říká pro server novinky.cz Jan Kratochvíl, který betonovou kánoi navrhoval jako součást své diplomové práce. Jaký trik použili, aby snížili objemovou hmotnost betonu? Zalili do něj malé duté skleněné kuličky, které materiál vylehčily a pomohly loď udržet na hladině. „Rozměry kanoe byly navrženy tak, aby byla co nejlehčí, tuhá a stabilní s ohledem na odpor vody a zároveň splňovala pravidla soutěže."

Při návrhu směsi se její autoři řídili váhou, tedy objemovou hmotností výsledné směsi, zpracovatelností a únosností navrženého betonu. K vylehčení betonu bylo použito lehké kamenivo. K lepší zpracovatelnosti pomohl plastifikátor a latex přidaný do směsi. "Únosnost v tahu za ohybu byla zlepšena přidáním vláken a použitým cementem,“ osvětluje taje stavby Dagmar Malá a Jan Kratochvíl v časopise Materiály a technologie. Přes všechny vychytávky vážila kánoe mající pouze 17 mm silné betonové stěny rovných 120 kg. Není divu, že k její přepravě si studenti pronajali kamion. Jejich loď se totiž zúčastnila pravidelných závodů betonových kánoí v nizozemském Utrechtu a tady se ukázaly všechny kvality v tom nejlepším světle. Studenti si z Nizozemí přivezli rovných pět medailí! Pořád se mluví o betonářské lobby... není loďařský průmysl místem, kam by mohla napnout své síly?

Topi Pigula

Plakát filmu Titanic z roku 1943

Nacistický film o potopení Titanicu šel do kin i v Praze. Jeho režisér byl oběšen

reklama

reklama