2. dubna 2022 07:40
Adam Vala

Válka o Falklandy: Nevyhlášený konflikt změnil celou Argentinu. Britové odstraňovali následky 40 let

Odpověď Britů na argentinský útok byla v roce 1982 rychlá a razantní. Pro Argentinu znamenal konflikt velkou změnu politiky.

Začátkem dubna 1982 vypukl na souostroví Falklandy válečný konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií. Šlo o vyústění dlouholetého sporu o to, komu území vzdálené přibližně 500 kilometrů od Argentiny ve skutečnosti náleží.

Více než 200 let pod nadvládou Británie

Ačkoliv si ho v minulosti nárokovali také Francouzi a Španělé, od roku 1833 jej kontrolovali Britové a nechtěli na tom nic měnit ani v průběhu 20. století. Nejdříve odmítli nabídku Argentiny, kterou v meziválečné době vedl autoritativní vůdce Juan Manuel de Rosas, aby si ostrovy odkoupili a následně nebyli příliš ochotní pouze přihlížet tomu, když 2. dubna 1982 provedla Argentina pod vedením generála Leopolda Galtieriho invazi a dobyla hlavní město Stanley.

Útoku na Falklandy předcházelo vztyčení argentinské vlajky na ostrově Jižní Georgie, což 19. března 1982 zaregistrovala britská loď HMS Endurance se základnou v Port Stanley na Falklandech. Pro Velkou Británii to byl impuls k dalším jednáním, v tu chvíli se ale země neobávala případné argentinské invaze, natož vypuknutí války. Vše se samozřejmě změnilo popisovaným útokem vedeným 2. dubna 1982, kterým Argentinci zahájili operaci Azul a na nějž přišla poměrně rychlá odpověď.

Reakce na invazi

Velká Británie, kterou coby premiérka vedla Margaret Thatcherová, uvalila na Argentinu ekonomické sankce. Vše proběhlo po dohodě s Evropským hospodářským společenstvím a do jednání se postupně zapojila i Rada bezpečnosti OSN. Ta žádala Argentinu, aby vojenskou operaci ukončila a stáhla svá vojska, volání po skončení agrese ale nepřineslo očekávanou reakci. Spojené království proto začalo 4. dubna jednat – do oblasti vyslalo atomovou ponorku HMS Conqueror a po zasedání britské vlády a sestavení válečného kabinetu ji doplnily lodě HMS Invincible a Hermes. To byl však jen předvoj celého svazu, který tvořila i zaoceánská loď Queen Elizabeth II, převážející do oblasti 5. pěchotní brigádu.

Celkem dostali Britové do oblasti souostroví 127 lodí, ovšem relativně nízký počet letadel. Velká Británie disponovala na místě jen 28 stíhacími letadly Sea Harrier a 14 bitevníky Harrier GR 3. Argentina byla nicméně připravena nasadit až 120 letadel, nejen pro vzdušný souboj, ale také pro přímou podporu pěchoty a pozemních vojsk obecně. Samotná válka, kterou ani jedna ze stran nikdy oficiálně nevyhlásila, probíhala z pohledu Velké Británie úspěšně.

Pád režimu a posílení podpory Thatcherové

Ačkoliv Britové zaznamenali ztráty několika fregat a při přímém střetu s Argentinci i samotných vojáků, postupovali k pozicím nepřítele a dobývali je. Britské jednotky se navíc mohly spolehnout na přísun dalších mužů do oblasti. 21. května připlulo asi 4000 vojáků a o necelé dva týdny dalších 5000, čemuž Argentina nemohla déle čelit. Vše tedy nevyhnutelně vedlo k závěrečné bitvě o hlavní město Stanley, kde se argentinští vojáci bránili tři dny, než 14. června kapitulovali. Celkem padlo během bojů 258 britských a 655 argentinských vojáků, zničeny byly desítky letounů a vrtulníků na obou stranách a ztráty zaznamenalo i loďstvo – od křižníků přes fregaty až po nákladní lodě či hlídkové čluny.

Válka o Falklandy měla rovněž za následek pád vojenského režimu v zemi, Galtieriho rezignaci a návrat k civilní vládě, zatímco ve Velké Británii se Margaret Thatcherová těšila narůstající podpoře. Dozvuky války byly nicméně patrné ještě v roce 2020, kdy bylo téměř čtyřicet let po skončení konfliktu dokončeno odminování celé oblasti, kde bylo instalováno přibližně 20 000 nášlapných min, které musely být i kvůli těžkému terénu odstraňovány ručně.

Zdroj: Jaroslav Hrbek: Válka o Falklandy 1982

Adam Vala

Populární filmy na Prima Zoom