Útok mrtvých vojáků: Během nejděsivější bitvy všech dob se na Němce v podstatě vrhly ruské zombie

Používání bojových plynů se během první světové války stalo až příliš standardní praxí, dodnes nabízející děsivé a nehumánní výjevy. Tento případ je však v některých ohledech ještě hrůznější než ty ostatní.
Známý film Mrtvý sníh se mohl inspirovat skutečnou bitvou z první světové války
Známý film Mrtvý sníh se mohl inspirovat skutečnou bitvou z první světové války
IFC Films

reklama

Zdánlivě rozhodnutá bitva se zničehonic změnila na děsivou podívanou: Proti tisícům suverénních vojáků se najednou rozběhlo několik desítek krvácejících a zjevně umírajících mužů, nepochybně odhodlaných k čemukoli. Útok mrtvých vojáků proběhl v létě 1915 a zapsal se do dějin jako pravděpodobně nejbizarnější bitva.

Německá převaha

Událost se odehrála na území dnešního severovýchodního Polska, konkrétně u vojenské pevnosti Osowiec. Ta byla tehdy, tedy 6. srpna 1915, obsazena ruskou posádkou čítající 900 mužů (500 vojáků a 400 příslušníků milicí). O dobytí pevnosti se pokoušela výrazně početnější německá armáda zahrnující až 8 000 mužů pod vedením generála (tehdy ještě polního maršála) a budoucího německého prezidenta Paula von Hindenburga.

Ve čtyři hodiny ráno byla akce zahájena vzdušným útokem, který na ruskou posádku pevnosti shodil balony s chlorem. Ten začal být používán počátkem roku 1915, a to především německou armádou. Je třeba poznamenat, že někteří císařští důstojníci tento způsob boje považovali za nedůstojný a nečestný; jeho účinnost však byla nezpochybnitelná, a v této fázi války, kdy se jednalo o technologickou novinku, dvojnásob.

Nepřipravená ruská defenziva byla chemickým útokem zcela ochromena, většina vojáků byla okamžitě vyřazena z boje. Německé jednotky tedy zahájily frontální útok a tisíce mužů postupovaly k pevnosti, která se tak ocitla pod těžkou palbou. Útočící vojáci se však museli vypořádat s děsivým pohledem, jejž rozhodně nečekali: necelá stovka přeživších, avšak chlorem těžce zasažených ruských vojáků zahájila protiútok, který nebyl ani tak nebezpečný, jako spíše hluboce znepokojivý a hororový.

Ruská bojovnost

Rusové kašlali krev a kousky vlastních plic, kde se po nadýchání chloru začala vytvářet extrémně silná kyselina chlorovodíková. Jak se navíc vojáci snažili jedovatou směs dostat ze svého těla, docházelo k rozleptávání jejich kůže a masa. Pohled na znetvořené vojáky byl pro německou armádu natolik strašlivý, že se dala na ústup tak překotně, až se chytila do svých vlastních nastražených pastí; ty začaly vybuchovat a německé armádě přivodily nezanedbatelné ztráty. Pěchota na útěku se navíc stala snadným cílem ruských kulometů, ovládaných nemnoha zdravými vojáky.

Nepravděpodobný a hrůzostrašných protiútok umírajících vojáků, jejichž zjev se podobal zombie natolik, až se pro událost vžilo označení „Útok mrtvých“, dal zbytku ruských sil dostatek času na zformování obrany a přípravu evakuace. Rusové pevnost opustili 18. srpna, tedy o 12 dní později. Němci se vysněné pevnosti tedy posléze dočkali, ovšem za cenu nečekaně velkých ztrát. Událost se zapsala krvavým písmem do dějin jako další z mnoha potvrzení, jak jsou chemické zbraně nehumánní.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama