Tank Panzer IV chránil speciální nátěr. Spojenci si ho pletli s Tigerem

Příznivé náklady na výrobu, efektivita, univerzální použití na bojišti i fakt, že bylo do konce války vyrobeno kolem 9 000 kusů různých specifikací, udělaly z tanku Panzer IV, známého také jako PzKpfw IV (Panzerkampfwagen IV, SdKfz 161), tažného koně německých obrněných sil.

První prototypy nového modelu tanku později označeného „římskou čtyřkou“ vznikly už na přelomu let 1935 a 1936, své nejlepší výkony ale Panzer IV začal podávat až v roce 1942. Tehdy se německé velení zaskočené existencí silně pancéřovaných sovětských tanků T-34 a KV-1 rozhodlo vyzbrojit Panzer IV dlouhou verzí 75mm kanonu (přesněji šlo o 7,5cm KwK 40 L/43 u verzí F2 a G a dále 7,5cm KwK 40 L/48 u verzí H a J).

Maskovaný Tiger

Na konci roku 1943 pak britští zpravodajci poprvé zaznamenali, že Němci na Panzer IV montují 6 mm silné boční ocelové pláty sloužící jako ochrana proti podkaliberním střelám. To spolu s dlouhým kanonem a dodatečnou plátovou ochranou věže způsobovalo, že PzKpfw IV se snadno zaměnil s těžkým Tigerem (PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181), přestože ten měl podstatně silnější pancéřování i výkonnější kanon 8,8 cm KwK 36.

Tanky Panzer IV byly jedním z modelů tanků, které se Němci snažili chránit před magnetickými minami speciální hmotou zvanou Zimmerit. Ta se podobala jemnému betonu a nanášela se stěrkou na pancíř tanku. Šlo o směs síranu barnatého (40 %), polyvinylacetátu (25 %), okrového pigmentu (15 %), sulfidu zinečnatého (10 %) a deseti procent dřevěných pilin. Magnetická mina se díky Zimmeritu nedokázala k pancíři „přisát“ a z tanku odpadla.

Tanky Panzer IV sloužily ještě po válce ve francouzské i československé armádě a k jejich poslednímu bojovému nasazení došlo v roce 1967 během šestidenní války na straně Izraele.

ZDROJ: The Daily Bounce / The Tank Museum