Stingray – americký tank, kterého skoro nikdo nechtěl

Osmdesátá léta jsou v oblasti americké pozemní obrněné techniky nerozlučně spjaty s příchodem dnes už legendárních tanků M1 Abrams. Ale ve stejné době vznikl i mnohem menší americký tank, který je dnes téměř zapomenut.
Stingray - tank, který neprorazil -připraven k akci
Stingray - tank, který neprorazil -připraven k akci
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Americká armáda začala začátkem 80. let houfně nahrazovat své staré tanky novým typem M1 Abrams. Ten je páteří amerických pozemních sil dodnes, a ještě dlouho bude. Ale v první polovině stejného desetiletí v USA vznikl mnohem menší, levnější tank, který ale disponoval stejnou palebnou silou jako M1 Abrams. Dnes je zcela neznámý, přestože se dočkal řadové služby, ovšem nikoliv u americké armády.

Ta si v první polovině 80. let zahrávala s myšlenkou univerzálního lehkého palebného prostředku, který by byl flexibilnější a mobilnější než těžké Abramsy a který by bylo možné přepravovat vzduchem na palubách středních transportních letadel, jako je např. C-130 Hercules. Firma Cadillac Gage Textron pro chystané výběrové vytvořila projekt lehkého, silně vyzbrojeného tanku, který pojmenovala Stingray. Měl nabízet bojové schopnosti běžného tanku, ovšem při úspoře hmotnosti a mnohem menších nákladech na provoz a údržbu, než byly potřeba u tanků M1 Abrams nebo Leopard 2.

Malý, lehký, ale s velkou palebnou silou

Celou koncepci podpůrného lehkého tanku ale americká armáda brzy opustila a výběrové řízení zrušila. U Cadillaku se však nápadu na lehký tank nechtěli vzdát a ve vývoji pokračovali i nadále. Záměrem bylo vytvořit cenově dostupný zbraňový systém s velkou palebnou silou na export, především do méně vyspělých či movitých zemí. Kvůli nízké ceně konstruktéři dokonce použily součástky a technologické celky z jiných, již existujících amerických bojových vozidel. Výsledkem snah byl tank Stingray o hmotnosti 23 tun, délce lehce přesahující 9 m a šířce 3 m, který disponoval palebnou silou odpovídající prvním verzím tanku Abrams.

První prototyp, ještě bez bojové věže, spatřil světlo světa v srpnu 1984. Věží se zkoušelo několik, a to ještě před dokončením podvozku, k testům posloužily starší lehké tanky Sheridan. Na podzim onoho roku už byla ale první podoba tanku Stingray hotova a po veřejné prezentaci se dokonce objevili první předběžní zájemci. Ocelový pancíř korby tanku měl odolat střelám z těžkých kulometů až do ráže 14,5 mm, což je samozřejmě neporovnatelné s například už zmíněným Abramsem, ale odpovídá to parametrům nejlépe chráněných bojových vozidel pěchoty. Na druhou stranu měl lehký stingray stejnou výzbroj v podobě kanonu L7A3 ráže 105 mm, jakou disponovaly první Abramsy si leopardy. Stejně jako v jejich případě, ani Stingray nedostal nabíjecí automat, proto posádku tvořili čtyři muži, vedle velitele, řidiče a střelce to byl i nabíječ.

Riziková koncepce ochrany posádky

Kvůli stísněnému prostoru byla munice rozmístěna v různých částech korby a také přímo ve věži, což není ideální řešení v případě přímého zásahu. Takovéto uložení munice je typické především pro sovětské a ruské tanky, u nichž byly preferovány malé rozměry na úkor ochrany posádky. U Stingraye byly střely uskladněny i vedle řidiče, v případě nutnosti však bylo možné oddělit jej od munice speciálními přídavnými pancéřovanými deskami. Celkem tank vezl zásobu 32 projektilů ráže 105 mm NATO. Sekundární výzbroj představovaly dva kulomety, spřažený s kanonem měl ráži 7,62 mm, na věži pak měl místo těžký kulomet ráže 12,7 mm. Kvůli nedostatku místa v interiéru bylo možné munici a další vybavení vézt i ve schránkách umístěných nad pásy tanku. K pohonu sloužil dieselový osmiválec Detroit Diesel 8V-92TA o výkonu 535 koní, který pomocí automatické převodovky dokázal tank rozjet až na rychlost 71 km/h. Dojezd pak činil 480 km.

Našel se jen jediný zájemce

I když se už při první prezentaci objevilo několik zájemců, nakonec se Stingray prodejních a exportních úspěchů příliš nedočkal. Sériovou podobu tanku Stingray si totiž pořídilo pouze Thajsko. Prototyp se v této asijské zemi podrobil zkouškám v průběhu roku 1986. Na podzim o rok později pak thajská vláda s Cadillakem podepsala smlouvu na dodávku 106 tanků. Ve stejné době testovali prototyp Stingraye i v Malajsii, ale zůstalo jen u toho. Výroba pro Thajsko běžela v letech 1988 až 1990 a tamní armáda tyto stroje v určitém počtu využívá dodnes.

V 90. letech u Cadillaku postavili ještě vylepšenou podobu pojmenovanou Stingray II. Ten byl odolnější i díky blokům reaktivního pancéřování (ERA), dostal silnější motor, především však byl vybaven moderním digitálním systémem řízení palby a novými pozorovacími a zaměřovacími systémy. Výrobce jej nabízel od roku 1996, ovšem zájemce se nikdy nenašel, takže projekt vyšuměl do ztracena.

Text: DP

T28 - památník

Americká tanková bestie měla drtit nacisty, ale nestihla to

Reklama
Reklama