Rusko chce modernizovat své dálkové stíhací letouny MiG-31

Ruské letectvo disponuje několika desítkami dálkových stíhacích letounů MiG-31. Jejich první verze přišla do služby už v 80. letech, ale velení letectva v nich vidí další potenciál a chce je modernizovat.
Za hlídkového letu
Za hlídkového letu
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Studená válka přivedla na nebe dva nejvýkonnější dálkové stíhače historie, a to americký F-14 Tomcat a po něm i ruský MiG-31 (v kódu NATO Foxhound). Zatímco americký stroj odešel už před pár lety do výslužby, kariéra MiG-31 zjevně ještě nespěje ku konci. Přesněji řečeno tomcaty z nebe nezmizely úplně, určitý počet F-14 s jen minimálními vylepšeními oproti sedmdesátým letům, kdy vznikly, stále využívá iránské letectvo. Ruské migy a hrstka iránských tomcatů jsou tedy posledními dálkovými stíhacími letouny, které lze na nebi potkat. K tomu ovšem musíme připočítat ještě zhruba dvě desítky kazachstánských MiG-31.

Migy tu budou ještě na začátku třetí dekády

Zatímco iránské F-14 jsou již beznadějně zastaralé, ruské migy prošly během let modernizacemi. A další bude následovat, jak před časem oznámili představitelé ruského letectva, konstrukční kanceláře MiG a státního výzkumného a zkušebního institutu NIIP. Podle zveřejněných plánů by do roku 2020 mělo být zmodernizováno 60 letadel do podoby nazývané MiG-31BM/BSM, a ta by pak měla ve službě vydržet nejméně do roku 2030.

MiG-31 vznikl jako těžký nadzvukový přepadový stíhací letoun dalekého dosahu, který měl čelit strategickým bombardérům B-52, B-1B a B-2, ale i průzkumným U-2 a SR-71 nebo střelám s plochou dráhou letu. Už jeho tvary prozrazují, že konstrukce „jednatřicítky“ vychází z přepadového stíhacího stroje MiG-25. Požadavek letectva na dálkový stíhací letoun se objevil v roce 1968, kdy se začala hledat náhrada za letouny Tu-128 stejné kategorie. A že padla volba na MiG-25 jako základ nového letounu nebylo náhodou. Tehdy šlo o jeden z nejvýkonnějších stíhacích strojů na světě. Trpěl však několika nedostatky, které měl budoucí MiG-31 odstranit. Především šlo o motory s velmi malou životností, velkou hmotnost a poměrně zastaralou technologii avioniky a radaru.

Z MiGu-25 se zrodila „jednatřicítka“

„Jednatřicítka“ začala v konstrukční kanceláři MiG vznikat v roce 1972 původně jako MiG-25MP. Záhy však letoun od počátku zamýšlený jako dálkový přepadový stíhač dostal označení MiG-31, přičemž v jeho konstrukci se poprvé v rámci sovětského leteckého průmyslu ve větší míře uplatnily speciální hliníkové slitiny a titanové komponenty na úkor oceli. První prototyp se do vzduchu dostal v září 1976, tedy šest let po prvním vzletu prototypu tomcatu, a následovaly čtyři roky zkoušek. První sériové stroje MiG-31 pak sovětské letectvo dostalo na začátku 80. let. Jednou z novinek, které nový mig přinesl, byl radiolokátor s fázovým vychylováním paprsku a pevnou anténou známý jako RP-31 (N007) Zaslon.

MiG-31 tak byl prvním bojovým letounem na světě, který tímto typem radaru disponoval. Technologie pevných radarových antén s elektronickým vychylováním paprsků se stává běžnou teprve v posledních několika letech, MiG-31 tedy v této oblasti předběhl dobu o desítky let. Díky tomuto radaru mohl sledovat naráz několik cílů a také na ně navádět až čtyři střely dalekého dosahu R-33 a R-40TD v jednom okamžiku.

Prozrazen díky špionáži

Jenže díky zpravodajským informacím získaným od ruského konstruktéra a špióna CIA Adolfa Tolkačeva se na západě v polovině 80. let dozvěděli podrobnosti o zbraňových i radarových systémech MiGu-31 i Migu-29. Proto byly urychleny vývojové práce na vylepšené verzi později známé jako MiG-31B. Výroba nových „béček“ však začala až po konci studené války, a to v roce 1990. Část starších strojů byla modernizována a dostala označení MiG-31BS. Výroba i modernizace „jednatřicítek“ běžela přibližně do roku 1994 i přes ekonomické potíže Ruska, protože stroje MiG-31 představovaly pro ruské letectvo naprostou prioritu. Celkem vzniklo více než 500 letadel MiG-31 všech verzí, do dnešních dnů jich však slouží jen zlomek v počtu několika desítek.

Je zajímavé, že už v druhé polovině 80. let u MiGu pracovali i na multifunkční variantě MiG-31M, která měla čistě přepadový stíhač proměnit na stroj schopný útočit i na pozemní cíle přesnou municí, včetně jaderných zbraní. Do začátku 90. let vzniklo několik zkušebních prototypů, ovšem díky ekonomickému kolapsu Ruska po rozpadu SSSR bylo jasné, že se takto pokročilý a také notně drahý letoun do výroby a služby nedostane. Nicméně některé jeho prvky se uplatnily při výrobě typu MiG-31B a modernizacích starších strojů na standard MiG-31BS.

Rýsuje se nová éra

To však nebyl konec „jednatřicítek“ v ruském letectvu. Verze M sice byla zapomenuta, ale v roce 1997 a 1998 vznikl projekt vylepšení existujících letounů do podoby dnes známé jako MiG-31BM/BSM. V roce 1999 se poprvé veřejnosti představil první prototyp nové podoby „jednatřicítky“, nicméně ekonomické poměry v Rusku a stav ruského letectva přinesly další odklady. První vylepšené MiG-31BM tak ruské letectvo získalo až v roce 2008, ty se však liší od původního projektu z roku 1997. Ovšem i tak šlo i jednotky kusů a nic to nevypovídalo o perspektivách MiGu-31 v řadách ruského letectva. Až nyní je tedy jasné, že velení letectva si chce tyto stále výkonné stroje i nadále ponechat a vynaloží během následujících tří let prostředky na vylepšení celkem 60 letounů do konečné podoby BM/BSM (ta prošla od roku 1997 značným vývojem a zamýšlená podoba je poněkud odlišná od původní BM/BSM). V dřívějších letech se objevovala prohlášení až o 130 modernizovaných letounech, ale ta se dnes zdají jako nereálné utopie.

Nové MiG-31BM dostanou především notně vylepšený radiolokátor RP-31AM Zaslon-AM s dosahem až 320 km, který dokáže naráz sledovat 10 cílů a na 6 z nich v jednom okamžiku navádět protiletadlové střely středního i dalekého dosahu. Navíc však proti původním verzím může používat i protizemní a protiradarové řízené střely a naváděné pumy, a to vše do hmotnosti 9 tun. Zajímavé je, že i když bude avionika do značné míry modernizována, v kokpitech migů zůstanou původní analogové letové přístroje, které doplní displeje, jež budou zobrazovat data z radaru, palubních senzorů a také poslouží jako zobrazovače digitálních navigačních údajů a map.

Text: DP

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama