Tajné raketové vlaky: Sovětský SS-24 Skalpel nesl deset bojových hlavic

Udělat v zemi s rozvinutou železniční sítí z vlaku mobilní raketovou odpalovací základnu je geniální nápad. I špionážní satelity pak mají problém s odhalením pravé identity soupravy.
Moloděc připravený k odpalu... muzeální instalace
Moloděc připravený k odpalu... muzeální instalace
wikipedia commons CC BY-SA 2.5

Byla to skvělá zápletka pro filmový thriller. Speciální komando má zlikvidovat vlak, který je vlastně tajnou pojízdnou odpalovací stanicí balistických raket. 

SS-24 Skalpel

Skalpel, to zní ostře. Název v kódu NATO ukazuje, že z raketového vlaku měl Západ jistý respekt. Mezikontinentální balistickou raketu na tuhá paliva, která následně dostala svůj „ostrý“ kód, vyvinuli Sověti v dněpropetrovské konstrukční kanceláři Južnoje na Ukrajině, která tehdy byla součástí Sovětského svazu. Zatímco pro NATO to byl skalpel, pro Sověty to byl RT-23 Moloděc. 

Raketa Moloděc v palebném postavení
Autor: Wikipedia commons Raketa Moloděc v palebném postavení

Výraz „moloděc“ by se dal přeložit jako chlapík nebo borec, což ukazuje, že Sověti do svého „borce“ vkládali armádní naděje i sebevědomí. Vagony maskované jako mrazírenské či osobní se staly z hlediska špionáže tvrdým oříškem. Sovětský svaz je totiž zemí z rozvinutou železniční sítí a „raketové“ vlaky, které navíc skrz města jezdí jen v noci, mohly uniknout i zvědavému oku špionážních satelitů. Tvářit se, že družicová špionáž nad Sovětským svazem nebyla, by znamenalo popřít existenci družic označených zkratkou KH (Key hole), tedy klíčová dírka. Tou Američané nakukovali do nitra země – a zachytit pohyb jaderných zařízení znamenalo malé vítězství. Ale vlak se dal maskovat snáze než mobilní odpalovací zařízení – Sověti měli samozřejmě i rakety na kolových nosičích.

Chlapík startuje

Dmitrij Ustinov se stal sovětským politikem, dosáhl na hodnost maršála SSSR a až do své smrti v roce 1984 zastával funkci ministra obrany, což v Sovětském svazu byla extrémně odpovědná pozice. Byl to právě on, kdo získal 13. ledna 1969 povolení na vývoj mezikontinentální mobilní rakety na tuhá paliva. „Panenský odpal“ proběhl 26. října 1982 na základně v Plesetsku. Tehdy sice skončil neúspěchem, už o dva měsíce později se však start povedl. 

Raketové silo RT-23 v Pervomajsku
Autor: Michail Raketové silo RT-23 v Pervomajsku

BŽRK, tedy správně v azbuce БЖРК (což znamená боевой железнодорожный ракетный комплекс / bojový železniční raketový komplex) je ruská zkratka pro železniční základny balistických raket. RT-23 Moloděc, který byl hlavním sovětským a později ruským zástupcem tohoto komplexu, nesl deset bojových hlavic po 550 kt TNT ekvivalentní ničivé síly. Šlo o 104,5 tuny těžkou třístupňovou raketu poháněnou tuhými palivy. Maximální odchylka od cíle byla 500 metrů. Start počal tzv. studeným odpalem, při kterém se raketa navíc trochu odklonila do boku, aby po zažehnutí motoru prvního stupně neožehla vlak pod sebou.

Na první pohled je jasné, že je největší výhodou raketového vlaku jeho mobilita, která by mohla zajistit, že by jaderná zbraň s dostřelem až 10 000 km v případě prvního úderu nemusela být v napadené oblasti. Vzdálenost Moskva – New York je 7 500 km, takže zasáhnout velká města USA by pro sovětského „chlapíka“ nebyl žádný problém.  

Video raketového vlaku

Atomový vlak Moloděc

Atomové vlaky potřebovaly lepší koleje

Vzhledem ke značné hmotnosti vlaků bylo nutné na mnoha úsecích zhustit náspy (dojezd vlaku byl až 2 000 km, vezl si s sebou palivo, kuchyň a zásoby pro 28 dnů samostatného života) a staré dřevěné pražce se vyměňovaly za nové, železobetonové. Jistou výhodou pro raketové vlaky byl širší rozchod sovětských kolejnic, což lépe rozložilo váhu. Projekt se sice rozběhl, ale zastavila ho mezinárodní smlouva omezující vývoj balistických raket. SSSR reagoval tak, že zastavil provoz svých 12 jaderných vlaků. 

Nahradí Barguzin Molodce?

Po útlumu projektu většina vlaků skončila na šrotištích, jen dva se povedlo před likvidací zachránit a staly se z nich muzejní exponáty. Jenže myšlenka na raketové vlaky nezmizela. Naopak našla svého pokračovatele v projektu Barguzin. „Železniční raketový komplex Barguzin pojme v šesti standardních vagonech šest mezikontinentálních střel RS-24 Jars (SS-27 Mod 2). Barguzin nahradí raketový vlak 15P961 Moloděc, který dokázal převážet tři střely RT-23UTTH Moloděc (SS-24 Scalpel),“ psal v roce 2016 server idnes.cz a plukovník ruské armády Vladimir Nestrov se pro ruskou tiskovou agenturu RIA Novosti vyjádřil, že v roce 2020 zavedou Rusové nový jaderný vlak do své výzbroje. Tentokrát se podle technického popisu zlepšil zásah cílové oblasti, odchylka od cíle byla max. 250 metrů, rakety byly lehčí, ale přesnější. Nicméně ekonomická situace v Rusku vývoji nové zbraně nepřála. 

„Důležitou novinkou je ukončení vývoje raketového vlaku Barguzin. Ještě na začátku letošního roku se zdálo, že vývoji ‚jaderného vlaku nic nestojí v cestě. Posléze byl však program o rok odsunut a nakonec kvůli nedostatku financí zrušen,“ píše server armadninoviny.cz dne 15. 4. 2016.

Projekt mohl být zrušen, ale to neznamená, že zmizel z hlav armádních plánovačů. Rusko má stále ambice zvýšit svou prestiž na mezinárodním poli, vede proti Západu nikoliv studenou, ale hybridní válku, a jak ukázala anexe Krymu, ani silové akce k získání cizího území mu nejsou cizí. Je tedy možné, že o jaderných střelách ukrytých v železničních vagonech ještě uslyšíme. 

reklama