Ruské letadlové eso: Su-57 – zkoušky zbraňových systémů i potvrzení první dodávky pro ruské letectvo

Ruský víceúčelový letoun Su-57 přichází.
Suchoj Su-50
Suchoj Su-50
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Počátek letošního roku se v případě víceúčelového letounu PAK FA alias Su-57 nesl ve znamení dvou hlavních zpráv – oznámení o zahájení zkoušek zbraňových systémů a potvrzení objednávky ruského letectva na prvních dvanáct strojů. Není proto od věci zrekapitulovat, v jakém stavu se projekt nachází a jaké jsou jeho vyhlídky do budoucna.

Zatím objednáno dvanáct letounů

Už v roce 2015 přišel náměstek ministra obrany Ruské federace Juris Boris se záměrem využít potenciál stávajících letounů 4+ generace. S tím zároveň prozradil dvě věci: že ruské letectvo bude i v následujících letech spoléhat především na modernizované Su-27, Su-30 a Su-35 – a také to, že v nejbližší budoucnosti není v plánu zahájit skutečnou sériovou výrobu PAK FA alias Su-57.

Objednávka na prvních dvanáct Su-57 z počátku tohoto roku tak v podstatě potvrzuje slova Borisova i nejpravděpodobnější výhled ruského letectva do nejbližších let i první poloviny dvacátých let, že páteří stíhacího letectva zůstanou letouny rodiny Su-27 společně s celou řadou dalších typů.

Za tím, že se ruské letectvo tak úplně nehrne do co nejrychlejšího zavádění většího množství Su-57, ale musíme hledat více faktorů. V první řadě v současném stavu letoun ještě nenaplňuje do něj vkládané představy a požadavky. Za další letectvo vcelku pochopitelně může chtít několik strojů vyzkoušet a až na základě získaných zkušeností a po dokončení především vývoje nových motorů objednat znatelnější množství letounů. Nakonec nemůžeme opomenout ani nejasnosti ohledně dalšího vývoje spolupráce s Indií a konečně ani skutečné současné finanční možnosti Ruské federace.

Patří do 5. generace, či nikoliv?

Jisté otázky panují i nad tím, zda Su-57 skutečně je letounem 5. generace. Snad nejpřesnější charakteristikou by mohlo být, že se již minimálně v porovnání s ruskou konstrukční školou už vymyká letounům 4. generace. Ale že stále není tak úplně plnohodnotným letounem 5. generace, byť k tomu má i vzhledem ke stále probíhajícímu vývoji našlápnuto.

Je pravdou, že Rusové nepřistoupili k vývoji PAK FA, z něhož vyšel Su-57, z hlediska stealth vlastností, tak přísně jako například Američané v případě svých stíhacích letounů F-22 nebo F-35. Už na první pohled je zřejmé, že Su-57 nemá alespoň prozatím nikterak konstrukčně kryté pohonné jednotky. Oproti jiným stíhacím letounům zároveň nemá mít kryté lopatky motorů, což má vliv na větší čelní radarovou odrazivost. A jisté otázky panují i nad samotným nátěrem. Na druhou stranu využívá oproti letounům 4+ generace interní zbraňové šachty a jistý pokrok je zřetelný i z designu samotné konstrukce.

To, co ovšem dělá 5. generaci, není jen stealt, ale soubor celé řady dalších vlastností. Nejběžnější definice letounů 5. generace hovoří o kombinaci obtížné zjistitelnosti (stealth), možnosti letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování a konečně také vybavenost pokročilými senzory a zbraněmi poskytující výhodu nad ostatními. Velmi často jsou k charakteristikám připisovány schopnost komplexního přehledu o bojišti z vlastní senzorické soustavy a vzájemné předávání dat dalším místům – ať už to jsou další stíhací letouny, či celá vlastní síť prostředků. Pilot Su-57 by přitom měl mít k dispozici velmi dobrý přehled o tom, co se děje kolem něj. O propojenosti s dalšími letouny stejného nebo jiného typu, či dalšími prostředky však panují jisté pochybnosti.

Čekání na nový motor

Navzdory všem výtkám přece jen můžeme Su-57 označit za moderní a s potenciálem k dalšímu vylepšování. Ostatně ruská letecká škola patří dlouhodobě do absolutní špičky a dodnes zkonstruovala mnoho skutečně vynikajících stíhacích letounů, při jejich porovnání se západními typy však musíme brát na zřetel i různé přístupy.

Samotnému určení stíhacího letounu mají v případě Su-57 odpovídat i jeho výkony. Už každý z dvojice provizorní motorů Saturn AL-41F1 poskytuje po 93 kN bez a 147 kN s přídavným spalováním. Vyvíjení motory známé jako Izdělnije 30 pak mají poskytovat po 107 kN bez, respektive až 176 kN s přídavným spalováním, což má letounu dávat velmi dobrý poměr tahu vůči hmotnosti 1,16 nebo dokonce 1,36 se standardní výzbrojí. Pro porovnání: to jsou podobn, ne-li o něco málo lepší hodnoty, než které jsou uváděny k hmotnostně i výkonnostně srovnatelnému F-22A Raptor z výzbroje amerického letectva. Výkonné motory pak mají ruskému letounu dovolovat dosáhnout ve výšce více než dvojnásobné rychlosti zvuku nebo dosáhnout nadzvukové rychlosti bez přídavného spalování, tedy tzv. supercruise.

Čím bude střílet

Jedním z nejdůležitějších faktorů pro stíhací letoun je samozřejmě jeho výzbroj. Su-57 je vybaven hned dvojicí hlavních zbraňových šachet v trupu mezi motory – každá pojme hned několik zbraní podle jejich velikosti. Mezi křídly a trupem pak má ještě dvě další šachty, do nichž by se měly vejít po jedné dvě rakety krátkého dosahu.

Proti vzdušným cílům pak má využívat rakety R-73 v některé z modernizovaných variant s dosahem 30 až 40 km. Na větší vzdálenost pak bude moci využívat střely středního dosahu R-77 využívající vlastní AESA radar. Ve výzbroji však nadále zůstává i letecký 30mm kanón Gš-301.

Do budoucna by však do výzbroje měly, respektive mohou přibýt i nové střely vzduch-vzduch, které už nyní svými parametry poutají pozornost nejen leteckých fanoušků. Střela Izdělije 810 vycházející ze střely R-37 by měla být schopna ničit vzdušné cíle na vzdálenost dokonce přes 300 km a počítá se s ní především proti letounům AWACS. Druhou z uvažovaných střel je pak zcela nová střela krátkého dosahu známá také jako Izdělije 300, jejíž vývoj má být údajně kvůli problémům s dodavateli ohrožen.

Proti pozemním cílům se jako s hlavní zbraní počítá s implementací střely Ch-38, která byla do výzbroje ruského letectva zařazena teprve v roce 2012 a krom jiného ji využívají nebo mají využívat ještě stíhací-útočné letouny Su-34, MiG-29M2 nebo helikoptéra Ka-52K. Výhodou střely je variability naváděcích hlavic – naváděna může být pomocí laseru, vlastního radaru infračervené hlavice, nebo dokonce satelitně, přičemž dokáže zasahovat až 40 km vzdálené cíle.

Proti pozemním cílům by pak Su-57 mohl využívat ještě laserem nebo satelitně naváděné bomby řady KAB včetně nových variant o hmotnosti 250 kg. Za zmínku stojí i to, že by letoun mohl nést i bombu UPAB-1500 s televizním naváděním, která má být schopna doklouzat až do vzdálenosti 70 km od místa vypuštění. Vzhledem k takovým parametrům se tedy doslova nabízí i otázka vývoje menších bomb podobného typu.

Z pohledu dosahu se zdá být podstatně zajímavější využití protilodních střel Ch-35, jež jsou ve výzbroji ruského námořnictva od roku 2003. A zatímco v původní variantě známé jen jako Ch-35 disponují dosahem kolem 130 km, vylepšené Kh-35U mají být schopny zasahovat cíle vzdálené až 260 km.

Už v roce 2007 byla na aerosalonu MAKS ukázána také střela Ch-58 určená k ničení radarových postavení s dosahem až 245 km. Stejně tak jsou někdy v souvislosti s Su-57 zmiňovány i střely vzduch-země Kh-31 s dosahem až 110 km v různých variantách, ale ani v jejich případně není jasno.

Samozřejmě i v případě Su-57 je velmi reálný tradiční ruský přístup modernizovat, co se dá. A tak minimálně zpočátku bude výzbroj tvořit spíše menší škála moderních a modernizovaných variant již existujících střel a bomb. Až budoucnost tedy ukáže, u jakých typů zbraní se podaří dotáhnout jejich vývoj a implementaci – nicméně to je běžné i u západních stíhacích letounů.

Nadstandardní výbava

Jeden z faktorů, který má odlišovat letouny 5. generace od předchozíc, je propracovaná radarová a senzorová výbava. Klíčovým systémem pro Su-57 má být v tomto ohledu radiolokátor N-036 Bělka pro vyhledávání cílů, který využívá hlavní antény s elektronickým směrováním paprsku, dvojice pomocných antén směřujících do stran i dalších antén umístěných v náběžných hranách křídel. Ty přitom mají být využity i systémem pro elektronický boj L-402 Chimalaja.

Před pilotem navíc má být instalován i elektrooptický senzorový blok 101KS Atoll kombinující infračervenou kameru s laserovým dálkoměrem. Zajímavostí tohoto systému má být to, že krom zaměřování pozemních cílů může být využit i k oslepování raket s infračerveným naváděním.

Spolupráce s Indií v nesnázích

Dlouhou dobu se počítalo s tím, že původní PAK FA vznikne ve dvou variantách – jedné určené především ruskému letectvu a druhé známé jako HAL FGFA specializované na základě požadavků indického letectva. Jenže Indie jako často prezentovaný hlavní partner projektu podle některých zdrojů doposud nezafinancovala více, nežli nějaké studie.

Ještě v minulém roce se ruští představitelé nechávali slyšet, že podpis konkrétní dohody je otázkou několika nejbližších měsíců. Dosud však podepsáno nebylo nic a nad celým rusko-indickým projektem se vznáší velký otazník, což přináší i velkou nejistotu do celého projektu. Přece jen se předpokládalo, že pro potřeby indického letectva by mohlo být vyrobeno něco kolem dvou stovek letounů.

Z Indie měla dokonce přicházet kritika směrem na stealth vlastnosti letounu a provizorní použití pohonných jednotek, způsob jejich údržby a čekání na nové. Přitom právě finanční injekce je to, co by Rusko v tento okamžik potřebovalo nejvíce. Je tedy otázkou, zda Indové čekají na určitý posun nebo zda za tím nestojí něco více. Stále častěji se totiž píše o jejich námluvách s Američany, kteří mohou nabízet hned celou řadu stíhacích letounů.

Rusové přesto doufají, že se jim podaří Su-57 prodat i do jiných zemí. Už dlouhou dobu se mluví a píše o prodeji do Vietnamu. A jisté PR muselo sehrát i krátkodobé nasazení letounů v Sýrii. Jejich nejbližší budoucnost však bude záležet především na ruském letectvu.

Text: Michal Polák

Reklama
Reklama