Příprava na nemyslitelné: jak vypadal sovětský námořní plán pro třetí světovou

Třetí světová válka se skutečně plánovala. Tady jsou její minulé perspektivy
Jak by vypadala třetí světová?
Jak by vypadala třetí světová?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ačkoliv jsou scénáře možného vývoje třetí světové války mezi západním a východním blokem obvykle zaměřené na pozemní bojiště střední Evropy, situace na světových mořích by ve skutečnosti byla neméně významná. Jak by to na tomto opomíjeném bojišti nejspíše vypadalo? Podívali jsme se na plány obou někdejších paktů.

Proč moře

Jako suchozemci žijící ve středu Evropy máme přirozenou tendenci vnímat moře jako cosi vzdáleného, relativně pustého a poměrně méně významného. Války se pro nás častěji vedou o města či hory, nikoliv o obří oceánská území.

Tento pohled ve skutečnosti nemůže být realitě vzdálenější. Moře a oceány jsou obrovskou přepravní "dálnicí" pro majoritu světového zboží a tak i obchodu. Důvod je nasnadě - námořní doprava je levnější než doprava silniční, vlaková či snad dokonce letecká. Kdo ovládá moře, ovládá svět. Nicméně i ten, kdo může námořní cesty narušit, může způsobit obrovské škody.

V rámci studené války je pak třeba dodat ještě dva významné detaily - zaprvé, tato námořně-obchodní stránka většiny konfliktů do roku 1945 hrála v projekcích třetí světové války spíše podružnou roli. Ne snad, že by námořní obchod po roce 1945 byl méně významný než v čase Britského impéria. Spíše ani jedna strana nepočítala, že bude konflikt trvat tak dlouho, aby se mohl podepsat na ekonomické bilanci. Buď by jedna strana během několika týdnů tu druhou dohnala k příměří, anebo by konflikt eskaloval do jaderné výměny.

Atomová bomba - zbraň moderních dějin
Autor: http://pixabay.com Atomová bomba - zbraň moderních dějin

Jak na to šlo NATO

Na druhou stranu, námořní stránka konfliktu byla stále významná ze dvou důvodů - klíčovou strategií NATO bylo v případě eskalace držet sovětský nápor tak dlouho, než z USA dorazí posily a situaci zvrátí. Část těchto posil by samozřejmě mohla dorazit letecky, teprve námořní kapacity však zajišťovaly možnost přesunout počty dostatečné pro změnu předpokládaného stavu fronty, tedy postup početnějších sil Varšavského partu. Jinými slovy, i v této podobě třetí světové války by, podobně jako ve druhé světové válce, hráli velkou roli atlantické konvoje.

Neméně významná je pak i skutečnost, že obě strany konfliktu disponovaly od 60. let i jadernými ponorkami, tedy významnou složkou svého jaderného odstrašujícího arzenálu schopného odvetné salvy i v případě zničení domovské země. Vzhledem k tomu, že sovětské námořní síly se nemohly rovnat těm americkým, jejich plán pro nemyslitelné byl v zásadě defenzivního rázu.

Nejlepší obranou je útok

První krok v případě eskalace vztahů by byla snaha sovětských ponorkových sil o proniknutí do Atlantiku v oblasti mezi Spojeným královstvím a Grónskem. Ponorky zde proniknuvší měly za úkol v maximální možné míře poškozovat americké konvoje mířící do Evropy.

Jaké byly sovětské šance? Překvapivě špatně - NATO pokrývalo prakticky celé nebe v území mezi Spojeným královstvím a Norskem. Královské námořnictvo spolu s US Navy by držely iniciativu i početní převahu. Na druhou stranu, sovětské ponorky, které by pronikly, měly potenciál narušovat atlantické konvoje. Připočteme-li i sovětské bombardéry, kapacita se ještě vyšší. Převaha amerických a britských palubních letadel i námořnictva by však majoritu konvojů s nejvyšší pravděpodobností byla s to uchránit.

Zbylá část sovětského námořnictva by se tak dle operačního plánu soustředila primárně na obranu oblastí, v nichž by byly soustředěny sovětské jaderné ponorky nesoucí balistické střely. Plány NATO v tomto směru o výraznější reakci nemluví - Sovětům by se tak skutečně defenzivní část jejich záměru nejspíše podařil, a umožnil by jim udržet námořní část jejich jaderného ostrašení aktivní. Pokud by se tedy Moskva rozhodla konflikt eskalovat až k jadernému úderu, či naopak odpovědět na první jadernou salvu NATO, byla by nejspíše v dobré pozici. Na konvenční průběh konfliktu by ovšem měla spíše marginální vliv.

Ani zbytek sovětského plánu není bez zajímavosti. O ochranu pobřežních základen Varšavské smlouvy se krom pobřežního námořnictva měly starat primárně dálkové bombardéry spolu s dalšími vzdušnými silami. Sověti se značně obávali, že americké letadlové lodě by v případě déle trvajícího konfliktu byly schopny proniknout na dosah arktických, baltických nebo černomořských sovětských základen, a mohly by je soustředěným útokem vyřadit z konfliktu. Bombardovací letky složené z Tu-16 a Tu-95 by byly proto nasazeny k patrolám poblíž amerických svazů letadlových lodí s cílem odstrašit je od podobného útoku. Vzdor americké převaze v palubním letectvu by útoky sovětského letectva rozhodně nebyly bez šance - spolu s konvenčními silami mohlo dost dobře dojít i na potopení část amerických letadlových lodí vyskytujících se ve střední vzdálenosti od sovětských přístavů. Tato odstrašující síla schopná určité projekce vůči americkým operačním svazům byla přítomna jak v Evropě, tak i na Dálném východě, kde by sloužila proti napadení tichomořských sovětských pobřežních základen.

Válka bez vítěze

Krom omezeného počtu ponorkových sil v Atlantiku však Sověti nebyli v pozici, kdy mohli námořní stránku konfliktu přesunout do výraznější ofenzivy. Bez ohledu na to, jak by konflikt v Evropě dopadl by sovětské námořnictvo hrálo čistě defenzivní úlohu. I ta však skrze ochranu balistických ponorek mohla být dostačující k tomu, aby si Sovětský svaz podržel dostatečné množství jaderných sil k atomovému útoku či protiútoku na území států NATO včetně USA.

Právě pozemní válka v Evropě by však hrála tak či onak klíčovou úlohu. Ať už by konflikt trval dostatečně dlouho, aby dorazily americké pozemní síly s pomocí konvojů, či by naopak na jadernou eskalaci došlo dříve, prakticky obě strany studené války počítaly s tím, že šance na jaderné zakončení války byly prakticky nevyhnutelné. Výsledek Třetí světové války se dá snadno odhadnout: smrt desítek milionů lidí vlivem jaderné přestřelky.

Text: Ladislav Loukota
Reklama
Reklama