5 věcí, které nevíte o koncentračním táboře v Osvětimi: Proč byli nacisté tak spokojení s plynovými popravami?

Vyhlazovací tábor v Osvětimi se stal důkazem masového vyvražďování. Přinášíme detaily z továrny na smrt, o kterých jste zatím možná neslyšeli.
Osvětim patří mezi nejhrůznější místa 2. světové války
Osvětim patří mezi nejhrůznější místa 2. světové války
iStock

reklama

Koncentrační tábor v Osvětimi patří mezi nejhorší ukázky lidské krutosti v dějinách a stal se symbolem druhoválečného holokaustu. Níže přinášíme 5 zajímavých faktů, o kterých jste ve spojení s Osvětimí a výstavbou tamního tábora smrti dosud možná neslyšeli.

1. Vstupní investice 

Rudolf Franz Ferdinand Höss se 4. května 1940 stal velitelem koncentračního tábora, přičemž už o několik dnů dříve, 27. dubna 1940, dostal rozkaz postavit tábor s kapacitou 10 000 vězňů. V té době měl Hitler obsazené Československo i Rakousko, spolu se Sovětským svazem okupoval Polsko, kde vystavěl celou řadu koncentračních táborů, jež se posléze přeměnily na vyhlazovací.

Rudolf Franz Ferdinand Höss, velitel koncentračního tábora v Osvětimi
Autor: Getty Images Rudolf Franz Ferdinand Höss, velitel koncentračního tábora v Osvětimi

Höss získal „dotaci“ ve výši 2 milionů říšských marek, která měla sloužit jako vstupní investice pro výstavbu tábora. Za tyto peníze měl postavit kasárna pro strážné, dvě budovy měl přestavět na ubytovnu pro důstojníky, vzniknout měla posádková nemocnice, budova pro velitele bloku či osm strážních věží. Bývalý muniční sklad se přeměnil na krematorium a nezapomnělo se ani na seník. Zároveň bylo nutno vyklidit třípatrovou vilu, jež se měla stát domovem pro samotného Hösse a jeho rodinu.

2. Práce osvobozuje

Nacisté s Hössem v čele věřili, že tvrdá práce, tresty a disciplína musí být nedílnou součástí „převýchovného“ procesu. Kovový nápis Arbeit macht frei (v překladu Práce osvobozuje) na vstupní bráně vyrobil profesionální kovář a politický vězeň, Polák Jan Liwac. Do Osvětimi jej dne 20. června 1940 dopravil druhý transport z věznice Wisnicz. Höss sice nařídil vykovat zmiňovaný nápis, ale nejednalo se o jeho originální nápad. První nápis byl totiž umístěn nad táborovou branou tábora v Dachau v jižním Německu.

Práce osvobozuje. Heslo, které nacisté razili v koncentračních táborech
Autor: Pixabay Práce osvobozuje. Heslo, které nacisté razili v koncentračních táborech

3. Plynový sklep

První poprava kyanovodíkem, kterým se následně německé hromadné vraždění nechvalně vepsalo do historie, neproběhla v Osvětimi v plynové komoře, ale ve sklepě. Plynové komory se postavily později, neboť se ukázalo, že otravy ve sklepích jsou nevhodné zejména z hlediska odvětrávání. Pilotní pokus s Cyklonem B, což byl granulát naplněný kyanovodíkem, proběhl ve sklepení bloku č. 11.

Nejprve bylo nutno utěsnit všechna okna, aby plyn neunikal. Následně byly do sklepů nahnáni ruští vězňové a vhozen granulát s kyanovodíkem. Bez ohledu na to, jak je kyanovodík smrtelný, někteří vězni umírali až 20 minut, a několik z nich dokonce pokus přežilo a museli být coby svědkové zastřeleni.

Starší muži byli rovnou odváděni do krematoria
Autor: Getty Images Starší muži byli rovnou odváděni do krematoria

První plynová poprava v Osvětimi proběhla dne 3. září 1940, druhá, tentokrát uskutečněná v krematoriu (tedy opět ne v pozdějších plynových komorách) s odvětrávacím systémem, byla provedena 16. září. Odsouzenci byli sovětští vojáci v počtu 900 osob. Němci byli s výsledkem maximálně spokojeni. „Příslušníci SS se nemuseli dívat do očí těm, které vraždili,“ píše Ian Baxter v knize Osvětim v obrazech.

4. Vězni nesměli na toaletu

Hauptsturmführer Karel Bischoff se stal šéfem nové stavební kanceláře, která měla za úkol vedle Osvětimi postavit nový koncentrační tábor, neboť starý přestal kapacitně vyhovovat. Zatímco ten první měl rozpočet stavby 2 miliony marek a měl pojmout 10 000 vězňů, nový tábor měl rozpočet 97 milionů marek a kapacita (později překročená) měla být 97 000 vězňů. Původně měl jeden jeho blok pojmout 550 osob, následně při přílivu vězňů bylo nařízeno, že kapacita bloku je 744 vězňů.

Toalety v Osvětimi nenabízely žádné soukromí
Autor: Pixabay Toalety v Osvětimi nenabízely žádné soukromí

Pro stavbu bylo nejprve nutné holýma rukama a pomocí nejprimitivnějších nástrojů zbourat tamní vesnici. Až následně byl pomocí otrocké práce vězňů vystavěn tábor. Vězňům bylo dokonce zakazováno odejít na toaletu, takže se stávalo, že museli pracovat v šatech potřísněných vlastními výkaly. Není divu, že se následně v táboře začala šířit úplavice.

5. První pokus v novém krematoriu

Tábor Osvětim Březinka (německy Auschwitz Birkenau) se stal vyhlazovacím a jeho cílem bylo usmrtit co největší počet osob a zbavit se těl. Hromadné hroby (často mělké) se ukázaly jako nevhodné, neboť rozkládající se těla začala zapáchat a při deštích se dokonce dostávala na povrch. Nově postavené Krematorium II. bylo hotové koncem dubna 1943.

Vozíky na převážení mrtvých těl do krematoria
Autor: Getty Images Vozíky na převážení mrtvých těl do krematoria

Aby se krematorium odzkoušelo, nacisté vybrali 1 492 těžké práce neschopných Židů (děti, starci, ženy z krakovského ghetta), kteří byli udušeni plynem. Do plynové komory nastoupili bez odporu v domnění, že se jedná o dezinfekci. Otrava plynem trvala zhruba 5 minut, neboť se použil čtyřicetinásobek smrtící dávky.

Technický popis ukazuje, jak se nacisté naprosto cynicky snažili zefektivnit proces zabíjení a zejména zbavování se mrtvých těl. V Osvětimi byly k tomuto účelu vybudovány také koleje pro rychlejší dopravu vězňů až k samotnému krematoriu nebo elektrické výtahy spojující spalovny a plynové komory.

Do Osvětimi se můžete podívat v naší galerii:

reklama

reklama