Německý Dunkerque: Operace Hannibal zachránila na konci války 1,4 milionu lidí

V lednu 1945 se Baltské moře stalo jednou z nejrušnějších vodních cest na světě. Do konce války zde Němci v rámci operace Hannibal evakuovali po moři 1 milion civilistů a 350 000 vojáků – mnohonásobně víc, než Britové dokázali odvést z pláží u Dunkerque.
Jednou z velkých transportních lodí, které křižovaly na konci války Baltem, byl i Robert Ley
Jednou z velkých transportních lodí, které křižovaly na konci války Baltem, byl i Robert Ley
Bundesarchive Bild 147-1215

Kuronsko, Východní Prusko, Pomořansko a polský koridor se staly v zimě a na jaře 1945 dějištěm monstrózní evakuace obyvatel, vojsk a techniky před postupující Rudou armádou do bezpečnějších částí Říše, hlavně do Šlesvicko-Holštýnska a okupovaného Dánska. Německo k tomu využilo vody Baltu, mnohé kolony se ale přesouvaly a později i probíjely po souši směrem do Braniborska a Saska. Námořní operaci pojmenovanou Hannibal vyhlásil říšský admirál Karl Dönitz 23. ledna 1945, tedy přesně před 75 lety.

Zimní ofenzíva

Situace německých armád byla v lednu 1945 kritická. Vyčerpané a prořídlé německé jednotky se na východní frontě dlouhé přes 700 kilometrů připravovaly na novou sovětskou ofenzívu. Němci věděli, že útok musí přijít, netušili ale, kam Sověti zaměří hlavní sílu svých vojsk ani jak silné jednotky proti nim vlastně stojí.

Poslední nadějí říšské obrany byly oddíly Volkssturmu
Autor: Bundesarchiv Bild 183-J30793 Poslední nadějí říšské obrany byly oddíly Volkssturmu

Stalin neponechal nic náhodě. Sověti po několikaměsíční přípravě soustředili na frontě převahu v dělostřelectvu v poměru 20 : 1, v tancích 7 : 1 a v živé síle 11 : 1. Ofenzíva začala 12. ledna a Rudá armáda už o pět dnů později osvobodila Varšavu a 21. ledna překročila hranice Říše. Nastal všeobecný úprk německých obyvatel.

Rudá armáda teď poprvé ohrožovala oblasti, které Němci osídlili už před několika staletími. Východní Prusko s hlavním městem Královcem (německy Königsberg, dnes Kaliningrad) dalo jméno pozdějšímu Prusku. Před válkou zde na rovinatém území o rozloze 37 000 km2 žily asi 2,3 milionu lidí. Odsud pocházela stará pruská šlechta, která odvozovala svůj původ od Řádu německých rytířů.

Pro vojáky sesbírané ze všech koutů Sovětského svazu to byl šok. „Mají tu asfaltové silnice a dlážděné chodníky, v oknech muškáty. U nás jsou jen zablácené cesty a dřevěné vesnice. Nechápu, proč na nás útočili, co nám chtěli vzít…“ poznamenala si do deníku jedna ruská zdravotnice.

Boj o přístavy

Nasazením posledních velkých hladinových lodí včetně těžkého křižník Admiral Scheer se podařilo zpomalit sovětský postup k pobřeží Baltu, a získat tak čas na naloďování uprchlíků a raněných v tamějších přístavech. Řízení evakuace německého obyvatelstva převzal už v lednu velitel námořního velitelství Ost (Východ) generál admirál Oskar Kummetz. Do Baltského moře se mu podařilo stáhnout na 790 (některé údaje hovoří až o 1000) válečných i obchodních lodí.

Německá školní loď Schleswig-Holstein: Právě její výstřely zahájily druhou světovou válku
Autor: Bundesarchiv Bild 101II-MN-1595-25A Německá školní loď Schleswig-Holstein: Právě její výstřely zahájily druhou světovou válku

Páteř tohoto loďstva tvořily velké dopravní lodi jako Cap Arcona, Robert Ley nebo Wilhelm Gustloff, z nichž každá mohla přepravit 4000–10 000 lidí. O hladký průběh operace Hannibal se staraly speciální řídící štáby vytvořené v každém z větších baltských přístavů. Do konce dubna 1945 tak dokázalo německé námořnictvo z Východního Pruska, Pomořanska a Kuronska evakuoval asi 1 milion civilistů a 350 000 vojáků.  

Sovětská ofenzíva rozbila organizovaný odpor německých jednotek, které začaly ustupovat k Berlínu.. V Pomořansku proto byla spěšně vytvořena skupina armád Visla, jejímž velitelem se dočasně stal říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Velkou část nového svazu ovšem tvořily špatně vyzbrojené a slabě vycvičené jednotky Volkssturmu.

Přesto se dařilo postupující Rudou armádu zadržovat, takže největší přístav na německém pobřeží Baltu Gdaňsk (německy Danzig) ležící v ústí Visly dobyly svazky sovětské 2. úderné armády pod velením generálplukovníka Ivana I. Feďuninského až 30. března. Odpor se Němcům vyplatil – odhaduje se, že jen z Gdaňsku se podařilo evakuovat 250 000 lidí.

Tragédie na moři

Evakuace se pochopitelně neobešla beze ztrát. V přeplněných přístavech chyběly základní potraviny a zdravotnický materiál, při naloďování docházelo k tlačenicím. Mnozí uprchlíci, hlavně děti, ranění a staří lidé, umírali i cestou na palubách lodí.

K největší jednotlivé katastrofě pak došlo 30. ledna 1945, kdy z Němci okupované Gdyně vypluly transportní lodě Wilhelm Gustloff a Hansa obsypané uprchlíky. Hansa se musela kvůli technickým potížím vrátit, ale přetížený Wilhelm Gustloff s více než 10 000 civilisty a vojáky na palubě pokračoval v plavbě. Naneštěstí se loď ocitla v kurzu hlídkující sovětské ponorky S-13, která ji torpédovala. Při katastrofě zahynulo kolem 9500 lidí.

Potopení lodi Wilhelm Gustloff
Autor: Wikimedia Commons Potopení lodi Wilhelm Gustloff

O další neštěstí se postarala ponorka L-3, která 15. dubna torpédovala a potopila transportní loď Goya. Zahynulo 6000 lidí, přežilo jich 183. Celkem Němci v rámci operace Hannibal v období od 23. ledna do 8. května 1945 ztratili 162 lodí.

Ještě v posledním týdnu války mezi 1. a 8. květnem 1945 se podařilo z odříznuté Helské kosy odvézt 150 000 lidí. Úplně poslední německý evakuační konvoj v Baltu pak vyplul 8. května 1945 ve 21.00 z lotyšského přístavu Liepaja (německy Libau). Na palubách 92 větších i menších lodí bylo na 18 000 vojáků a civilistů, z nich ž většina po několika dnech plavby dosáhla německých přístavů.

Samostatnou kapitolou je pak osud luxusní německé zaoceánské lodi Cap Arcona, která byla potopena po útoku britského letectva 3. května 1945 v Lübecké zátoce. Při jejím potopení, které je čtvrtou největší námořní katastrofou v dějinách, přišlo o život 4500 lidí, hlavně vězňů z koncentračních táborů.

(mir)

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama