Podivné využití mrtvol amerických vojáků: Jak se zapojují do vývoje obrany proti minám?

Američtí armádní inženýři vyvinuli nové metody, které vojáky ve válečném konfliktu ochrání před minami. Narážejí však na hranici morálky.
Miny zůstávají dodnes velkým zdrojem nebezpečí i ve filmech
Miny zůstávají dodnes velkým zdrojem nebezpečí i ve filmech
Marvel Studios

reklama

Už váleční piloti si za 2. světové války dávali neprůstřelné vesty na sedačku, aby se chránili před střelbou zespoda. Stejné je to v autě, které najede na minu nebo pod ním vybuchne improvizovaná nálož. V případě auta s nízko posazeným podvozkem se energie výbuchu naplno opře do podlahy, prorazí ji a vnitřní prostor se změní ve změť krve a šrapnelů.

Nástraha může čekat kdekoli.
Autor: iStock Nástraha může čekat kdekoli.

Nejjednodušší improvizovanou ochranou bývaly pytle s pískem položené na podlahu. Ty však zabíraly prostor, jehož nebylo nazbyt. Proto vojenské konstruktéry napadlo změnit spodní profil auta do tvaru jednoduchého nebo dvojitého „V“, čímž došlo k odklonu energie do stran. 

Problém se sedačkami

Pokud ale měla bojová vozidla sedačky připevněné k podlaze, energie výbuchu šla skrz ně do zadnic a páteří sedících vojáků. Totéž platilo o podlaze. V nových typech vozů Stryker jsou již odpružené. Bioinženýři dokonce udělali sérii pokusů s figurínami a mrtvými těly a ukázalo se, že reagují naprosto rozdílně. Figurína nereagovala na explozi správně, a pokud by úpravy vycházely pouze z jejich testování, následky pro zdraví vojáků by mohly být katastrofální.

I pouhé cvičení může být zdraví nebezpečné
Autor: iStock I pouhé cvičení může být zdraví nebezpečné

WIAMan a morálka

Tak došlo k vývoji takzvaného WIAMana, figuríny pro vyhodnocení zranění vojáků. Jak WIAMani, tak mrtvoly byli posazeni do vozů a podrobeni testům s trhavinou C4. Zatímco na mrtvých tělech byla pitvou sledována zranění, WIAMan poskytoval údaje o tlaku, přetížení a další hodnotách.

Testy na mrtvolách si pak samozřejmě žádají složitý byrokratický aparát. Mary Roach v knize Mozky pro armádu píše, že dárci těl musí ještě za života souhlasit, že jejich tělo bude použito k testům zahrnujícím „nárazy, výbuchy, balistické zkoušky, nárazové zkoušky a další ničivé síly“.

Logicky tak armáda naráží na hranici morálky, kdy sice legálně využívá těla padlých mužů s jejich svolením. Přesto však mohou mnozí namítnout, že by si vojáci zasloužili větší úctu, než umístění do testovacího vozu, který je podroben četným explozím. Na druhou stranu však jejich posmrtná oběť pomáhá ochránit další muže ve zbrani. Což je ostatně i jednou z motivací při podepisování dokumentů, které armádě dávají možnost těla vojáků po skonu využít.

reklama

reklama