12. srpna 2019 06:00

Nový zlatý věk žoldáků – kontraktorů

Využívání kontraktorů roste, armády se stávají stále více soukromější. Co jsou žoldáci zač?

Mezi lety 2007 až 2017 utratily Spojené státy za služby kontraktorů, tedy soukromých vojáků, celkem 250 miliard dolarů. Na vrcholu éry byly roční výdaje v letech 2010 až 2013, dnes spíše klesají. Vyplývá to alespoň ze zprávy amerického Ministerstva obrany pro Kongres. Ačkoliv zlaté éra zakázek je na první pohled za zenitem, kontraktorů bude zřejmě spíše přibývat.

3 kontraktoři na 1 vojáka

Na absolutním vrcholu během konce americké okupace Iráku přečíslovali kontraktoři personál vládních vojáků v poměru 3 ku 1. Momentálně soukromých bojovníků ve službách Ameriky ubývá – jejich hlavním působištěm je nyní Afghánistán, kde před pěti lety sloužilo na 28 tisíc kontraktorů. Dnes je jich přesto již jenom kolem 3000.

Jakkoliv po konci amerického pobytu kontraktoři přišli o většinu zakázek v Arábii, na obzoru vysvitly nové příležitosti. Server Vice nedávno přinesl reportáž popisující, kterak si námořní přepravní společnosti plující v oblasti pobřeží Somálska v mezinárodních vodách najímají malé jednotky několika kontraktorů pro obranu před piráty.

Jiným příkladem "nových působišť" je také Nigérie, kde nigerijskou vládou financované jednotky kontraktorů úspěšně vedou válku s islamistickou skupinou Boko Haram. Z podobného využívání soukromých jednotek pro tajné operace je podezíráno i Rusko, Emiráty, Uganda, či dokonce i některé teroristické organizace. Trh pro kontraktory různého typu se tak, zdá se, spíše zvětšuje.

Rovněž ve Spojených státech se možná blýská na nové zlaté časy. List Wall Street Journal spekuluje o připravovaném plánu využít kontraktorů jako primární vojenské síly pro stabilizaci situace zejména na jihu Afghánistánu. S ideou přišel Erik Prince, zakladatel společnosti Blackwater, a spočívat by měla především v koncentraci moci v jediném "nevojenském" veliteli, který by pod sebou měl de facto neomezenou moc skrze velké množství soukromých vojáků. Jakkoliv je přijetí plánu momentálně čistě spekulací, a nejspíše by narazilo na odpor místních i demokratů, podobně neortodoxní přístup zní jako něco, po čem by administrativa prezidenta Trumpa rozhodně mohla sáhnout.

Kde končí "kontraktor" a začíná "žoldák"

Tradičně se kontraktoři ostře vymezují proti označení "žoldák", zejména kvůli odlišné povaze práce. Zatímco žoldák je někdo, kdo bojuje za nejvyšší nabídku a pozbývá loajality, kontraktoři v drtivé většině případů pocházejí z řad armádních veteránů, a následně tak (i pro své kontakty ze služby) bojují za zájmy stejného státu jako předtím. Liší se často i vykonávaná práce. Kde velká část kontraktorů platí především za poněkud glorifikované pasivní hlídače – "pouze" namísto střežení elektrárny či jiného statistického objektu v domovině střeží obdobný objekt ve válečné oblasti – žoldáci v původním smyslu slova sami aktivně plní ofenzivní operace.

Jakkoliv však tento rozdíl platí pro většinu kontraktorů, jistá část z privátních válečníků zcela naplňuje i starou definici žoldáka. Naposledy se to potvrdilo relativně nedávno, když se jednotka kontraktorů v roce 2004 pokusila provést puč řízený některými britskými finančníky v Rovníkové Guinei. Jejich operace byla zastavena bezpečnostními silami ještě před zahájením, na plánování soukromé války to však nic nemění. Podobně neblaze se na pověsti kontraktorů podepsalo i jméno Blackwater.

Od jejich neslavného masakru na náměstí Nisour, kdy členové Blackwateru v údajném dojmu z přepadení postříleli 17 Iráčanů, uplyne brzy deset let. Od té doby sice Blackwater čelil vyšetřování, následně se však dvakrát přejmenoval (dnes si říká Academi a je součástí celého konsorcia společností) a získal několik dalších prominentních zakázek včetně těch ze státních zdrojů. Hlavní pachatelé přestřelky z náměstí Nisour byli sice odsouzeni – jeden z nich, kontraktor Nick Slatten, dokonce na doživotí –, pochybnosti nad regulacemi kontraktorů však zůstávají.

S tím, jak velmoci stále více investují do drahých stíhaček, lodí či vrtulníků, se bude zřejmě vlivem úspor a privatizace poptávka po kontraktorech, plnících méně komplexní mise, stále zvyšovat. Vyřešit pěchotní misi násobně levněji je zkrátka příliš lákavé. Vlivem celé šňůry lokálních válek se navíc nezdá, že by soukromé vojenské společnosti mohly v této generaci přijít o zájemce a práci.

Text: Ladislav Loukota

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom