Nejbombardovanější místo na světě: Planina džbánů v Laosu je dodnes posetá krátery

Archeologická lokalita Planina džbánů spadá pod ochranu UNESCO. Zdejší megalitické džbány leží mezi obrovskými krátery od výbuchů amerických bomb a některé z nich jsou proražené střepinami.

Dva miliony tun bomb

Válka ve Vietnamu byla sice oficiálně válkou mezi severním a jižním Vietnamem, ale všeobecně je známo, že tam bojovali Američané a Sověti o to, zdali v zemi bude komunismus, či nikoliv. Součástí bojů bylo i tajné bombardování sousedního Laosu s cílem blokovat severovietnamské zásobovací trasy.

Na Laos tak během nikdy nevyhlášené a všeobecně utajované války spadlo neuvěřitelných 250 milionů bomb, což z Laosu činí nejbombardovanější zemi na světě. V přepočtu na váhu to činí zhruba 2 miliony tun bomb. Konflikt vešel do povědomí jako „tajná válka“ a CIA, pod jejíž taktovkou se bojové akce odehrávaly, ji ve svých hlášeních označovala jako „jiné operace“. Část nevybuchlé munice (odborníci udávají, že jde o 30 % všeho, co bylo na Laos shozeno) je stále aktivní, což je problém zejména pro zemědělce, kterých je v zemi většina. Podle Pullitzerova centra zabily americké bomby kolem 50 000 Laosanů, přičemž 98 % z nich byli vesničané. Dodnes má být v Laosu kolem 80 milionů nevybuchlých bomb, jež i po desítkách let stále zabíjejí.

Kazetové bomby

Blu 3 B, Blu 26 B, Blu 24 B. Zkratky, které naprosté většině lidí nic neřeknou, ale ti, kdo je znají, vědí, že mají co do činění s malými bombičkami, které tvořily náplně velkých kazetových bomb. Zjednodušeně řečeno – kontejner plný smrtících náloží o velikosti tenisového míčku se během pádu otevřel a svůj náklad (submunici) vysypal, čímž pokryl výrazně větší plochu, než kdyby ji rozmetal pozemní explozí. Kazetové bomby byly určeny k ničení živé síly protivníka a mohly být nebezpečné jen slabě pancéřovaným cílům. Kazetová bomba typu SUU-30 obsahovala 665 kusů submunice. Každá z bombiček obsahovala 0,32 kg TNT nebo cyclotrolu a rozlétla se na zhruba 600 ocelových střepin. Samotná kontejnerová bomba typu CBU 24B měřila na délku 36,2 cm a vážila 363 kg. Jak kazetové bomby, tak jejich obsah je běžně v Phonsavanu a okolí k vidění. Malé kovové „tenisové míčky“ vypadají jako hračky, takže není divu, že děti patří mezi časté oběti.

Zákaz, který přišel pozdě

Zákaz kazetové munice, který vešel v platnost na základě Dublinské dohody v roce 2008, byl akceptován v roce 2011 i českým parlamentem, který přijal zákon tuto munici nepoužívat. V paragrafu 2 se doslovně, jasně a jednoznačně píše: „Zakazuje se používat kazetovou munici.“ Navíc se zakazuje kazetovou munici vyvíjet, vyrábět, vlastnit, skladovat. Ovšem následující paragraf mluví trochu jinou řečí: „Česká republika zastoupená Ministerstvem obrany (dále jen „ministerstvo“) může nabývat, mít v držení nebo převést na jinou smluvní stranu Úmluvy nezbytně nutné množství kazetové munice pro účely vývoje nebo výcviku techniky vyhledávání, odstraňování anebo ničení kazetové munice, a za účelem vývoje prostředků proti kazetové munici.“

I my jsme totiž byli schopní tento typ bomb používat. Letoun Aero L-159 Alca mohl nést kontejnerovou pumu CBU-87 s 202 kusy submunice typu BLU-97/B. Ovšem československé Aero se nemohlo rovnat těžce vyzbrojenému AC-130 či strategickému bombardéru B-52, které během kobercového bombardování zasypávaly Laos smrtí.

Truhlíky z bomb a bombová vesnice

Svářečka jiskří a místo klasické kukly si svářeč chrání zrak motocyklovou přilbou s temným plexisklem. Z trupu kazetové bomby dává dohromady budoucí velký truhlík na kytky. Rozhodně nejde o originální nápad, něco podobného se v okolních obcích vyskytuje sice ne zcela běžně, ale taky ne úplně výjimečně. Zkrátka tu a tam na podobnou úpravu narazíte. Městečko Phonsavan je poseté bombami. Nikoliv však ve smyslu volně se povalující munice, ale při pečlivějším sledováním ulic tu a tam uvidíte tělo velké bomby jako poutač k hostelu, podpěru kůlny nebo zabudovanou coby sloupek plotu. „Přestavuji tady hotel, tak chci mít pěkný vstup,“ vysvětluje budoucí pan hoteliér.

Laos se skutečně stává (respektive stával, neboť aktuální celosvětová pandemie cestování na nějaký čas zastavila) novou mekkou baťůžkářů a Phonsavan s krátery posetou Planinou džbánů je zajímavou zastávkou. Ostatně jako každé místo, které se dostalo na seznam UNESCO.

Jednou z military atrakcí je 27 kilometrů vzdálená „bomb village“, kde by turista na základě fotek z letáčků soudil, že je postavena na nevybuchlé munici. Fotky sice nelžou, ale v zásadě jde o jediný velký plot postavený u malého muzea hmonské kultury ve vesnici Na Kam Peng. A ten, když se šikovně vyfotí, tak působí monumentálně. Zvlášť když si představíme, že každá z bomb nesla stovky kusů bombiček a každá z bombiček se rozlétla na stovky střepin. Podobný pocit lze zažít na lokalitě zvané Planina džbánů 1, kde jsou ve vypálené trávě stále jasně vidět desítky let staré krátery o průměru až 10 metrů.

Zatímco krátery se pomalu zazemňují, jinde se v období dešťů odplaví část půdy a dosud skryté bomby se dostávají k povrchu, a dokonce se díky pohybům zeminy posouvají. Okolní stráně rozhodně nejsou bezpečné, byť výše zmiňovaný budoucí hoteliér říká: „Tohle je jen obal, ten neublíží,“ a ukazuje na právě svařovanou část kazetové bomby. „Jenže to, co obsahoval leží stále v kopcích okolo.“