NATO má nové oči a uši, kterým nic neunikne. Přispěli k tomu i Češi

Severoatlantická aliance má k dispozici další vyspělý systém, který přispěje k větší bezpečnosti a akceschopnosti členských států. I díky nám.
RQ 4B Global Hawk 1
RQ 4B Global Hawk 1
NATO

reklama

Severoatlantická aliance má k dispozici další vyspělý systém, který přispěje k větší bezpečnosti a akceschopnosti členských států. Nese označení Alliance Ground Surveillance (AGS) a na jeho výstavbě se podílelo i Česko.

NATO v současné době zavádí do operační služby pokročilý sledovací a monitorovací systém Alliance Ground Surveillance, který bude velení NATO i jednotlivým jednotkám nasazeným v rámci operací NATO dávat dokonalý přehled o pozemní a námořní situaci v zájmových oblastech.

Systém AGS však bude k dispozici i civilní sféře, například při ochraně obyvatelstva před přírodními katastrofami atd. AGS dnes patří mezi prioritní projekty NATO a patří do kategorie tzv. chytré obrany. Má alianci dát informační převahu nad potencionálními protivníky a bude jej tvořit propojená síť pozemních senzorů, radarů, bezpilotních letounů i komunikačních satelitů, které budou zprostředkovávat celkový obraz a přehled na sledovaném území. AGS je tedy nejvyspělejším systémem použitelným na tzv. digitálním bojišti.

AGS - mobilní pracoviště operátorů
Autor: Retia AGS - mobilní pracoviště operátorů

Dlouhá cesta k AGS

Na celém projektu za zhruba 1,3 miliardy eur se podílí 14 států NATO, mezi nimi i Česká republika, ale také například USA, Německo, Itálie, Slovensko, Bulharsko, Dánsko, pobaltské státy atd. AGS však bude využívat NATO jako celek a také se na jeho provozu budou finančně podílet všechny členské státy NATO. Práce na takto komplexním projektu začaly v roce 2009 na základě memoranda o porozumění mezi smluvními zeměmi, přičemž do plného provozu by měl být systém AGS uveden v příštím roce. První plány na vytvoření komplexního monitorovacího systému NATO se objevily už v roce 1992, k realizaci však byla ještě dlouhá cesta. Konkrétní podobu začal AGS dostávat od podepsání již zmíněného memoranda v roce 2009, o rok později byla na Lisabonském summitu vytvořena strategická koncepce NATO, která specifikovala i parametry systému AGS.

AWACS ve vzduchu, AGS na zemi a mořích

Ve strategické koncepci byly definovány tři úkoly pro budoucnost NATO, ke kterým má AGS přispět – kolektivní bezpečnost, krizové řízení a koordinace bezpečnostních složek. Do té doby alianci chyběl nástroj, který by umožňoval získávat zpravodajské a strategicko-taktické informace o dění na zemi i moři, na základě kterých by bylo možné dělat rychlá a odpovídající vojenská i politická rozhodnutí. A AGS se má takovým nástrojem stát a doplnit tak systém AWACS, který už delší dobu alianci zajišťuje přehled o situaci ve vzduchu.

AGS se tak stane druhým hlavním pilířem obranné strategie NATO a je také vedle AWACS druhým systémem, který NATO přímo vlastní a provozuje jej. AGS umožní velení NATO sledovat v reálném čase z velkých výšek i pozemních radiolokátorů a pohyblivých senzorů rozsáhlé oblasti ve dne i v noci a za jakýchkoli povětrnostních podmínek. Poskytne tak informační převahu i ochranu aliančním jednotkám. Informace z celé sítě prostředků AGS se budou sbíhat a zpracovávat v operačním středisku v italské Sigonelle, kde bude i výcvikové centrum pro AGS.¨

RQ 4B Global Hawk 1 při západu slunce
Autor: NATO RQ 4B Global Hawk 1 při západu slunce

Bezpilotní letadla i pozemní senzory a satelity

Celý systém AGS se skládá ze dvou základních segmentů, leteckého a pozemního. Leteckou část bude tvořit flotila pěti bezpilotních letounů RQ-4B Global Hawk Block 40, které vyrobila americká korporace Northrop Grumman. Letouny jsou vybaveny nejmodernějšími průzkumnými radary a senzory schopnými získávat podrobné informace i obraz z velkých výšek a předávat je do řídicího střediska v reálném čase pomocí vysokovýkonných šifrovaných datalinků. Letouny jsou schopné vydržet ve vzduchu až 30 hodin a jejich dosah z italské základny je v podstatě celosvětový. Během jedné mise je RQ-4B schopen zmapovat až 100 tisíc kilometrů čtverečních, získané údaje se okamžitě porovnávají s 3D mapovými podklady v databázích systému AGS, a na základě toho pak operátoři dostávají potřebné informace. Ty pak pomocí zabezpečené satelitní komunikační sítě zasílají strategickému velení NATO, národním prvkům, ale třeba i velitelům jednotlivých jednotek. Poprvé byl RQ-4B v rámci AGS vyzkoušen na podzim 2015, plných operačních schopností by měly letouny nabýt nejpozději příští rok zároveň s ostatními komponenty celého systému.

Pozemní část AGS měli na starosti výhradně evropští výrobci. Jde o různé mobilní radarové stanice, čidla a senzory i systémy velení a řízení, které mají sloužit ke zpracovávání, vyhodnocování a další distribuci dat získaných z primárních zdrojů. Právě v této oblasti do systému AGS významným způsobem přispěla Česká republika. Hlavním českým dodavatelem se stala pardubická společnost Retia, což je výrobce elektronických a radarových systémů či softwarového vybavení pro vojenské i civilní použití. Česká armáda využívá několik systémů vyvinutých právě v Retii, jde například o systém řízení palby RACCOS nebo přehledové radary krátkého dosahu ReVISOR. Retia i modernizovala protiletadlové systémy 2K12 KUB české armády a na základě těchto referencí NATO přizvalo pardubickou firmu ke spolupráci na projektu AGS.

České MGEC jako základ AGS

Retia pro AGS vyvinula a postavila několik speciální mobilní pracovišť MGEC (Mobile General Exploatation Component) vybavených elektronickými systémy, která budou sloužit operátorům NATO ke sledování a vyhodnocování dat z bezpilotních letounů systému AGS. Mobilní pracoviště mají podobu kontejnerových boxů pro dva operátory a velitele a jsou snadno přepravitelná na nákladních automobilech. Konstrukci zodolněných kontejnerů ISO 1C měla na starosti další česká firma Karbox, jež například prostřednictvím agentury NSPA dodává Severoatlantické alianci i mobilní kontejnerové tábory a polní nemocnice. Do kontejnerů pak specialisté Retie instalovali potřebná zařízení, elektronické systémy a komunikační i senzorové sestavy.

Každé mobilní pracoviště je rozděleno do tří částí: technologickou část tvoří komponenty nutné pro chod pracoviště (např. elektrocentrála, klimatizace, filtroventilační zařízení aj.), dále je to informačně-technologická část, která zajišťuje přijímání, vyhodnocování a odesílání informací nadřízenému velitelskému stupni, a třetí část pak tvoří vlastní pracovní prostor operátorů a velitele.

Text: DP

MUTT - nástupce legendárního jeepu - další americká legenda

Znáte MUTT, nástupce legendárního jeepu US ARMY?

reklama

reklama