Nacisté mohli mít první proudovou stíhačku světa. Proč ji odmítli?

První proudový letoun mohl změnit průběh války. Nacisti ale neměli zájem...
První proudová stíhačka Heinkel - Obrázek 1
První proudová stíhačka Heinkel - Obrázek 1
BDA
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ač se to zdá neuvěřitelné, první proudový letecký motor se rozběhl v době, kdy se ještě v mnohých zemích používaly vojenské dvouplošníky. První proudové letadlo se pak vzneslo v předvečer druhé světové války.

Vývojem proudových motorů se zabývali inženýři a vědci v několika zemích, do stadia praktického využití je však jako první přivedli v nacistickém Německu. Paradoxní je, že první proudový letoun historie Heinkel He-178 vznikl jako soukromá aktivita bez jakékoliv pomoci a peněz od říšského ministerstva letectví. Dokonce tento historický úspěch nechal nacistické pohlaváry chladnými, hladem po „zázračných“ zbraních zatím netrpěli, válka totiž ještě ani nezačala.

Pokusný stroj He-178 vznikl v továrně Heinkel v Marienehe na severu Německa na konci 30. let. Ovšem předcházela mu práce inženýra Hanse Pabsta von Ohaina, který se zhruba v roce 1936 začal zabývat problematikou proudových motorů na univerzitě v Göttingenu a podal si v tomto ohledu i patent. Byl si svým výtvorem natolik jistý, že s plány na v praxi použitelný proudový motor zašel k tehdy již vyhlášenému konstruktérovi a výrobci letadel Ernstu Heinkelovi. Ten poskytl Pabstovi zázemí a už v roce 1937 spatřil světlo světa malý motor s označením HeS 1. Záhy na to Pabst sestavil i druhý motor HeS 2 a Heinkel se po úspěšných testech obou motorů rozhodl, že jeho firma postaví celý letoun. Chtěl na něm otestovat proudový pohon přímo za letu.

Za peníze firmy a pod osobním dohledem Heinkela vznikl jednoduchý prototypový letounek He-178 V1 s třetím Pabstovým motorem označeným HeS 3b o tahu asi 5 kN. Zajímavostí bylo, že jako pohonnou látku používal naftu. Nikdo tehdy neměl reálné zkušenosti se stavbou proudových letounů ani s materiály, které byly pro ně nejvhodnější. Pabst i Heinkelovi inženýři tedy museli hodně zkoušet a improvizovat. Letoun byl vlastně postaven kolem motoru, pilot seděl na rouře vedoucí vzduch k motoru umístěnému v zadní části trupu, kvůli motoru byl také letounek koncipován jako hornoplošník. Křídla byla ze dřeva, trup dostal kovový potah.

Historický den nastal 27. srpna 1939. V 6 hodin ráno se od plochy letiště v Marienehe odlepil He-178 V1 řízený pilotem Erichem Warsitzem. Byl to tehdy pro většinu lidí zvláštní pohled, když k nebi stoupal stroj bez vrtule. Nicméně nebylo to poprvé. Měsíc před tím totiž tentýž pilot zvedl k nebi první raketový stroj Heinkel He 176. Jak vidno, Ernst Heinkel patřil před válkou k opravdovým průkopníkům moderního letectví. Ovšem premiéra prvního proudového letounu v historii se neobešla bez obtíží. Warsitzovi se po vzletu nepodařilo zatáhnout podvozek a aby toho nebylo málo, motor zanedlouho nasál do svých útrob ptáka. Následně začal hořet, ale patnáctiminutový let skončil dobře, pilot dokázal bez úhony přistát.

Přes zmiňované potíže ostrá premiéra He-178 Heinkela rozradostnilo natolik, že si dovolil zatelefonovat Ernstu Udetovi, šéfovi vyzbrojování Luftwaffe, hned po přistání. Ten mu rozespalý pogratuloval a pak ho důrazně požádal, aby jej nechal spát. Dokonalá ilustrace tehdejšího nezájmu špiček ministerstva letectví o technologické novinky. Konzervativismus absolutně dominoval. Ostatně rezervovaně si Udet i Milch prohlíželi prototyp He-178 už rok před letem, Göringa nezajímal vůbec. Nacističtí pohlaváři i velení armády totiž měli hlavy plné příprav na přepadení Polska a eventuální celoevropský konflikt.

Na začátku září vypukla polská kampaň německé armády, a tak Heinkel počkal, až situace uklidní. Po porážce Polska pak 1. listopadu 1939 uspořádal pro šéfy Luftwaffe předváděčku He-178. Stroj dosahoval tehdy nevídané rychlosti téměř 600 km/h, nicméně ve vzduchu vydržel sotva 10 minut. Ovšem šlo pouze o experimentální letoun, jenž jasně demonstroval výkonnostní převahu nad tehdy rozšířenými vrtulovými stíhačkami s pístovými motory. Ani tohle představení však potentáty Luftwaffe ani nacistické strany nijak nenadchlo. Na konci roku 1939 všechny zajímalo pouze navyšování výroby už zvedených typů, které se osvědčily. Kvantita měla přednost před vším ostatním.

Podle některých zdrojů se zdá, že byl postaven ještě druhý He-178 označený V2 s větším křídlem, ten se ovšem dozajista do vzduchu nepodíval. V1 byl ještě za války umístěn do leteckého muzea v Berlíně, kde však byl při spojeneckém náletu v roce 1943 zničen. Druhý prototyp nejspíše potkal stejný osud, spojenecké bomby jej prý pohřbily v sutinách skladu v Rostocku na konci války. Nicméně nezájem Luftwaffe o He-178 neznamenal konec Heinkelova úsilí. Díky nabitým zkušenostem se jeho firma pustila do konstrukce pokročilého dvoumotorového proudového stíhacího letounu He-280. Ale ani s ním neuspěla, v porovnávacích zkouškách jej porazil Messerschmitt Me-262, který se pak stal prvním operačně nasazeným proudovým letounem v dějinách. Jenže pro nacistický režim přišel He-280 i Me-262 už příliš pozdě.

DP

Reklama
Reklama