Hitlerovi muži ve službách USA: V rámci operace Paperclip se sváželi nacisté do Ameriky

Nová identita, vymazaná nacistická minulost. I tak se USA snažily získat vědecký náskok před Sovětským svazem.
Naturalizovaný Američan Wernher von Braun (vpravo) se svou ženou (druhá zleva) a třemi dětmi přihlíží odhalení pamětní desky se svým jménem. Vedle Brauna stojí guvernér Alabamy Albert Brewer, vedle von Braunovy ženy je senátor John Sparkman
Naturalizovaný Američan Wernher von Braun (vpravo) se svou ženou (druhá zleva) a třemi dětmi přihlíží odhalení pamětní desky se svým jménem. Vedle Brauna stojí guvernér Alabamy Albert Brewer, vedle von Braunovy ženy je senátor John Sparkman
NASA

reklama

Otázka, do jaké míry bylo využití bývalých nacistů ve vědeckém výzkumu etické, je ryze hypotetická. Američané si už před koncem války vytvořili systém, na jehož konci byla beztrestnost vybraných nacistů výměnou za spolupráci. I díky nim měli Američané atomovou bombu a člověka na Měsíci dříve než Sověti.

Hitlerovi muži ve službách USA:

# Hubertus Strughold testoval procedury na vězních v Dachau

Důležité pro válku v Tichomoří

Zatímco v Evropě slavíme konec války 8. května jako Den vítězství, v Tichomoří se ještě vedly urputné boje mezi USA a císařským Japonskem. Američané mají svůj vítězný den 2. září, neboť tento den v roce 1945 došlo k podpisu japonské kapitulace na lodi USS Missouri. Tento den je také všeobecně vnímán jako výročí konce války v Asii. 

Nacisté, kteří věděli, že válka je prohraná, měli v zásadě tři možnosti. Padnout do rukou Američanů, kde se očekávaly nepoměrně mírnější tresty, pokud by vůbec trestáni byli, padnout do rukou Sovětům, o jejichž gulazích a hromadných popravách se vědělo, nebo se pokusit splynout s davem a ztratit se v poválečném chaosu.

Tým vědců z operace Paperclip
Autor: NASA Tým vědců z operace Paperclip

Američané se uvědomovali význam vědeckého výzkumu a zároveň věděli, že byť v Tichomoří vyhrávají, každý den, o který se tamní válka zkrátí, šetří americké životy. To byl mimo jiné i důvod použití dvou atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki. Proto se snažili získat vědecké kapacity, zejména z oblasti raketového, lékařského či leteckého výzkumu, či odborníky na zbraňové systémy.

Na konci května označil major Robert B. Staver evakuaci německých vědců a jejich rodin za velmi důležitou pro válku v Tichomoří, načež se rozběhla operace Overcast. Jenže toto jméno vešlo v přílišnou známost, a tak byla akce přejmenována na operaci Paperclip (operace Kancelářská sponka) a zároveň byl rozšířen počet osob, kterým bude dána šance začít znova v USA bez ohledu na jejich minulost.

Nejen von Braun

Asi nejznámější osobností, která se díky této operaci dostala na americký kontinent, byl Wernher von Braun, raketový vědec a vynálezce, muž obrovských znalostí, který se později dopracoval do křesla ředitele Marshallova střediska kosmických letů v Alabamě a později měl naprosto zásadní podíl na sestrojení rakety Saturn V, jež v rámci programu Apollo dopravila první lidi na Měsíc. Saturn V byl monstrózní raketou o výšce 110 metrů a průměru 10 metrů. Pro srovnání – Petřínská rozhledna měří 65,5 metrů a je tedy o 44,5 metrů menší než Saturn V. 

Wernher von Braun
Autor: NASA Wernher von Braun

Podle některých informací se do USA dostalo až 1 500 lidí, kteří ve své době oblékali nacistickou uniformu či zneužívali otrockou práci vězňů s plným vědomím, že lidé pracující v jejich továrnách jsou jen levným a dostatečně početným „spotřebním materiálem“. Zároveň měly USA z pochopitelných důvodů zájem i o zpravodajské důstojníky, kteří jim mohli pomoct už na konci války v tiše se rozhořívající studené válce. Znalosti německých zpravodajců i jejich archivy sehrály v průběhu tajné války zásadní úlohu.

Generál Reinhard Gehlen nastoupil k německé vojenské zpravodajské službě roku 1941 s cílem nashromáždit co nejvíce informací o SSSR a Rudé armádě. Když mu bylo jasné, že „tisíciletá“ třetí říše nevydrží ani 12 let, nechal ofotografovat zpravodajský archiv na mikrofilmy, které ukryl v rakouských Alpách a které se pak staly jeho trumfem při vyjednávání podmínek svého zajetí spojenci.

Američané s jeho podmínkami souhlasili a po vyzvednutí ofoceného archivu byl 20. září 1945 generál společně se třemi spolupracovníky dopraven na americkou půdu, kde si vybudoval dlouholetou kariéru pro sebe a další Němce ve sféře tajných služeb, přičemž jejich hlavní náplň spočívala v tom, co uměli nejlépe – špionáži proti Sovětskému svazu. 

Sověti zaspali

Také Sověti se snažili zajmout vědce, kteří by jim mohli být prospěšní. Ale nejen to. Jejich tajné jednotky KGB a SMERŠ unášely i bývalé sovětské občany a exulanty (některé dokonce zabíjely na místě). V jejich sítích uvízl například Helmut Gröttrup, který během války zastával v Peenemünde funkci zástupce vedoucího telemetrického úseku raketového střediska. Neskončil v gulagu, ale dostal skvělé pracovní podmínky, nicméně byl převezen do SSSR, odkud se dostal až v roce 1953. Zajímavé je, že zajatí Němci, kteří skončili v Sovětském svazu, se zpravidla chtěli dostat zpět do vlasti. Němci pracující pro USA se naopak snažili naturalizovat tak, aby byli oni a jejich rodiny považováni za Američany.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama