Mengeleho dvojčata: Jak nacisté odhalovali tajemství dokonalého života

Mengele se dopouštěl nepředstavitelných zvěrstev na dvojčatech.
Mengeleho dvojčata
Mengeleho dvojčata
Wikimedia Commons

reklama

Hitler a jeho nohsledové byli uhranuti tajemstvím genetiky. Toužili po tom, aby odhalili všechno o výjimečnosti nordické rasy. A také tak trošku uvažovali, kudy vede cesta k opravdovému árijskému nadčlověkovi. Měl jim v tom pomoci výzkum dvojčat.

Dvojčata byla vždy považována za výjimečná; lidé jim už od starověku přisuzovali výjimečné až magické vlastnosti. Nacisté nic podobného o dvojčatech netvrdili – naopak brali dvojčata jako kusy masa, na nichž se dají provádět zajímavé experimenty. A protože šlo o výzkum důležitý, dostal ho na starost ten nejspolehlivější nacistický vědec – dr. Josef Mengele.

V Osvětimi, kde tento vědec své výzkumy prováděl, byl Mengele neomezeným vládcem. Dorazil tam v květnu 1943 s pověstí inteligentního, pilného a zkušeného vědce zcela loajálního vůči vládnoucímu režimu. Řadu let předtím stál po boku předním vědcům, ale sám zatím mezi špičku neprorazil. Teprve Osvětim mu měla pootevřít vrátka mezi ty nejlepší z nejlepších.

Mengele (uprostřed) ve společnosti dalších nacistů
Autor: Volné dílo / USHMM Mengele (uprostřed) ve společnosti dalších nacistů

Proč dvojčata? Na vojáky!

Nacistický režim se potýkal s velkým problémem: nedostatkem lidského materiálu. „Čisté“ árijské krve bylo málo, zato nepřátel, nečistých a méněcenných mnoho. Kdyby se podařilo zařídit, aby každá německá žena porodila pokaždé nejméně dvě děti, mnohé by to vyřešilo… Mengele věřil, že to dokáže zařídit – pokud dostane dostatek pokusného „materiálu“. Tedy židovských dětí.

V Osvětimi se dvojčata pečlivě oddělovala od ostatních – občas si je vybíral Mengele osobně. Tyto „Mengeleho děti“ měly v táboře mnoho výjimek. Například si směly ponechat vlasy a také mohly nosit vlastní oblečení. Mengele byl mezi dětmi docela oblíbený; dával jim sladkosti, hladil je po hlavách a někdy si s nimi dokonce hrával. Zejména mladší děti ho měly doopravdy rády – říkaly mu „strejda Mengele“. Většina obyvatel Osvětimi dvojčatům záviděla, tedy do doby, než došlo na samotné pokusy.

Děti v Osvětimi
Autor: Volné dílo / United States Holocaust Memorial Museum Děti v Osvětimi

Pokusy

Každodenní odběry krve se samozřejmě daly snášet docela dobře. Mengele měl v Osvětimi rovnou několik laboratoří – v každé probíhal jiný druh výzkumu:

  • Měření: Mengele položil oba sourozence vedle sebe a pak měřil všechny jejich orgány; zejména pro dospívající to bylo extrémně ponižující…
  • Krevní testy: nejčastěji spočívaly v darování velkého množství krve jednoho sourozence druhému. Mengele pak zkoumal, jaké jsou následky transfuzí.
  • Testy očí: Jedním z hlavních cílů výzkumu bylo získat dokonalou nordickou rasu. A k ní patří modré oči. Mengele nechal dětem aplikovat do očí nejrůznější injekce, aby testoval, co na to opravdu zabírá. Následky byly děsivé: od běžných infekcí, přes palčivou bolest, až po trvalou slepotu…
  • Nemoci: Dětem byly vpravovány do těla nejrůznější nemoci; Mengele pak zkoumal, jestli dvojčata reagují na nemoci stejně, nebo odlišně. Mezi choroby, jimiž nechal lékař děti nakazit, patřily například tuberkulóza nebo tyfus…
  • Operace: Nejbrutálnějším projevem Mengeleho „vědy“ byly chirurgické zákroky. Prováděly se bez anestezie a patřily mezi ně amputace končetin, kastrace a odebírání nejrůznějších orgánů.
  • Zabíjení: Mengele zkoušel, co všechno lidský organismus vydrží. Mrtvá dětská těla pak zkoumal šéfpatolog Osvětimi dr. Miklos Nyiszli.

Nepotrestaný nacista

Mengele, který osobně poslal do plynových komor nejméně 400 000 lidí, se na konci války dostal do spojeneckého zajetí a přestože byl v zajateckém táboře zapsán pod svým pravým jménem, nikdo netušil, o jak důležitého vězně se jedná. Po válce žil nějakou dobu pod falešným jménem v Německu, až se mu v roce 1949 podařilo vycestovat do Argentiny.

V následujících letech neustále měnil jména i místa pobytu a díky tomu se mu podařilo uniknout pozornosti lovců nacistů. Zemřel v roce 1979 v Brazílii ve věku 67 let. Příčinou smrti byl infarkt nebo utonutí v důsledku křeči při plavání v moři.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama