23. ledna 2022 10:45

Maďarský nacista znásilňoval, mučil a posílal do plynu. Ke zločinům se vyjádřil až těsně před smrtí

Maďarská spolupráce s nacistickým Německem otevřela dveře řadě válečných zločinců. László Csatáry byl jedním z nejhorších.

László Csatáry se narodil 4. března 1915 v maďarských Mánech, a přestože byl na seznamu neúnavného lovce nacistů Simona Wiesenthala hodně vysoko, zemřel až v roce 2013 v požehnaném věku 98 let na zápal plic. Jeho životní příběh je takřka neuvěřitelný.

Maďarský příklon k Hitlerovi

Když 1. září 1939 Hitler napadl Polsko a rozpoutal 2. světovou válku, vyhlásilo Maďarsko neutralitu, a dokonce přijímalo válečné uprchlíky. To ale neznamená, že by Maďaři neměli válečné plány. V roce 1940 se chystali napadnout Rumunsko s cílem získat Sedmihradsko, v němž žila početná maďarská komunita. V zemi sílil vliv strany Šípových křížů a v roce 1941 se Maďaři zřekli neutrality a připojili se na stranu Hitlera.

Tím se jasně vymezili vůči židovské komunitě a lidé, kteří souzněli s Hitlerovými plány, dostali zelenou. Vůdce požadoval nejen volný průchod svých vojsk přes maďarské území, ale i aktivní zapojení do bojů. K samotnému obsazení Maďarska nacisty došlo až v roce 1944, nicméně už v roce 1941 se tehdy šestadvacetiletý Csatáry coby zástupce velitele policie pustil do pronásledování Židů. V té době sloužil v dnešních Košicích, které tehdy patřily právě Maďarsku.

Košický sadista

Kanadský zpravodajský deník National Post jej označuje za postavu, která už v roce 1941 poslala 300 Židů k likvidaci do ukrajinského města Kamjanec Podilskij. To ale bylo pro Csatáryho pouhé zahřívací kolo.

Bernie M. Faber, kanadský spisovatel, komentátor a bývalý výkonný ředitel Kanadského židovského kongresu, v odvolání na významného maďarského historika holokaustu L. Karsaie udává, že „Csatáry znásilnil židovské ženy a poté je nutil, aby holýma rukama kopaly díry ve zmrzlé zemi.“ Peter Feldmayer, prezident židovské komunity v Maďarsku, doplňuje Csatáryho sadistické sklony o další podrobnosti. „Csatáry vytvořil tábor pro mučení bohatých, kde si vynucoval přiznání, kam ukryli své peníze.

Následně se jako jedna z hlavních postav podílel na deportaci 12 000–16 000 Židů do Osvětimi, což pro naprostou většinu z nich znamenalo rozsudek smrti a udušení v plynové komoře. Jeho práce v Košicích se odehrávala v úzké spolupráci s nacistickým gestapem.

Útěk do Kanady

Csatáry věděl, že s koncem války by prozrazení jeho skutečné identity znamenalo jistý rozsudek smrti. Československo ho ostatně v nepřítomnosti v roce 1948 k smrti doopravdy odsoudilo. Po československém zrušení trestu smrti mu pak byl trest změněn na doživotí. Ještě tentýž rok se mu pomocí padělaného pasu na jméno Csizsik povedlo před spravedlností uprchnout do Kanady, kde se pod falešným jménem etabloval jako prodejce umění. V Kanadě dokonce v roce 1955 získal státní občanství, což jej bezesporu utvrdilo v tom, že nejhorší má za sebou.

Kanada mu v roce 1997 občanství odebrala poté, co se ukázalo, že v žádosti o jeho udělení lhal. Csatáry věděl, že pokud vejde ve známost jeho skutečná identita, znovu se roztočí kola spravedlnosti a určitě přijde žádost o vydání, které bude vyhověno. Proto neváhal a opustil americký kontinent a vrátil se zpět do Maďarska. Jeho maďarskou adresu v roce 2011 podle všeho udal anonymní zdroj Centru Simona Wiesenthala.

Toto centrum sice nemůže nikoho soudit, ale může díky medializaci zvýšit tlak na to, aby se historickou vinou začaly zabývat k tomu určené orgány. Tehdejší ředitel Centra, Efraim Zuroff, provedl jednoduchý trik, když zařadil prchajícího Maďara na první místo seznamu nejhledanějších zločinců, čímž zvýšil jistou „prestiž“, o kterou Csatáry rozhodně nestál. Jenže novináři, kteří už viděli titulky se souslovím „nejhledanější nacista nalezen“, byli jiného názoru.

Místo, kde se v Budapešti Csátary dlouhodobě ukrýval, vypátrali novináři bulvárních novin The Sun, a dokonce se jim podařilo s 97letým mužem promluvit. Materiál, který The Sun následně vydal, měl Csatáryho na titulní fotografii a podle dalších snímků je jasné, že ho nějakou dobu sledovali. Novináři se ho pokusili přímo konfrontovat s jeho minulostí, kterou v angličtině a s rozpoznatelným kanadským přízvukem šokovaně popřel.

V roce 2012 skutečně došlo k tomu, že se jeho minulostí začala zabývat spravedlnost a Csatáry byl předvolán k výslechu, nicméně vzhledem k jeho věku byl umístěn do domácího vězení s tím, že mu byl odebrán pas, aby opět nezmizel někde v zahraničí. Efraim Zuroff přiznal, že nejtěžší není tyto lidi najít, ale odsoudit, protože mnohdy k tomu chybí politická vůle. A zdá se, že mu příběh Lászla Csatáryho dal za pravdu.

Zdroj: Nick Thorpe, WAR-CRIMES, THE HOLOCAUST, AND LÁSZLÓ CSATÁRY, Hungarian Review

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom