Vedl Pražské povstání a jednal s K. H. Frankem. Hrdinovi odboje zničilo život osudové rozhodnutí

Karel Kutlvašr měl být zemědělcem. Okolnosti z něj však udělaly hrdinného bojovníka proti okupantům, s nimiž zápolil až do konce života.
Karel Kutlvašr velel Pražskému povstání
Karel Kutlvašr velel Pražskému povstání
Vojenský historický ústav Praha / Profimedia.cz

reklama

V neděli 27. ledna 1895 bylo u Kutlvašrů v Michalovicích u Německého Brodu veselo. Do rodiny sedláka Josefa Kutlvašra se narodilo už šesté dítě. Pojmenovali ho Karel a jen o několik let později se tento malý chlapec začal významnou měrou zapisovat do vojenské historie našeho národa. Zúčastnil se první i druhé světové války, byl zakládajícím členem Československých legií, bojoval u Zborova, stal se ve 33 letech jedním z nejmladších generálů naší armády a významně se podílel na odbojovém hnutí v době okupace. A to natolik, že byl generálem Františkem Slunečkem jmenován vrchním velitelem povstaleckých jednotek a vedl Pražské povstání.

Byl to Karel Kutlvašr, který jednal o podmínkách kapitulace jednotek nacistického Německa na našem území s K. H. Frankem, za což byl následně odsouzen komunisty ve vykonstruovaném procesu na doživotí. Od vězení jej zachránila amnestie prezidenta Antonína Novotného v roce 1960, o pouhý rok později ale náhle skonal při zdravotní prohlídce v nemocnici v pražském Motole.

Zemědělec vojákem

Karel Kutlvašr absolvoval v roce 1911 obchodní školu v Německém, dnes Havlíčkově Brodě. Své první zaměstnání získal u firmy Jenč v Humpolci, aby se následně přesunul do Kyjeva, kde pod hlavičkou společnosti Vielwart a Dědina prodával zemědělské stroje. Jeho pracovní kariéru však přetnula první světová válka, která odstartovala jinou, významnější část Kutlvašrova života. Už v srpnu 1914 byl jedním z prvních, kdo se přihlásil do České družiny – vojenské jednotky dobrovolníků složené z Čechů a Slováků žijících v tehdejším carském Rusku.

V průběhu první světové války se zúčastnil řady významných bitev, v nichž získal mnohá vyznamenání. V bitvě u Zborova však byl raněn a z fronty se přesunul do velitelského štábu. Po skončení první světové války byl ministrem vojenství Štefánikem povýšen na podplukovníka a po návratu z Ruska do Československa se mohl od roku 1928 pyšnit hodností brigádního generála.

Velitel Pražského povstání

Období mezi válkami prožil se svou manželkou Jelizavetou Jakovlevovou ve východních Čechách a během mobilizace v roce 1938 velel hraniční oblasti 35 s velitelstvím ve Vamberku. Okupaci ale Kutlvašr ani jeho spolubojovníci odvrátit nedokázali, což znamenalo jediné – přidat se k odboji, konkrétně organizaci Obrana národa a bojovat s nacistickým Německem skrytě. Vše se pochopitelně změnilo na sklonku války, když byl 5. května 1945 jmenován generálem Františkem Slunečkem velitelem Pražského povstání a byl přímo zodpovědný za dohodnutí podmínek kapitulace nacistů na našem území.

Na bouřlivé momenty konce války vzpomínal Kutlvašr ve své knize Vzpomínky na Pražské povstání, kterou sepsal v komunistickém kriminále: „Rádio tlumeně hrálo. Najednou se ozvalo prudké volání, ono známé a pověstné: ‚Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu. Vraždí nás…‘,“ vzpomínal Kutlvašr na květnové ráno ve svém vinohradském bytě. Právě volání Českého rozhlasu pak označil za poslední dílek skládanky, který přiměl Pražany k povstání proti okupantům.

Jednání s K. H. Frankem

Problém ovšem nastal o den později, kdy měl s K. H. Frankem mluvit o detailech kapitulace Německa, které už uznalo svoji porážku v okolních zemích. Setkali se v Černínském paláci, kde měl Frank svou kancelář a kde Kutlvašra podle zmiňované knihy vzpomínek nepozdravil typickým nacistickým pozdravem, nýbrž civilním Guten Tag – Dobrý den. Onen problém netkvěl v tom, že by Frank nebyl ochotný splnit Kutlvašrovy podmínky (tedy až na zastavení palby), nýbrž v určení, komu se nacisté z území protektorátu vzdají.

Frank prozíravě žádal o možnost vzdát se západním spojencům, nikoliv Sovětům, bez ohledu na to, že ti už několik týdnů před koncem války aktivně operovali pomocí partyzánských jednotek v okolí Prahy. Právě toto rozhodnutí se s ohledem na další politický vývoj v Československu stalo klíčovým pro zbytek Kutlvašrova života, který strávil de facto celý za mřížemi. V květnu 1949, tedy pouhé čtyři roky po válce, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí a současně degradován na vojína v záloze.

Život v kriminále

Roky ve vězení trávil na Mírově a v Leopoldově, což se významně podepsalo na jeho zdraví, následkem čehož rok po amnestii prezidenta Antonína Novotného Karel Kutlvašr 2. října 1961 zemřel. Stalo se tak náhle při zdravotní prohlídce v ordinaci MUDr. Endta v pražském Motole, kam pravidelně docházel kvůli svému podlomenému zdraví. Až po své smrti se generál Kutlvašr dočkal nejprve zrušení všech poválečných obvinění a po listopadu 1989 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála. Karlovi Kutlvašrovi náleží mimo jiné řád Milana Rastislava Štefánika a řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy za mimořádné zásluhy na obraně bezpečnosti naší země.

reklama

reklama