Špičkový český dělostřelec zahnal Napoleona do Dunaje. Jak vypadala jeho slavná kariéra?

Kromě fiktivního kanonýrka Jabůrka, známého z protirakouské odrhovačky, si v Čechách moc ohněstrůjců a bombardýrů, jak se v rakouské armádě dělostřelcům říkalo, nepřipomínáme. Napoleonské války ale do popředí přece jen jedno jméno vynesly. Svobodný pán Josef Smola z Teplic se coby velitel baterie a později celého rakouského dělostřelectva účastnil 33 bitev a sedmi obléhání a v roce 1809 přispěl i k první porážce Napoleona vůbec.
Napoleon po bitvě u Aspernu
Napoleon po bitvě u Aspernu
Getty Images

reklama

Josef von Smola, se narodil v Teplicích 12. června 1764 a v posledním roce vlády Marie Terezie už coby 16letý stál jako střelec u rakouského kanónu. Rok 1786 mladého kanonýra zastihl v roli poručíka a nasměroval ho do nekonečné války proti Osmanské říši. Josef Smola se v Srbsku podílel na obléhání Bělehradu a pevnosti Šabac ovládané Turky.

Z děl a moždířů Smola nejen střílel, ale také o nich přemýšlel. Díky tomu se v roce 1790 ve Flandrech, které tehdy byly součástí Rakouského Nizozemí, proslavil významnou reorganizací tamního dělostřelectva. Zabýval se i technikou palby, zkoušel například montovat děla na zeď. Jeho místo ale bylo na bitevním poli a chvíle slávy se blížila mílovými kroky.

Josef von Smola, litografie od Josefa Kriehubena, původní kresba Johann Peter Krafft
Autor: Josef Kriehuber / Wikimedia Commons / Public Domain Josef von Smola, litografie od Josefa Kriehubena, původní kresba Johann Peter Krafft

Hrrr na Francii!

Dobytí Bastily a Velká francouzská revoluce v roce 1789 spustily v Evropě řetěz událostí, jehož výsledkem byla válka všech proti revoluční Francii (1792–1805). Zejména v její první části, dokud se velení neujal další dělostřelecký důstojník Napoleon Bonaparte, dostávala francouzská armáda na frak. A rakouský důstojník českého původu Josef von Smola byl u toho.

Rakouské tažení proti Francii ho zastihlo 1. března 1793 v bitvě u Aldenhovenu (dnešní Severní Porýní-Vestfálsko), kde Francouzi přišli o 2 000 mrtvých a zraněných a 300 zajatých a také o 7 kanónů, přičemž Rakušané měli jen 50 mrtvých a zraněných. Už 16. března měl Smola za sebou další dvě střetnutí u Tongernu a Tirlemontu, v nichž jeho rychlé a efektivní použití děl zvrátilo výsledek opět ve prospěch Rakušanů.

Následovaly střety u Neerwindenu (18. a 19. března, porážka Francouzů), u belgické Lovaně (22. března), Étreux (1. května) nebo u Préseau (3. května). V Bitvě u flanderského města Rarmars 23. května 1793 Francouzi ztratili 3 000 mrtvých a zraněných vojáků (Rakušané 1 100) a přišli o 17 děl, 14 vozů s municí a tři standarty. Tím to ale nekončilo a do konce roku stihl Josef von Smola absolvovat dalších pět bitev a byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie Terezie.

Rakouská kampaň proti Francii ale pokračovala i v roce 1794 a dělostřelec Josef von Smola byl opět její nedílnou součástí. Do 22. května prošel čtyřmi dalšími bojišti, v bitvě u Fleurusu, kde byly spojené rakousko-nizozemské síly poraženy, byl vážně zraněn. V roce 1796 byl za klíčovou pomoc při obraně pevnosti Ehrenbreitstein u Koblence, jejíž obléhání trvalo 71 dnů, povýšen na nadporučíka.

V roce 1799 v Mannheimu zničil Josef von Smola mosty přes Rýn, čímž způsobil Francouzům těžké ztráty (zajati 2 generálové a 1 800 vojáků). V květnu 1800 byl v bitvě u Messkirchu podruhé těžce zraněn, tentokrát do nohy. To mu ale nezabránilo zúčastnit se už v červenci téhož roku bitvy u Neuburgu.

Smola proti Napoleonovi

Uzavření míru v roce 1805 zastihlo Josefa von Smolu v hodnosti majora na bojišti v Itálii. Po obnovení bojů už jako plukovník v roce 1809 velel dělostřelectvu 3. armádního sboru v bitvách u Landshutu a Thannu (16.–21. dubna) a 23. dubna u Řezna. Rakouská armáda byla na ústupu a Napoleon 13. května 1809 triumfálně obsadil Vídeň. Rakouský hlavní vojevůdce arcivévoda Karel ale spěchal k Vídni se svou armádou z Moravy a chystal se spolu s dalšími jednotkami na Napoleona udeřit.

Došlo k tomu 21. a 22. května mezi vesnicemi Aspern a Essling na břehu Dunaje rozvodněného jarním táním. Aniž by to tušil, útočil Napoleon s pouhou třetinou vojáků, než měli Rakušané, přesto bitvu málem vyhrál. Když se druhý den boje soustředily u vesnice Aspern, zasáhl do bitvy Josef von Smola. Ve chvíli, kdy se vyčerpaní a oslabení Rakušané bránili mnohdy už jen bodáky a pěstmi, udržel včasným a efektivním rozmístěním svých 192 děl pozice do příchodu hlavních sil. V boji byl přitom pod ním zabit kůň.

Přestože ztráty byly víceméně stejné (na každé straně 6–7 tisíc mrtvých a kolem 16 000 zraněných), Francouzi nakonec ustoupili na ostrov Lobau uprostřed Dunaje. Šlo o první porážku Napoleona v bitvě.

Rodina dělostřelců

Do kampaně v roce 1813, která po porážce Napoleona a ústupu jeho Velké armády z Ruska slibovala konečně obrat na bojištích, vstupoval Josef von Smola v hodnosti generálmajora s dalším křížem Řádu Marie Terezie, tentokrát komandérským. Velel opět rakouskému dělostřelectvu v Itálii, kde svedl několik významných bitev (Terst, San-Martino, Mincio).

Josef von Smola zemřel pět let po Napoleonově pádu 20. listopadu 1820 ve Vídni ve věku 56 let. Oba jeho synové nastoupili k armádě, prvorozený Josef von Smola (1805–56) mladší byl stejně jako jeho otec po celý život významným dělostřelcem. Po Josefu von Smolovi byla nakonec pojmenována kasárna na okraji Vídně.

ZDROJ: Napoleon – Histoire du Consulat et du Premier Empire

Odkaz na obrázkovou licenci: CC0 1.0

reklama

reklama