Největší námořní bitva od dob antiky: Zásadní střet křesťanů s Turky skončil na dvanácti zahákovaných lodích

Zvuk dřeva drceného ostrými klouny lodí, praštění vesel přerážených vejpůl, křik otroků přikovaných k potápějícím se lodím, výstřely z děl a řev vojáků a ozbrojených námořníků dobývajících ztečí zahákované galéry. To vše a mnoho dalšího se neslo 7. října 1571 dlouhých osm hodin nad vodami Korintského zálivu. Stovky galér a dalších typů válečných lodí Osmanské říše a křesťanské Svaté ligy se nedaleko Lepanta střetly v největší bitvě západního světa od dob antiky.
Bitva u Lepanta
Bitva u Lepanta
National Maritime Museum of London / Creative Commons / CC BY-SA

reklama

Možná vás překvapí, že galéry se od dob starověkých Féničanů, Řeků nebo Římanů až do nástupu novověku prakticky nezměnily. Štíhlé lodi s malým ponorem a jednou řadou vesel, k nimž byli připoutáni otroci nebo váleční zajatci, tvořily základ flotil všech středomořských říší, obchodních republik, městských států, a dokonce i rytířských řádů. Jejich skvělou manévrovatelnost – stačilo zavelet „zpětný chod“ a galéra díky veslům začala couvat a stejně tak se dokázala díky protipohybu vesel otočit prakticky na místě – a nezávislost na směru a síle větru si oblíbili berberští piráti, benátští kupci, papežové, maltézští rytíři a také Osmané.

Bitva u Lepanta byla poslední velkou bitvou galér
Autor: Getty Images Bitva u Lepanta byla poslední velkou bitvou galér

Galéry proti galérám

Právě loďstvo tureckého sultána Selima II. (1566–1574) tvořené 222 válečnými galérami a 56 menšími galeotami poháněné 37 000 veslaři se nedaleko Lepanta (řecky Nefpaktos) dostalo osudného 7. října na dohled spojenému loďstvu křesťanské Svaté ligy svolané papežem Piem V. na obranu před rozpínavostí Osmanů ve východním Středomoří.

I když loďstvo sebrané pod korouhví Svaté ligy tvořilo vůbec největší křesťanskou flotilu všech dob, bylo početně slabší než osmanské. Křesťané měli k dispozici 206 galér, z nichž největší část – celkem 109 – poskytla Benátská republika, 46 galér poslalo Království španělské, dalších 27 Janované, 7 papežský stát a další lodě poslali maltézští rytíři, vévoda savojský, Řád svatého Štěpána a soukromníci najatí Španěly.

Většina křesťanských lodí byla vyzbrojena děly na otočných čepech, což jim umožňovalo snadno měnit cíl palby. Novinkou v křesťanské flotile bylo šest velkých galeas, které tvořily spojovací článek mezi tradičními galérami a pozdějšími galeonami, vyzbrojených více než 30 děly. Turecké lodě naproti tomu měly obvykle sotva několik kusů děl napevno připevněných na přídi nebo na zádi. Celkově se mohli křesťané opřít o 1 815 děl oproti 750 dělům na tureckých lodích.

Námořní expanzi Osmanů zahájil už Mehmed II. Dobyvatel (1451–1481)
Autor: Getty Images Námořní expanzi Osmanů zahájil už Mehmed II. Dobyvatel (1451–1481)

Krutá tečka za dobytím Kypru

Taktika obou flotil se značně lišila. Zatímco křesťané si hodně slibovali od palubních děl, jejichž ničivou sílu násobila „žhavá“ novinka v podobě kartáčové střely, Osmané se spoléhali na klasickou taktiku taranování nebo zahákování nepřátelských lodí a jejich dobytí bojem muže proti muži používanou už od antiky.

K tomu účelu se kromě 37 000 veslařů a 13 000 zkušených námořníků na palubách osmanských lodí nacházelo i 34 000 vojáků včetně obávaných janičářů. Velitelem této impozantní námořní síly byl osmanský admirál Ali Paša, jehož pobočníkem byl zkušený berberský korzár Mehmed Şuluk, zvaný Sirocco.

Křesťanská velitelská struktura byla podstatně složitější, což bylo dáno i skladbou flotily. Vrchní velitel Juan de Austria, 26letý levoboček císaře Karla V. a nelegitimní bratr španělského krále Filipa II., musel zvládat ambice ostatních admirálů a krotit vášně vyvolané nedávným krutým postupem Osmanů proti obráncům pevnosti Famagusta, poslednímu opěrného bodu Benátčanů na Kypru.

Přestože v Rakousku nikdy nežil, je Juan de Austria považován za největšího rakouského námořního velitele
Autor: Alonso Sánchez Coello / Wikimedia Commons / Public Domain Přestože v Rakousku nikdy nežil, je Juan de Austria považován za největšího rakouského námořního velitele

Velitel Famagusty se po desetiměsíčním obléhání vzdal 1. srpna 1571 Osmanům s tím, že všichni obránci budou ušetřeni a budou moci odejít na Krétu. Velitel Turecké armády Lala Mustafa Paša ale slovo nedodržel. Vrchního velitele benátských vojsk na Kypru Marca Antonia Bragadina zajal, dva týdny mučil a pak nechal za živa stáhnout z kůže, kterou vycpal senem a poslal Selimovi II. do Cařihradu.

Také Juan de Austria měl na palubách svých lodí poměrně silnou pěší armádu. Z přibližně 20 000 vojáků patřilo 7 000 k elitní španělské pěchotě, dalších 7 000 byli Němci, zbytek Benátčané. Výhodou křesťanů bylo, že mnozí ze 40 000 veslařů a námořníků byli svobodní občané, kteří se v případě boje proti muži mohli chopit zbraní a posílit řady vojáků. Na osmanských galérách naproti tomu veslovali téměř výhradně křesťanští otroci.

Loďstvo Svaté ligy před vyplutím z Messiny na obraze od Giorgia Vasariho
Autor: Giorgio Vasari / Wikimedia Commons / Public Domain Loďstvo Svaté ligy před vyplutím z Messiny na obraze od Giorgia Vasariho

Souboj admirálských galér

Když flotila Svaté ligy zahlédla nepřítele, rozdělila své loďstvo na severní, střední a jižní část se zálohami ponechanými za hlavními silami. Juan de Austria, mezi jehož pobočníky byl i jeho bratranec arcivévoda Rudolf, pozdější císař a český král Rudolf II., vysunul před hlavní linii všech šest mohutných a silně vyzbrojených galeas, které na sebe měly nalákat turecké galéry a pak je rozstřílet.

Manévr se podařil a Osmané nevěřícně sledovali, jak se jejich galéry potápějí jedna za druhou. Přes počáteční výhodu se ale křesťanská flotila záhy dostala na jižním křídle do problémů. Zdejším 53 galérám, kterým velel janovský admirál Giovanni Andrea Doria, se nepodařilo včas zaujmout bitevní formaci a Turci začali celou flotilu od jihu obkličovat. Lodě na sebe pálily z děl, z osmanských galér navíc pršely salvy šípů, před kterými se křesťané snažili chránit sítěmi nataženými na palubě.

Boj se rozhořel i na severním křídle, kde záhy padl benátský admirál Barbariga, a zejména ve středu sestavy, kam křesťané nasměrovali všechny zálohy a také předsunuté galeasy. „V této mimořádně krvavé části bojiště se nakonec přímo střetly a zahákovaly velitelské lodě, kterým přispěchaly na pomoc tři galéry křesťanské a sedm galér tureckých. Na palubách dvanácti navzájem zahákovaných lodí vypukl zuřivý boj muže proti muži. Dvakrát byl útok křesťanů na pašovu loď odražen, při třetím pokusu, který podpořila ještě galéra admirála de Bazána, již uspěli. Ali Paša padl v boji, zasažen kulkou doprostřed čela,“ popisuje klíčový moment bitvy u Lepanta česká Wikipedie.

Bitva u Lepanta
Autor: Getty Images Bitva u Lepanta

Svátek Panny Marie Růžencové

Po smrti vrchního velitele začalo odhodlání Osmanů slábnout. Zatímco janičáři na zahákovaných lodích pokračovali v zuřivém boji, podařilo se tureckému veliteli jižního křídla odpoutat z bitvy a zamířit k Cařihradu. Zbytek velké osmanské flotily byl zničen nebo zajat. Padlo na 8 000 křesťanů a až 30 000 Turků, vítězové také od vesel osmanských galér osvobodili na 12 000 křesťanských otroků. Osmané ztratili 180 galér, dalších 10 000 jejich bojovníků bylo zajato.

Drtivé vítězství nad dosud neporaženým nepřítelem vyvolalo v západní Evropě vlnu nadšení, a hovořilo se dokonce o zázraku. Ten měla způsobit Panna Marie obměkčená modlitbami růžence, k nimž vyzval před bitvou všechny křesťany papež Pius V. Proto byl na památku vítězství v bitvě u Lepanta stanoven na 7. října svátek Panny Marie Růžencové, který se slaví dodnes.

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons a Creative Commons.

reklama

reklama